Myslíte si, že tato nadějná devatenáctiletá čtvrtkařka má po stříbru na mistrovství Evropy atletů do 22 let reálnou naději prosadit se brzy i mezi dospělými?
Chvíli to asi bude ještě trvat. Sama po vítězném finále v osobním rekordu 51,71 netajila, že vítězství se splněným limitem na šampionát vůbec nečekala a samotná účast na šampionátu pro ni znamená velice mnoho. Potřebuje ještě nasbírat potřebné mezinárodní zkušenosti, takže za životní úspěch bych na mistrovství světa považovala její postup do semifinále.
Tradiční opory české reprezentace na mistrovství republiky sice potvrdily roli favoritů, ale nečekala jste od nich lepší výkony?
Letošní mistrovství světa se zcela výjimečně koná až začátkem října v Dauhá, takže špičkoví atleti si chtějí načasovat optimální formu až na tento termín. Navíc koulař Tomáš Staněk přijel do Brna přímo z náročného soustředění a ještě ho rozbolelo koleno. Oštěpař Jakub Vadlejch neměl žádného zdatného soupeře, zvítězil hladce o čtyři až osm metrů. A Bára Špotáková musela být kvůli bolestivé achilovce dva týdny bez tréninku, takže i s výkonem přes 63 metrů mohla být spokojena.
Co byste řekla na adresu Zuzany Hejnové?
Je současnou českou jedničkou, což je pro mě milé překvapení. Není nejmladší, má za sebou nemalé zdravotní problémy a přitom v každém letošním velkém mezinárodním závodě doběhla na medailové pozici. V Brně své překážky vynechala a otestovala rychlost na hladké čtvrtce. Na Vondrovou sice tak trochu nečekaně sice nestačila, ale čas 52,44 je jen o půl vteřiny horší, než je její osobní rekord ze životní sezony 2013.
Zaujali vás, kromě Vondrové, i někteří další atleti, kteří by mohli v dohledné době upozornit na sebe i na mezinárodní scéně?
Výborným vysvědčením se mohou pochlubit sprintéři. Jan Veleba s vyrovnaným českým rekordem 10,16 a jen o setinu vteřiny pomalejší Zdeněk Stromšík. V běhu na 400 metrů překážek na sebe upozornil Vít Müller osobním rekordem 49,59, kterým sice splnil svazové kritérium pro mistrovství světa, ale pro start v Dauhá musí spoléhat na pozvánku. Z děvčat mě zaujala především sprintérka Nikola Bendová. Světová konkurence v těchto disciplinách je však obrovská, takže za úspěch lze počítat už postup z rozběhu.
Od koho jste na mistrovství republiky čekala víc?
Především od dálkaře Radka Jušky, tyčkaře Jana Kudličky a oštěpařů Vítězslava Veselého a Petra Frydrycha. A hlavně pak od oštěpařky Nikol Ogrodníkové, kterou letos zdobí nádherný výkon přes 67 metrů, ale zároveň ji určitě netěší velká nevyrovnanost. V Brně zůstala za Špotákovou o sedm metrů a podobný propad nebyl výjimkou. Určitým vysvětlením jsou její problémy se zády.
Jistě jste sledovala finále na 800 metrů, tedy vaší zlaté disciplíny, v níž jste dominovala časy tři až čtyři vteřiny pod dvě minuty. Co byste k němu řekla?
Byla to jedním slovem velká chudoba. Suverénní vítězkou se stala Kristýna Mäki, které však spíš vyhovují delší tratě. Přesto časem 2:08,41 stačila porazit všechny specialistky. Myslím si, že jedinou atletkou, která by byla schopna na této trati dosáhnout pěkného času, je Zuzana Hejnová.
Mistrovství světa se koná výjimečně až v říjnu v Dauhá. Máte zkušenosti ze startů v těchto dalekých zemích, takže co všechno může výkony českých atletů v Kataru ovlivnit?
Samotný termín, v němž už každý rok mají po sezoně. Znamená to změnit obvyklý závodní program a přípravu. A pak to jsou klimatické podmínky s vysokými teplotami a dost velký časový posun. Jen ten, kde to všechno zvládne, může myslet na pěkný výsledek.
