Chybí trenéři i atleti, navíc se blíží generační posun, varuje jubilantka Fibingerová

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
21. 7. 2019 7:33
Koulařská královna Helena Fibingerová patří mezi legendy české atletiky. V roce 1983 se stala mistryní světa, osm zlatých kovů si přivezla z halového mistrovství Evropy, dvě stříbra a jeden bronz pak ze šampionátu Starého kontinentu pod otevřeným nebem. Třetí příčku obsadila na olympijských hrách v roce 1976 a už 42 let je držitelkou halového světového rekordu výkonem 22,5 metru. Z mistrovství Československa dokázala svoji sbírku obohatit celkem o 29 nejcennějších kovů.
Helena Fibingerová
Helena Fibingerová | Foto: ČTK

Třicet let se Fibingerová věnuje v Českém atletickém svazu marketingu a pozorně sleduje výkony především českých reprezentantů. "Atletika byla, je a bude mým životem. Dělám práci, která je snad užitečná a baví mě," říká hned v úvodu rozhovoru tato bývalá vynikající atletka, která před několika dny oslavila 70. narozeniny.

Co vám atletika dala do života?

Dala mi toho hodně, především mě těšila. A protože pocházím ze skromných rodinných poměrů, tak jsem si vážila každé cesty do zahraničí, což současná generace může asi jen těžko pochopit. Cesty za hranice naší vlasti jsou dnes vlastně samozřejmostí. Dále mě atletika naučila řešit různé životní problémy a i když jsem mnohokrát plakala, tak nikdy jsem se nevzdala. Na mé sportovní dráze ke špičkovým výkonům stála velká dřina, ale ta mně nevadila, ostatně každá cesta za velkým úspěchem je plná vysokých překážek. A v neposlední řadě díky atletice jsem získala jméno, které mně pomáhá v podnikatelské činnosti, s níž jsem začala hned po skončení závodní kariéry.

Dnes se u většiny sportovců skloňuje ve všech pádech slovo peníze. Byly pro váš sportovní život také důležité?

Především chci zdůraznit, že žádná generace nemůže hodnotit tu předchozí. My jsme finanční odměny ve svých myšlenkách neměli, protože nás mohla těšit vyšší životní úroveň, než na jakou byla tehdejší společnost zvyklá. Na svá vystoupení jsme se pravidelně připravovali ve Španělsku, Řecku, Itálii či Rakousku, tedy v zemích, kam se běžní občané tehdejšího Československa dostávali jen občas, nebo vůbec.

Co bylo ve vaší kariéře nejhorší?

Z politických důvodů neúčast československé reprezentace na olympijských hrách v roce 1984 v Los Angeles. A neříkám to proto, že jako úřadující mistryně světa jsem byla v dobré formě a měla tedy reálnou šanci zase bojovat o některou z medailí. Byl to krutý verdikt, na který jsem potom dlouho s nemalým zklamáním myslela. Měla jsem sice v té době několik lukrativních nabídek ze zajímavých zemí, ale odejít z republiky jsem nedokázala.

Zažila jste také nějakou zajímavou, úsměvnou příhodu?

Nezapomenutelná je jedna z první poloviny osmdesátých let. Přijala jsem pozvání na mítink do Nizozemska, kde pro tři nejlepší koulařky pořadatelé připravili ceny. Byl tam robot, po kterém jsem toužila, dále magnetofon, což byla tehdy pro nás vzácná věc, a bronzová soška dojičky mléka. Po mém vítězném hodu manažer mítinku vzal ze stolu sošku a začal s ní slavnostně přede mnou mávat. Myslela jsem, že se zhroutím. Po návratu domů jsem ji věnovala řediteli firmy OLMA, který měl nefalšovanou obrovskou radost.

Bohatou činností se můžete pochlubit i po skončení závodní činnosti. Co všechno jste zvládla?

Začala jsem s marketingem Českého atletického svazu, ale nebylo to snadné. Musela jsem se hodně věcí naučit, prostudovat a umět rozhodovat, což dělám už třicet let. Snažím se, aby čeští atleti měli lepší podmínky, než jaké jim zajišťuje státní dotace. A dále pak už přes dvacet let mám v Uherském Ostrohu se společníkem pekárnu. Mohla bych ji sice zrušit, ale určitá čest mi to nedovoluje. Platím daně a neznám nějaké podnikatelské podvody, na které nemám povahu ani čas, protože po každotýdenních cestách z Moravy do Prahy přecházím z jedné činnosti do druhé.

V jakém světle vidíte současnou českou atletiku?

Letos čeští atleti příliš nezáří, přesto zůstávám mírnou optimistkou. Blíží se generační posun a zatím se musíme spoléhat především na dosavadní opory. Patří mezi ně oštěpaři Barbora Špotáková a Jakub Vadlejch, koulař Tomáš Staněk a překážkářka Zuzana Hejnová. Už mnohokrát potvrdili, že umějí závodit ve velkých soutěžích, což je určitý příslib i pro mistrovství světa.

Koná se však výjimečně až v říjnu v katarském Dauhá, kde asi budou úplně jiné podmínky pro špičkové výkony, než na jaké jsou zvyklí…

Jistě, ale budou se muset s nimi poprat všichni. Bude záležet na zdravotním stavu, jak zvládnou vysoké teploty, které se mohou vyšplhat až ke čtyřicítce, a jak v dlouhé sezoně dokáží svoji nejlepší formu načasovat právě na šampionát. Proto současné výsledky, třeba z Diamantové ligy, nejsou pro vysvědčení z šampionátu vůbec směrodatné. Jinak kromě už jmenovaného silného kvarteta by na sebe mohli upozornit například mílaři Jakub Holuša a Filip Sasínek, dálkař Radek Juška, z nadějného mládí pak čtvrtkařka Lada Vondrová a výškařka Michaela Hrubá. U ní bude hodně záležet na tom, jak a s kým se bude na mistrovství připravovat. Podobná vize platí i na olympiádu, která se přesně za rok uskuteční v Tokiu.

A co podle vás české atletice nejvíc chybí?

Především trenéři! Toto zaměstnání není totiž moc atraktivní A dále je to malý počet mladých lidí, kteří by se chtěli atletice plně věnovat. Dnešní doba jim poskytuje spoustu různých lákadel. Náš svaz se sice snaží je různými projekty k atletice nalákat, ale očekávané výsledky zatím nejsou. Někteří talentovaní chlapci či děvčata pak na nastoupené cestě nevydrží. Existují sice sportovní třídy, ale po jejím absolvování uzavřou studenti i svoji pohybovou činnost.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Běloruský soud poslal na rok a půl do vězení novináře, měl urazit prezidenta a policii

Běloruský soud poslal na rok a půl do vězení novináře Sjarheje Hardzijeviče, kterého shledal vinným z urážky prezidenta země a pomluvy dvou policistů. S odvoláním na Běloruskou asociaci novinářů o tom informovala agentura AP, podle níž je verdikt součástí represí, které běloruské úřady rozpoutaly proti nezávislým médiím a obhájcům lidských práv. Hardzijevič vinu nepřiznal, obhajoba se hodlá proti rozsudku odvolat.

"Nemám s těmito zločiny nic společného, nepokládám se za vinného," prohlásil u soudu ještě před vynesením rozsudku padesátiletý novinář, který nyní musí rovněž zaplatit odškodné policistům ve výši 2000 běloruských rublů každému z nich (přibližně 17 000 korun) a státu poplatek 174 rublů (1500 korun).

Hardzijevič skončil před soudem kvůli obviněním v souvislosti se zprávami v chatovací skupině v aplikaci Viber, kterou někdo loni smazal. Jeho obhájci požadovali, aby bylo obvinění staženo kvůli nedostatku důkazů a kvůli nemožnosti prokázat trestný čin, píše AP. Co konkrétně v údajně urážlivé zprávě zaznělo, nicméně agentura ani asociace nespecifikovaly.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

USA předaly Rusku seznam diplomatů, kteří musí opustit zemi

Spojené státy předaly ruskému velvyslanectví seznam 24 diplomatů, kteří musí do 3. září opustit zemi. V rozhovoru pro magazín National Interest to řekl ruský ambasador ve Washingtonu Anatolij Antonov. Z jeho vyjádření není jasné, zda požadavek Spojených států vyvolal nějaký konkrétní spor, napsala agentura Reuters. Podle agentury TASS diplomaté odjíždějí kvůli končícím vízům. Mluvčí americké diplomacie označil velvyslancovy výroky za nepřesné.

"Téměř všichni odjedou bez toho, aniž by byli nahrazeni, protože Washington náhle zpřísnil postup vydávání víz," uvedl Antonov a zároveň prohlásil, že ruské diplomatické mise ve Spojených státech jsou "bezprecedentně omezovány" a restrikce se podle něj stupňují.

"Američtí kolegové jsou v tomto ohledu vytrvalí a kreativní. Vyhošťování diplomatů se tu a tam děje pod za vlasy přitaženými záminkami. Loni v prosinci ministerstvo zahraničí jednostranně stanovilo tříletý limit pro dobu nasazení ruského personálu ve Spojených státech, které - pokud je nám známo - neuplatňuje vůči žádné jiné zemi," nechal se slyšet ruský velvyslanec.

Zdroj: ČTK
Další zprávy