Drahá Kanado, o tomhle celý život sním. Do Milána beru vše, vypráví "maniak" McDavid

Kvůli dvanáctileté odmlce, během níž hráči NHL na olympiádu nemohli, čeká střední generace hokejové extratřídy celou svou kariéru na mezinárodní konfrontaci nejlepších proti nejlepším. "Světovou jedničku" Connora McDavida nevyjímaje. Právě proto bude milánský turnaj tak speciální.

"Nemůžu se dočkat olympijských her. Do Itálie beru všechno, co jsem se naučil, abych reprezentoval svou zemi. Tak dlouho jsem na to čekal,“ popisuje McDavid.

Podle většiny hokejové veřejnosti nejlepší hráč současnosti se takto vyjádřil v emotivním příspěvku pro web The Players‘ Tribune. V textu s titulkem "Drahá Kanado“ adresoval svá slova celému hokejovému národu.

McDavid zkraje roku oslavil 29. narozeniny a pod pěti kruhy si zahraje poprvé. Stejně jako jeho podobně staří kanadští krajané a rovněž světové hvězdy Nathan MacKinnon či Cale Makar.

Stejně jako Češi David Pastrňák, Tomáš Hertl nebo Pavel Zacha. Stejně jako Američané Auston Matthews a Jack Eichel, stejně jako Švédové Victor Hedman a Mika Zibanejad.

"Když jsem v kategorii do 17 let poprvé oblékl dres Kanady, od té doby jsem o tomhle snil,“ pokračuje McDavid.

"Vzít si na sebe ten červený trikot a být v šatně s různými generacemi skvělých hráčů - Sidneym Crosbym, Natem MacKinnonem, Macklinem Celebrinim. To je taková čest, opravdu,“ přidává.

S dospělou reprezentací odehrál dvě mistrovství světa a z Moskvy 2016 má dokonce zlato. Vloni zase vyhrál premiérový Turnaj čtyř zemí.

Jenže na MS se s nejlepšími hráči nepotkal a Turnaj čtyř zemí měl teprve svůj první ročník, navíc s pořádně osekaným startovním polem. Zkrátka nic z toho se svou prestiží nebo tradicí olympiádě zdaleka nerovná.

"Jedny z mých nejoblíbenějších hokejových vzpomínek jsou spojeny s národním dresem, i v roli fanouška. Olympijské triumfy z let 2010 a 2014, pamatuju si také útržky z roku 2002. Pro Kanaďany jsou to klíčové vzpomínky,“ říká McDavid.

Z vlastních zkušeností ví, že pod pěti kruhy vznikají momenty, které nastupující generace mladíků silně inspirují.

"Zdá se mi, jako by to nebylo tak dávno, co jsme seděli s tátou a bráchou Cameronem doma v 'basementu‘ a sledovali hokej. Máma vařila večeři, já a Cam na gauči, táta z nějakého důvodu rád sedával na zemi,“ vzpomíná útočník Edmontonu.

Byly to chvíle, kdy si hokej zamiloval. "S Camem jsme pak vždy jedli co nejrychleji, abychom mohli zase zpátky k hokeji,“ doplňuje.

Postupně se McDavid stal hokejovým "maniakem“, jedničkou draftu NHL a lídrem, který už v 19 letech šéfoval kabině Edmontonu jako kapitán. Uvědomil si, že ho pohání touha neustále se zlepšovat a v každém zápase bažit po výhře.

"Celý život chci vyhrát, takový jsem. Pamatuju si, když mi bylo 11 nebo 12 let, během sezony jsme vyhráli asi 50 zápasů a prohráli jeden. Cestou domů jsem se tátovi rozbrečel,“ poodkrývá McDavid.

Až poprvé vyjede k olympijskému zápasu, Češi budou u toho. Právě oni jsou totiž prvním soupeřem Kanaďanů na turnaji - ve čtvrtek 12. února.

"Souboje nejlepších s nejlepšími, země proti zemi, to je místo, kde se hokej stává ještě něčím jiným. Připomíná nám to lopaty a sníh, kolečkové brusle a odřeniny z pádů,“ zamýšlí se fenomén, který v 866 zápasech NHL nasbíral celkem 1328 bodů.

"Nemůžu se dočkat,“ opakuje McDavid.