Praha - Štěpánka Hilgertová skončila na nedávném mistrovství světa ve vodním slalomu na osmém místě, takže znovu potvrdila svoji pozici v elitní světové kajakářské společnosti.
Ani ve 47 letech se s divokou vodou neloučí, ale naopak po důkladné zimní přípravě se chce na jaře příštího roku představit v co nejlepším světle ve čtyřech domácích nominačních závodech, v nichž se rozhodne o složení reprezentačního týmu a zároveň pravděpodobně i o účasti na olympijských hrách v Riu.
"Svému sportu se chci nadále věnovat proto, že mi stále něco dává a můžu v něm i něco dokázat,“ svěřila se dvojnásobná olympijská vítězka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Lze říci, že na mistrovství světa v Londýně jste prožila hodně zvláštní den?
Zvláštní a zcela výjimečný. Nejprve zklamání z předpokládaného vyřazení v semifinále nahradilo příjemné překvapení z postupu. Ve finále jsem na sebe chtěla upozornit kvalitním výkonem, ale nebyla to nejlepší jízda, škoda několika chyb. Nakonec jsem však přece jen měla radost z prvního místa v závodě hlídek. Když to shrnu, tak z Londýna jsem odjížděla se smíšenými pocity.
Na šampionátu už šlo i body potřebné k účasti na olympijských hrách. Jak velkou šanci máte k cestě do Ria?
Mistryně světa Kateřina Kudějová za titul mistryně světa obdržela pět bodů a já za účast ve finále jeden. Další body bude možné získat ve čtyřech jarních nominačních závodech. Šance na moji sedmou olympijskou účast zatím moc velká není, ale pokud nominace není uzavřena, tak stát se může ještě leccos.
Olympiáda se už v posledních měsících skloňuje ve všech pádech. Jak tuto atmosféru vnímáte?
Od roku 1992 jsem startovala na všech olympijských hrách, jsou pro mě stále největším a úžasným svátkem, ale na jejich současnou přehnanou propagaci jsem už trochu alergická. Upozorňovaly na ně dokonce i panely teď na mistrovství světa v Londýně. Navíc pak ve vodním slalomu může každou zemi v příslušné disciplíně reprezentovat pouze jeden závodník, takže řada vynikajících slalomářů se do Ria nedostane.
S jakými myšlenkami tedy vstupujete do přípravy na novou sezonu?
Olympiádu v hlavě nemám a nehodlám se k ní v této době ani příliš upínat. Chci se věnovat svému sportu proto, že mně stále něco dává a snad v něm pořád mohu něco dokázat. Když budu zdravotně v pořádku, tak se chci na další sezonu připravit co nejlíp a v závodech prozradit své možnosti. Mám tím na mysli nejen už zmíněná čtyři nominační měření sil v českých vodách, ale i Světový pohár a mistrovství Evropy, které sice budou ve stínu olympiády, ale za nějakou druhou ligu je nepovažuji.
Máte už představu, jak by měla vaše zimní příprava vypadat?
Zatím jen v jakési hrubé podobě, bez přesných termínů. Do konce roku se budu na domácí půdě věnovat kondici a po začátku příštího roku se chci vydat někam do tepla. Pravděpodobně do Spojených arabských emirátů a třeba i několikrát, vždy nejvýš na dva týdny. Není to daleko a létá se tam často. Hodně bude záležet na počasí. Kdyby nebyla velká zima, tak bych se mohla připravovat i na nominačních tratích v České republice. Proto termíny jsou zatím otevřené.
Jak jste spokojena s výkony a výsledky svého syna?
Nemohu si stěžovat. Letos si velice dobře vedl ve třech závodech Světového poháru a patří mezi špičkové české kajakáře, kterých je však pět, takže v této disciplíně je doslova obrovská konkurence. Přitom v reprezentačním týmu mohou být jen tři závodníci a na olympiádu pojede pouze jeden.
A v jakém světle vidíte další kajakářku vaší rodiny, neteř Amálku?
Přechází do kategorie 23 let a svoji dosavadní kariéru může hodnotit pozitivně. Před dvěma lety se stala juniorskou mistryní světa a zdobí ji i dvě zlaté medaile ze závodů hlídek. Velice cenný je i bronz z olympiády mládeže v Číně. Už při svém mládí se podívala do mnoha zemí celého světa, viděla zajímavá místa, získala spoustu přátel doma i v zahraničí. Zkusila si i dva závody v ženách, nechybí ji potřebná chuť, trénuje s kvalitním trenérem společně s českými kajakářskými špičkami Prskavcem a Kudějovou. Má tedy všechny předpoklady prosadit se i v silnější konkurenci.
