Recenze - I když je prostředí automobilových závodů velmi atraktivní, filmů ze světa rychlých kol moc nenajdete. A dobrých filmů ze světa rychlých kol je jako šafránu. Jeden z nich, Rivalové, dnes vstupuje do českých kin.

Cenami ověnčený režisér Ron Howard se rozhodl převést na plátno jeden z ikonických duelů pilotů formule 1: souboj playboye Jamese Hunta a chladně kalkulujícího Nikiho Laudy.

Na rozdíl od legendárního Frankenheimerova filmu Grand Prix z roku 1966 nemohl Howard natáčet přímo s reálnými vozy a celou historii filmu - od soubojů v F3 v roce 1970 až po sezonu 1976 - musel vytvořit znovu.

Je třeba přiznat, že až na nějakou tu "básnickou licenci" se to filmovému štábu podařilo dokonale.

Vzkříšený ohnivý děs na Nordschleife

Tak dokonale, že můžeme mluvit o nejlepším závodním filmu od Le Mans se Stevem McQueenem z roku 1971.

Ano, tak dlouho trvalo natočit realistické dílo z motoristického prostředí, které se vyhne směšným akčním scénám jako ve Stallonově Formuli! i přeslazené milostné zápletce jako v Bouřlivých dnech s Tomem Cruisem a Nicol Kidmanovou, a přesto bude akční i milostný.

Režisér Howard dokázal závodní rok 1976 vytvořit se vším všudy. Měl k dispozici skutečné formule z té doby a také některé tratě byly reálné.

Děsivá Laudova havárie se točila přesně v těch místech starého Nürburgringu, kde Rakušan 1. srpna 1976 málem uhořel (více včetně videa najdete ZDE).

Monza nahoru a dolů

Někdy šla ovšem realita stranou. Jako například ve scénách z Monzy, které byly natočeny na jedné z malých britských tratí. To se pak milovník F1 znalý italské trati hodně diví, kde se na placce u Milána vzaly ty kopečky.

Pokulhávaly trochu i české titulky, které se po celý film umanutě snažily diváky přesvědčit, že spoiler je vlastně blatník. Ale podobné mouchy k velkým dílům patří a celkový dojem z něj běžnému divákovi nepokazí.

Na úspěchu Rivalů mají velkou zásluhu oba představitelé hlavních rolí. Australan Chris Hemsworth musel zapomenout na siláka Thora a shodit velkou část své muskulatury.

Protože je stejně vysoký jako skutečný Hunt, je iluze dokonalá. Do role Laudy si Howard prosadil Němce Daniela Brühla a také tady měl šťastnou ruku.

Jeho vizuální podobnost, rakouský akcent a celková odměřenost a strohost dělají z filmového Laudy Laudu až děsivě skutečného.

I láska může být brzda

Scénář od prvních minut rozvíjí příběh Laudy a Hunta jako souboj dvou protikladných osobností, které spolu zápasí na trati i mimo ní.

Jenže oba jsou si ve své jinakosti vlastně až mrazivě podobní. Ani jeden na trati neuhne byť o centimetr a skutečná láska je pro ně svým způsobem přítěží.

Zatímco Hunt v době, kdy se oženil s modelkou Suzy, jakoby ztrácí rychlost a nachází ji až zase s rozvodem a novými milostnými eskapádami, Lauda ve finále filmu místo dalšího riskování na mokré trati raději zajede do boxů.

Tím vymění titul mistra světa za to být živý (a relativně i zdravý) se svojí milovanou Marlene. Ať obojí zní jakkoliv klišovitě, scénáristovi Peteru Morganovi se povedlo milostnou linii zakomponovat tak nenásilně, že není brzdou akčního děje, ale naopak ho dokáže šikovně posouvat vpřed.

Bolest jako hrdinská cesta zpět

Nakonec je mistrem světa playboy Hunt, který je ztělesněním "bondovské" lásky k životu a všemu krásnému, zvláště pak k ženám. I proto se na začátku filmu představuje stylově "Hunt. James Hunt".

Ale vyhrál i Lauda, který se díky rivalitě s britským soupeřem za neuvěřitelných šest týdnů vrátil zpět do kokpitu formule 1.

Scény trpícího Laudy, který si jako imaginární trest za Huntova vítězství "nakládá" stále bolestivější lékařské procedury, jen aby byl zase na trati, patří k nejemotivnějším momentům filmu.

Protože i když jsou Rivalové filmem o závodech, hlavní roli v něm hraje gentlemanský souboj dvou skutečných hrdinů historie formule 1.