Praha – Těžká havárie Julese Bianchiho v nedělní Velké ceně Japonska formule 1, po níž francouzský pilot bojuje o život, rozvířila debatu nebezpečnosti automobilových závodů.
Podle Davida Vršeckého, dvojnásobného evropského šampiona v závodech tahačů a konstruktéra závodních speciálů, je riziko nedílnou součástí Velkých cen, protože drží piloty na uzdě. „K závodění určité nebezpečí patří a pořád tu jde o život,“ uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jak vůbec může při závodě formule 1 dojít k tomu, že monopost narazí do jeřábu stojícího před svodidly?
Je to blbý… (přemýšlí) Je to obrovská shoda náhod. Jezdec by se měl přizpůsobit žluté vlajce, ale moc to nedělají. Podle telemetrie Bianchi příliš nezpomalil. Jenže žlutou vlajku můžete snadno přehlédnout. Pokud jste v závodním módu a soustředíte se třeba na souboj o místo, tak nemusíte vnímat vzdálenější okolí. Svoji roli hrají i zhoršené povětrnostní podmínky. Z vozu před vámi stříkají gejzíry vody, musíte uhýbat očima a hledat, kde je před vámi trať. Navíc se v Suzuce začalo smrákat.
Stalo se vám samotnému, že jste při závodě přehlédl žlutou vlajku?
Jistě, to se může stát každému. Mě to tenkrát naštěstí stálo jen pár míst v cíli kvůli trestu za předjetí pod žlutou vlajkou. Vůbec jsem ji tenkrát neviděl. V předminulém závodě ME tahačů v Zolderu jeden z jezdců přehlédl červenou vlajku signalizující přerušení závodu. Přejel v plné rychlosti horizont, najednou před sebou viděl ucpanou trať a raději to napálil do svodidel, než aby trefil auta před sebou. Pak druhý den nemohl závodit.
Žlutá vlajka byla vyvěšena, přesto podle telemetrie jel Bianchi přes 200 km/h...
Problém je v tom, že při vyvěšení žlutých vlajek nejsou daná přesná pravidla. Podle mne by pomohlo, pokud by byla stanovena například maximální rychlost nebo nějaký limit času na jedno kolo. Safety car totiž smaže veškerý náskok. Takhle by se rozdíly ponechaly, ale bylo by to bezpečné. Dneska není problém, aby jezdci dostali z boxů signál, zmáčkli tlačítko a omezili maximální rychlost třeba na 120 km/h.
Myslíte, že pořadatelé závodu v Suzuce udělali nějakou chybu?
Takhle po akci se to hodnotí snadno. Není to tak jednoduché, jak to v televizi vypadá. Jistě, mohl vyjet safety car. Jenže k tomuto kroku přistupují jen velmi neradi, protože tím pádem zasáhnou do závodu. Ale stále to jsou závody, nejdeme na výlet do lesa. K závodění určité nebezpečí patří a pořád tu jde o život. Určitá míra rizika drží jezdce na uzdě, jinak by jeli bezhlavě. Oni vědí, jestli tu situaci nebo povětrnostní podmínky zvládnou. Čím horší je počasí, tím spíš by měli jet opatrně. Ale nejsme na módní přehlídce.
V souvislosti s nedělní nehodou se mluví o úpravě vozů. Ovlivnilo by to jízdní vlastnosti monopostů?
Jakýkoliv zásah do konstrukce vozu bude hrát roli, rozhoduje každé kilo nad těžištěm vozu. Neumím si představit, jak by se dalo podobným haváriím zabránit. Vždyť ta formule jeřáb nadzvedla a pohodila snad o tři metry. To už by byl potřeba pancíř a s takovým autem by se závodilo hodně špatně (smích).
Často se zmiňuje zakrytí kokpitu, líbila by se vám taková formule s „bublinou“ nad hlavou jezdce?
Podle mě má formule některé zásadní znaky a patří k nim odkrytá kola i kokpit. Navíc se obávám, že by kryt jezdcům zhoršil výhled. Jsou to přece jen závodní vozy a riziko k nim patří. Ale když to porovnám se situací před dvaceti třiceti lety, tak se bezpečnost dostala úplně někam jinam. Pokud by došlo k nějakým konstrukčním úpravám, tak věřím, že si s nimi v týmech s pomocí počítačových modelů a aerodynamických tunelů rychle poradí.
