Praha - Ve věku dvaasedmdesáti let zemřel v noci na pátek Jaroslav Holík. O smrti legendárního hokejisty, mistra světa a později úspěšného trenéra informovala Česká televize.

Tragickou událost pak potvrdila na svém webu Dukla Jihlava, klub, s nímž Holík získal jedenáct mistrovských titulů, sedm jako hráč a čtyři jako trenér.

Ve své hráčské kariéře proslul jako neúnavný bojovník a vůdce kabiny, poté byl přísným a tvrdým trenérem a také rebelem, kritikem poměrů v českém hokeji.

Na šampionátech získal šest medailí

Rodák z Havlíčkova Brodu vybojoval světové zlato na šampionátu v roce 1972, bronz na olympijských hrách v témže roce a jako trenér přivedl české juniory dvakrát k triumfu na MS, v letech 2000 a 2001. Holík zemřel po dlouhé a těžké nemoci, v roce 2011 přišel o část levé nohy.

Holík se zapsal do historie především jako hráč armádního klubu Dukla Jihlava. Za něj nastoupil k 602 utkáním, v nichž nasbíral 641 kanadských bodů. Pravidelně hrál za československou reprezentaci, se kterou na světových šampionátech získal celkem šest medailí.

V roce 2010 Holíka vyšetřovala policie kvůli údajné korupci. Jako trenér reprezentační dvacítky měl vyžadovat 50 tisíc korun za zařazení obránce Jana Platila do týmu. Policie ale následně případ odložila, protože nezjistila skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu.

Upřímný kritik hokeje i režimu

Střední útočník s velkým akčním rádiem a nezdolnou fyzickou kondicí proslul nejen jako skvělý hráč, ale i jako rebel a bouřlivák. Servítky si nebral ani v posledních letech, kdy patřil k velkým kritikům stavu českého hokeje. "Řekl bych, že to odpovídá stavu našeho hokeje, to akorát novináři furt psali, že tam máme super hráče, legendy. Všichni pořád nadávají na (trenéra) Hadamczika, ale ten přece hraje s tím, co má, nezvýší kvalitu hráčů," řekl loni po nepovedené olympiádě v Soči.

Třeba svůj nesouhlas s komunistickým režimem dal opakovaně najevo, například na MS 1969 ve Stockholmu si před zápasem se Sovětským svazem s několika spoluhráči přelepil na dresu izolepou hvězdu na státním znaku. "On byl v tréninku vždy ve všem první a při zápase, když se nedařilo a mančaft už rezignoval, všechny seřval a probudil. Jako šéf se už narodil. V dětství jsem od něj dostával občas na budku," řekl o něm o necelé dva roky mladší bratr a neméně slavný hokejista Jiří.

V útoku s Klapáčem a bratrem Jiřím

Oba sourozenci začínali s hokejem na rybníce v rodném Havlíčkově Brodě, později hájili barvy tamní Jiskry. V roce 1961 odešel Jaroslav na vojnu do Dukly Jihlava, v níž nakonec zůstal až do konce kariéry. V proslulém armádním celku vytvořil s bratrem a Janem Klapáčem elitní útok, který Duklu dovedl k sedmi ligovým titulům. Jeho vůdce nastoupil během 18 sezon v dresu Jihlavy k 602 ligovým utkáním, v nichž vstřelil 267 branek.

Holíkova formace se prosadila i v reprezentaci, v níž Jaroslav vybojoval kromě slavného triumfu na pražském šampionátu v roce 1972 ještě dvě stříbrné a tři bronzové medaile z mistrovství světa i bronz z olympiády v Sapporu 1972. Za národní mužstvo odehrál v letech 1965 až 1973 celkem 142 zápasů a zaznamenal 57 gólů.

Propuštěn z armády kvůli dceři

Úspěšnou kariéru ukončil hráč s přezdívkou Starej v roce 1979 a vzápětí se začal věnovat trénování, kde jinde než v Jihlavě. Jako asistent Stanislava Neveselého se v 80. letech podílel na třech domácích titulech, poslední vítězství Dukly v roce 1991 si už vychutnal jako první muž jihlavské střídačky. Mezitím byl ovšem kvůli emigraci dcery, někdejší šampionky wimbledonské juniorky, propuštěn z armády.

Pozdější dlouholetý jihlavský zastupitel krátce působil i v Pardubicích či Havlíčkově Brodě. V letech 1999 až 2003 byl hlavním koučem reprezentační dvacítky, kterou jako dosud jediný trenér v historii dovedl až ke zlatu z mistrovství světa (2000 a 2001). Již na sklonku trenérské kariéry začaly Holíka trápit různé zdravotní problémy, které vyvrcholily v roce 2011, kdy mu kvůli infekci musela být amputována část levé nohy.

V NHL hraje Holíkův vnuk

Složité období Holíkovi, jenž byl držitelem hlavní ceny Českého klubu fair play, pomáhala překonat rodina, kterou vždy stavěl na první místo. "Věřím rodině a sobě," svěřil se před časem otec dvojnásobného vítěze Stanleyova poháru Roberta alias Bobbyho.

Hokejové geny v sobě nese i Holíkův vnuk David Musil, syn Andrey (rozené Holíkové) a bývalého hráče a současného skauta Edmontonu Oilers Františka Musila. Ten před dvěma týdny poprvé nastoupil v NHL právě za Edmonton.