I David Pastrňák zažil zblízka záhadu českého hokeje. V srpnu 2013 slavil bronz z Hlinkova memoriálu, neoficiálního mistrovství světa dorostenců. Na tom oficiálním o tři čtvrtě roku později třímal dokonce stříbro. Tím pro něj mládežnické žně skončily. Na světovém šampionátu juniorů ani jednou ze tří pokusů nepřešel čtvrtfinále.
Neměl smůlu. Od roku 2013 platí, že zatímco v dorostu jsou Češi relativně úspěšní (pět medailí ze dvou velkých turnajů), na dvacítkách obsadili nejlépe čtvrtou příčku. Navíc jen jednou. Po dosáhnutí dospělosti zkrátka stagnují.
"Hráči v mladších kategoriích, kteří s hokejově nejvyspělejšími zeměmi hrají vyrovnané zápasy nebo je dokonce porážejí, dostávají mezi dospělými čím dál menší prostor, až začnou v mezinárodním měřítku zaostávat," hledá příčinu záhady šéf Českého hokeje Tomáš Král.
Zatímco švédská a finská nejvyšší soutěž jsou juniory takřka zaplaveny, ochota extraligy jít stejnou cestou je mizivá.
Když před stávajícím ročníkem zmizelo na nátlak klubů pravidlo o nasazování mladíků, věkový průměr stoupl. Pravidelně nastupují pouze tři junioři.
"Když se trenéra zeptáte, proč nehraje mladé, odpoví vám, že on by je hrál, ale nemá je," líčí Král. "Vždyť je to ale jeho zodpovědnost, respektive klubu. Představa, že my jako svaz budeme pěstovat mladé a pak je rozdáme po extralize, je falešná. Je šokující a neuvěřitelné, že jsou kluby s akademií a velmi slušným zázemím, které za sedm let nemají v áčku jediného odchovance."
V situaci, kdy většina extraligy brala zelenáče jako přítěž, dostal podporu jiný plán. Nižší první liga je druhým rokem nesestupová (zároveň do ní proudí postupující ze druhé ligy) a Litoměřice v ní působí pod vlajkou svazu. Nechávají hrát talenty, které cepují po vzoru předrevoluční Dukly.
Cílem je, aby po osekání počtu mládežnických soutěží měli mladíci kde nastupovat. A aby vzrostly české šance na domácím mistrovství dvacítek 2020.
Plán ale drsně naráží na realitu. Hráči v projektu Dukla kvůli potřebám jejich mateřských klubů příliš často pendlují a většina prvoligových týmů navzdory jistotě nesestupu teenagery nenasazuje.
"Chápu, že tři čtyři mužstva s extraligovými ambicemi těžko budou hrát s juniory, ale myslel jsem, že zbytek, který na extraligu nemá šanci i kvůli licenčním podmínkám, využije změn a s vidinou ušetření peněz k sobě natáhne mladíky. Kromě našeho projektu, Benátek, Frýdku a Kadaně k tomu ale nikde nedošlo," podotýká Král. "Jsem zvyklý na ledacos, ale tohle je šokující."
"Mnozí vlastníci mají svoje zájmy a nic jiného je nezajímá. Řeknou vám k tomu jen to, že chtějí být úspěšní a hrát play off," dodává šéf tuzemského hokeje.
Místo spoléhání na kluby tak svaz vezme věci do vlastních rukou. V první lize vytvoří od příští sezony druhou "Duklu", tentokrát na Moravě.
S tím souvisí, že pravidlo o nasazování mladíků už se do extraligy dost možná nevrátí. Mezi elitu by jim mohla pomoct jiná změna - zrušení tabulkového odstupného na profesionální úrovni. "Tabulky jsou jednoznačně špatně. Brzdí naše hráče, i ty mladé," naráží Král na nešvar, že kluby při shánění posil leckdy dávají přednost druhořadým cizincům, protože u českého hokejisty by musely platit navíc tabulkovou cenu.
K výkonnostnímu růstu juniorů může drobně přispět také přímý postup a sestup mezi extraligou a první ligou. A to tím, že díky roztažené základní části budou všichni hrát a trénovat minimálně do března. Král a spol. věří, že drastická novinka "jeden nahoru, jeden dolů" začne platit už po létě.
Krátkozraká práce s mládeží
Problematika začleňování mladých však není černobílá. Neexistuje jediný viník. Když extraligoví trenéři tvrdí, že kvalitní teenagery prostě nevidí, částečně mají pravdu.
Český hokej navzdory rostoucím investicím do mládeže doplácí na zúženou hráčskou základnu. Například v žácích je 14 tisíc malých hokejistů, třikrát méně než ve Švédsku. A jak ukazují nová data, s omezeným materiálem, u něhož je zapotřebí pečlivější práce, se nakládá krátkozrace.
Přednost dostávají velcí a silní, talent je druhořadý. Proto "nabušená" osmnáctka ještě stačí, ale dvacítka už většinou hledí na vítězící soupeře.
"V osmnáctce máme hotové chlapy, jsou na stropu svých možností," tvrdí Martin Musálek z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Badatel z oblasti antropomotoriky, který od roku 2017 spolupracuje s hokejovým svazem, opírá svá tvrzení o údaje z vertikálního výskoku. Ten hodnotí explozivitu dolních končetin a úzce souvisí s bruslením.
Zatímco do 14 let jsou Češi v testu o píď lepší než hokejové velmoci, pak začínají ztrácet. Manko sice těsně před završením dospělosti překvapivě doženou, jenže následně jim vlak ujede ještě víc. A navždycky. Data vycházejí ze zámořské univerzitní NCAA, z elitních kategorií ve Skandinávii a z měření českých mládežnických reprezentantů.
"Rozdíl šest a půl centimetru na konci sledovaného období dělá 30 percentilových bodů. Co se zdá mezi prsty jako kousíček, dělá ve výkonnosti hráčů nepředstavitelný rozdíl," upozorňuje Musálek.
Otázkou je, proč mají Češi tak odlišnou křivku.
Podle Musálka, jenž u tuzemských reprezentantů zkoumal rovněž výšku a váhu, tkví odpověď v práci s biologickou vyspělostí: "Někteří hráči v deváté třídě fyzicky vyčnívají a jsou i rychlejší, což dává trenérovi záminku, aby na nich v rámci výsledkaření postavil hru."
Zajímavé je, že "hromotluci" jsou ve vertikálním výskoku nejdřív lepší než ostatní, jenže později výrazný náskok zcela ztratí. "Nejde o to, že by takoví hráči byli nutně neperspektivní. Ale mají aktuální výhodu, která trvá tři čtyři roky. Stačí jim to, a tak nemusí dupat na plné pecky," domnívá se Musálek.
Takzvaně biologicky pomalejší hokejisté bývají na druhé koleji, přestože leckdy mají více talentu. Nedostávají stejné podmínky k růstu a mnozí z nich s hokejem předčasně končí. Na krátkozrakou práci pak doplácí i reprezentační dvacítka, které dochází dech.
Musálek nabádá k větší individualizaci. Fyzicky vyspělejší jedinci by podle něj měli přecházet do staršího výběru (pokud jsou zralí i mentálně), případně dostávat v tréninku větší pozornost od trenérů. Ti pomalejší zase potřebují trpělivost, třeba v podobě rozvolnění kategorií kolem deváté třídy.
"Jinak vzhledem k užší základně oproti dřívějšku nemáme šanci adekvátně vytěžit potenciál hráčů," dodává posila svazu z FTVS.
