Pardubice/Praha - Po své první sezoně v brance CSKA Moskva o Viktorovi Tichonovovi mluvil jako o senilním "dědkovi". S odstupem více než jedenácti let však na něj Dušan Salfický vzpomíná jako na příjemného "dědu", který mu hodně dal do další kariéry.

Slavný hokejový trenér, který během působení na lavičce reprezentace Sovětského svazu a později Ruska získal v 70. až 90. letech minulého století osm titulů mistra světa a tři zlata z olympijských her, v pondělí ráno zemřel v 84 letech v moskevské nemocnici po těžké nemoci.

Salfický si myslí, že na něj musí v dobrém vzpomínat celá řada hokejistů, protože ať už je sebevíc psychicky deptal, podle současného sportovního manažera extraligových Pardubic to dělal vždy proto, aby zmíněného hráče posunul v kariéře výše.

"Na pana Tichonova si rád vzpomínám. Ano, ze začátku to pro mě pod ním bylo hodně hektické, musel jsem si zvyknout na jeho psychický dril a náročnou fyzickou přípravu. Našli jsme pak ale spolu řeč a musím říct, že mi do další kariéry hodně pomohl," řekl Aktuálně.cz Salfický, který pod Tichonovem chytal v letech 2002-2004.

Dušane, vy jste o Tichonovovi prohlásil, že byl zvláštní v tom, že vám nejdříve pořád nadával a poté vás zase líbal. Jaký tedy podle vás byl člověk?
Pan Tichonov byl především velmi vzdělaný trenér, v soukromí velmi vtipný člověk, hodně jsme se spolu smáli. Mezi námi byl ale velký věkový rozdíl, přece jen mě trénoval, když už měl přes sedmdesát let. Dá se tedy říct, že to byl takový příjemný děda. Navíc byl i na svůj věk hodně vitální, jedl velmi zdravě a snažil se udržovat v kondici.

Mluví se ale o tom, že když tým prohrál, nechával ho pak trénovat i po zápasech...
Když byl na střídačce, tak nesnášel prohry, takže když někdo udělal chybu, tak si ho na hodinu zavřel a něco mu vysvětloval. A taky nerad dělal rozhovory a byl nerad, když jsme je dělali my. Bál se, že prozradíme něco z toho, co nás učí na tréninku.

A co ty jeho zvláštní tréninkové metody a pověstný fyzický a psychický dril? 
Jo, nebyl jsem na to nejdřív zvyklý, pořád na mě řval, nadával mi, že jsem český parchant, byl jsem z toho zoufalý. Pak jsem ale zjistil, že on to dělal všem a kvůli tomu, aby toho hráče zlomil a mohl si ho snadno přetvořit k obrazu svému, aby jej ten hráč poslouchal na slovo a dělal to, co od něj chtěl. Vyžadoval maximální poslušnost, pak byl spokojený.

U vás se mu to ale nepovedlo. Prý jste se mu jednou veřejně postavil a pak už vás nechal na pokoji...
Řekl jsem mu prostě svůj názor, jednou to prostě přeteklo pohár mé trpělivosti, takže jsem se postavil proti němu a také jsem se postavil za tým. Je pravda, že jsem mu v tom amoku řekl, že je senilní dědek. Na druhou stranu už mě pak nechal na pokoji a bavili jsme se spolu normálně.

O Tichonovovi se také říkalo, že si prakticky neustále všechno psal do svého bloku. Co všechno si tam psal?
Všechno. V letadle, v autobuse, na tréninku, pořád si něco psal do toho svého notýsku. Psal si o vás každou podrobnost, aby to pak mohl použít na tréninku. Když se mu na vás něco nelíbilo, tak vám prostě v tom drilu přidal osobně ještě víc.