Sledujete letní dění okolo vašeho klubu Dallasu?
Snažím se sledovat všechny sporty a v NHL konkrétně všechno dění. U Dallasu vím o každém kroku, který se tam stal. V posledních třech letech jsme měli na papíře velmi dobrý tým a v minulé sezoně scházel jen kousek. Vypadli jsme v sedmém zápase konferenčního semifinále s pozdějším vítězem. Věřím, že s novými posilami budeme silnější.
Stars posílili Joe Pavelski, Corey Perry nebo Andrej Sekera…
A můžou nás posunout o ten kousek dál. Mohli by přinést zkušenosti. Mrzí mě odchod Matse Zuccarella, který byl pro nás na konci sezony velkým přínosem. Odešel i Jason Spezza, ale příchody za ně jsou adekvátní. Bohužel nejde, aby všichni zůstali.
Před minulou sezonou k vám přišel trenér Jim Montgomery, pro kterého to byl první rok v NHL. Zlepšovali jste se postupně?
Přesně tak. V posledních třech letech jsme si pokaždé museli zvykat na nového trenéra. I v mém případě pokaždé trvalo nějakou dobu, než mi nový kouč začal věřit a než jsem si vybudoval pozici. Ice-time jsem neměl zpočátku minulé sezony takový, jaký bych si představoval, ale postupně mi trenér více věřil. Zůstává u týmu, a tak doufám, že pro mě bude začátek o něco snazší.
V play off jste byl s vlastními výkony spokojený?
Naše lajna hrála vždycky proti nejlepším útokům soupeře. Sice jsme se tolik bodově neprosazovali, ale zase jsme vybojovali spoustu přesilovek a maličkostí, což třeba tolik lidí nevidí.
Už jste zmiňoval vypadnutí na sedm zápasů proti St. Louis. Stejný osud vás potkal i při vašem prvním play off NHL v roce 2016.
Přesně tak, dvakrát jsem hrál play off a dvakrát jsme vypadli se St. Louis v druhém kole. Letos to mrzelo o to více, protože série skončila až v druhém prodloužení sedmého zápasu. Kdežto před třemi lety jsme v sedmém utkání prohrávali hned po první třetině 0:3. Letos byla škoda, že jsme sérii neukončili už v šestém zápase doma, když jsme vedli 3:2. Ten zápas jsme pokazili. V St. Louis jsme pak v prodloužení měli dvě obrovské šance a viděli jsme, jak málo chybí k postupu. Kdybychom vyhráli, St. Louis by nezískalo Stanley Cup. Ukázalo se, že v play off rozhodují opravdu maličkosti.
Jak dlouho jste se srovnával se smolným vyřazením?
První měsíc je nejhorší. Po příjezdu domů nebo na mistrovství světa se každý vyptává, je to nepříjemné. Když mi to někdo připomene, dobře si na to vzpomenu, mám to pořád v hlavě. Ale už se s tím nedá nic dělat a soustředím se na další sezonu.
Ve Frýdku-Místku se scházíte s Ondřejem Palátem nebo Romanem Polákem už poněkolikáté. Jak se vám letos trénuje?
Není to jen Frýdek-Místek, ale hlavně posilovna v Ostravě pod vedením kondičního trenéra Radima Poláška. Tam už jsem asi šestý rok a pokaždé mě připravil suprově. Začátky na ledě jsou vždycky těžké, ale teď už se cítím znovu dobře.
Změnili jste něco ve vaší přípravě?
Ano. Neděláme třeba tolik dřepů, ale spíš jsme se zaměřili na výbušnost. Na starty, sprinty. Moc nezvedáme těžké váhy, v NHL je dnes důležitá hlavně rychlost, hbitost a výbušnost. Takový je trend. Myslím, že jsme přes léto na suchu odvedli dobrou práci.
Pomáhá vám trénink ve skupině s ostatními hráči?
Určitě. Hecujeme se navzájem a posouváme se. Pokaždé jedeme naplno a myslím, že to má velkou úroveň. Kdybychom to dělali každý sám, rozhodně by to nemělo takový přínos.
Je příjemné vidět při tréninku za mantinelem malé kluky, kteří vás chodí okukovat?
Jasně, rádi vidíme, že o to mají zájem. Možná jsme jejich vzory a na vlastní oči vidí, že pokud se budou snažit, můžou to někam dotáhnout.
V pondělí jste si přípravu zpestřili tréninkovým zápasem společně s místními hokejisty z první ligy. Jaké to bylo?
Na ledě jsme teprve druhý nebo třetí týden, takže to ještě nebylo ono. Naopak na klucích z Frýdku-Místku bylo vidět, že už nějaké zápasy hráli. Bylo to znát na přihrávkách, pohybu u mantinelu. Bylo to dělané hlavně pro diváky, zahráli jsme si a myslím, že se to povedlo.
Ondřej Palát říkal, že s ním v rámci přípravy chodíte na Lysou horu. Je to pro vás vhodný doplněk mimo led?
Rozhodně. Zkoušíme chodit každý týden, v pátek nebo o víkendu. Po celém týdnu tréninků je to i takový psychický odpočinek. V lese je klid, člověk se může kochat přírodou. Nahoře si dáte něco dobrého a máte ze sebe dobrý pocit.
Soupeříte mezi sebou na čas?
Ne, to zase ne. Někdy jdeme rychlou chůzí, a když jde s námi kondiční trenér, nachystá různé časové intervaly na běh a podobně. Většinou jsme za necelou hodinu nahoře.
Bylo pro vás těžké rozhodnout se, jestli po vypadnutí v play off doplníte český tým na MS v Bratislavě?
Vždycky je těžké po dlouhé a náročné sezoně odjet na MS. Čeká vás dlouhá cesta, pak si musíte zvyknout na úplně jiný hokej než v NHL. Chvíli to trvá. Ale Bratislava byla velké lákadlo a hrát za nároďák je pokaždé čest. Všichni to sledují, s klukama v kabině si navíc užijeme srandu. Jedinou kaňkou bylo, že jsme neodvezli medaili.
Potěšilo vás, že v Dallasu zůstává Roman Polák? Slýchával, že už na NHL se svým pojetím hry nemá, ale u vás zapadl výborně.
Rozhodně. Takového obránce v týmu potřebujete. Roman padne do střely, hraje jednoduše. Nejsem překvapený, že ho zase podepsali, a ještě mu přidali peněz. Odehrál velkou porci minut, a to opravdu dobře.
Až si stěžoval, že hraje příliš.
To je pravda. Většinou si všichni stěžují, že hrají málo, a on to měl opačně. Říkal, že na stará kolena už je toho moc. Na druhou stranu hrál ve dvojici s mladým Mirem Heiskanenem, který toho za něj spoustu odbruslil. Z Romana by si měli všichni vzít příklad. On si dobře uvědomuje svou roli v týmu. Pokud by to tak měl každý, bude tým perfektně fungovat.
Třetí člen vaší české partičky v Dallasu Martin Hanzal odehrál v sezoně sedm utkání, ale pak si zase obnovil zranění zad. Jak vidíte jeho šance na pokračování v NHL?
Asi špatně. Nevím, jak je na tom aktuálně, třeba to ještě zkusí, odpočinul si trochu stranou od hlavního dění. Možná to vyjde, ale bohužel o tom pochybuju. Ta zranění ho trápí a srážejí.
Kdo bude patřit k favoritům příští sezony NHL?
Tampa bude znovu silná a černým koněm, který minule neprošel ani do play off, by mohlo být New Jersey. Mají hodně nabitý tým. Ale celkově se v létě na trhu událo hodně zajímavých podpisů.
Dobíráte si Ondřeje Paláta, že s Tampou po excelentní základní části vypadli hned v prvním kole play off s Columbusem?
Ondra je kliďas, nic moc ho nerozhází. Hecování s ním mě tolik nebaví. Spíš se popichujeme s Romanem. On si dobírá mě jako mladšího a já se mu to snažím vracet, i když je to těžké (úsměv).
