Praha - První zápasy nové sezony NHL a českému pravému křídlu letců z "Philly" se sypou body za góly a asistence. V prvních čtyřech zápasech už jich Jakub Voráček nasbíral šest.
A s každým bodem se sypou také dolary. Jenže pozor, nebobtná soukromý účet Jakuba Voráčka. Naopak hubne, útočník Philadelphia Flyers je tím, kdo dává.
Konkrétně, co "point" v bodování NHL, to 1000 (slovy tisíc!) poctivých amerických dolarů do nadace, která zde v Česku už třetím rokem sbírá a rozděluje peníze na pomoc lidem s roztroušenou sklerózou.
Neboli s "eR-eS-kou", jak říkají někteří pacienti s touto diagnózou. A to s takovou samozřejmostí, jako by nešlo o poměrně vážné onemocnění, ale třeba o běžnou informaci, že jsou pojištěni u "vé-zet-pé".
"Když mně 'eresku' diagnostikovali a já pak prošla celým systémem, bylo mi jasné, že to není zdaleka ideální," vrací se Petra Klausová, starší sestra Jakuba Voráčka, o několik let zpět.
Problém podle ní není v základní péči, ta je v Česku na srovnatelné úrovni s vyspělým zdravotnictvím ve světě. "Ale jde například o pomůcky, které pacientům pak hodně pomáhají."
"O neurostimulátory, motomedy, o elektrické vozíky, které třeba musejí být kvůli výšce pacienta atypické. Nebo o specializované fyzio- a psychoterapie… To vše už pojišťovna většinou nehradí," říká Petra Klausová.
Zároveň tím i vysvětluje, jak konkrétně Nadace Jakuba Voráčka, která za první dva roky svého fungování už rozdělila 3,6 milionu korun, lidem s "ereskou" pomáhá.
S Petrou Klausovou a Jakubem Voráčkem jsme se sešli letos v létě, během Jakubova pobytu v Česku, kde na akcích pro případné donátory propagoval svoji nadaci.
A ke konverzaci se ještě občas připojil filmař Petr Jančárek, který k podpoře nadace (Petrova dospělá dcera má také "eresku") s Jakubem už od loňského roku zde v Česku i za mořem v Americe natáčí dokument.
A už kromě jiného zaznamenal tréninkovou dřinu před samotným začátkem sezony na kempu v Kanadě.
Voráček má 97 kilo živé váhy, ale bez hokejové výstroje, v letním tričku a šortkách vypadá až překvapivě hubeně, jeden by řekl "za groš kudla".
Žádné přebytečné maso, ale k letnímu tréninku i tak potvrzuje, že především "ze začátku bolí".
"Silová vytrvalost, objem, něco málo činek...., no a běhání dvoustovek. Což je pro 'neběhu', jako jsem já, nejhorší, to opravdu bolí," říká Voráček.
K letošnímu - zatím skvělému - startu sezony mu ovšem tentokrát možná pomohl ještě jeden speciální "trénink". Dal si jej uprostřed léta v Praze na Vinohradech.
"Ono tahat popelnice ze sklepa, ven a nazpátek, a rychle, protože auto mezitím už odjíždí a vy za ním spěcháte k dalšímu vchodu… Nečekal jsem, že to bude taková práce," líčí hokejista z NHL, jaké to je, být na chvíli pražským popelářem.
Petra Klausová se při tom, i když to už určitě několikrát slyšela, nemůže ubránit smíchu. Byl to také její nápad, zařídit Jakubovi přes zážitkovou agenturu jednu dopolední směnu s popelářským vozem.
"Každé Vánoce se snažím vymyslet nějaký dárek," vysvětluje Petra Klausová. Loni ji napadlo vyplnit mladšímu bratrovi jeho někdejší klukovský sen stát se popelářem.
Od jednoho splněného přání vede otázka nevyhnutelně k tomu, co bude dál. Co je tou další metou? A tentokrát v profesionálním životě, což u hokejisty NHL znamená na ledě.
"Ještě před čtyřmi roky by mě nenapadlo, že budu tam, kde jsem," provádí Jakub nejdříve malou rekapitulaci.
Pouze 0,3 procenta všech profesionálních hokejistů na světě, "co si jako malí kluci obujou brusle", vysvětluje Voráček, si "někdy, alespoň jednou, zahrají v NHL".
V soutěži, kde Jakub Voráček dnes patří k nejlepším hráčům. Ale samozřejmě, když už je člověk takhle vysoko, chce až na samotnou špici.
"Stanley Cup je strašně velké lákadlo," říká Voráček. Ve Philadelphia Flyers má smlouvu na sedm let. "A vidím tam potenciál. Je tam progres, roste a bude to ještě lepší a lepší," uvažuje o svém týmu.
Ostatně on sám se mění a zlepšuje.
Ještě má sílu. "I když jsou dny, kdy si říkám, to je strašný, stárnu… Ale pak jsou dny, kdy to jde líp, než kdy předtím."
A k tomu navíc přibyla zkušenost. Dříve, "jako mladej", na ni Jakub prý moc nevěřil. "Když někdo říkal, že má zkušenost, říkal jsem si, co to je, ta zkušenost?"
Ale teď vidí situaci na ledě a napadne jej, že před pěti lety by to řešil úplně jinak. "A začínám chápat, že zkušenost je mnohem více, než jsem si tenkrát myslel."
Takže Stanley Cup? Už v příští sezoně, nebo třeba za 2, za 3 roky?
Jakub věří, že "ta možnost tam je". Ale lepší než dumat je hrát a "šlapat do toho, co se dá". A kdyby pro nic jiného, tak - abychom pro hokej nezapomněli na nadaci - pro body a peníze z nich plynoucí.
Nově, se startem letošní sezony NHL, teď Nadace Jakuba Voráčka otevřela možnost zasílání dárcovských SMS. Čísla jsou uvedena na webu nadace.
K jejímu založení Jakuba Voráčka přivedla setra Petra a zároveň za to může i americké prostředí.
"Ne že by to byla v Americe povinnost, ale je to součást živobytí," vysvětluje Jakub. V USA jsou lidé, kteří si "vydělají, něčeho dosáhnou, automaticky zvyklí" dávat jiným zase něco zpět.
"Třeba těch 396 čepic, které jsi musel koupit," vloží se do rozhovoru filmař Petr Jančárek a vybídne Jakuba k vylíčení historky o jednom zvláštním "hattricku".
V jednom z utkání měl Voráčkův spoluhráč Wayne Simmonds na svém kontě dva góly, když mu Jakub chtěl při přesilovce přihrát, ale puk skončil rovnou v brance.
"Jenže všichni si mysleli, že to dal on, a už začaly létat čepice, když ke mně Wayne přijel, že se toho ani nedotkl," vypravuje Voráček.
Radost, hala oslavuje. "A pak ohlásili moje jméno. A lidi naštvaný, že přišli o čepice, začali bučet," pokračuje Jakub.
Ale když už se stalo, proč to nevyužít k dobré věci? A tak Jakub koupil přesně tolik čepic, 396, kolik fanoušci naházeli na led, a dal je dětem v nemocnici ve Filadelfii.
A jen pro rekapitulaci. V loňské sezoně Jakub "Jake" Voráček své nadaci za bodování v NHL vydělal 61 tisíc dolarů. Letos je to už 6000. A to se základní část NHL, kde Flyers dohromady odehrají 82 zápasů, sotva rozběhla.
