Riga (od našeho zpravodaje) - Předloni Riga hostila "covidové" mistrovství světa v hokeji s prázdnými tribunami a i letos - tentokrát jako spolupořadatel s Finskem - se potýká s nestandardními okolnostmi.
Kvůli válce na Ukrajině, kterou před více než rokem rozpoutal ruský prezident Vladimir Putin, chybí na turnaji hokejovou federací IIHF vyobcované země Rusko a Bělorusko.
Těsně před šampionátem z toho vyklíčila menší aféra. To když Buncis informoval, že fanoušci si mohou na tribunu přinést ukrajinskou vlajku, ale ruskou a běloruskou ne.
Na minulém MS v Tampere a Helsinkách přitom vlajka Ukrajiny pořadatele dráždila, což poznali i čeští fanoušci.
Bylo pro vás těžké vydat jasné stanovisko?
Vůbec ne. V první řadě bych připomněl, že ruské a běloruské vlajky jsou tady v Lotyšsku zakázané. Stalo se tak v návaznosti na začátek války. A pokud jde o ukrajinské vlajky, řekněme, že naším společným úkolem je pomáhat této zemi, jak to jen jde. Tohle je to nejmenší, co můžeme udělat.
Jaký vlastně máte názor na neúčast Ruska s Běloruskem na probíhajícím šampionátu?
Neřekl bych, že s nimi by to bylo zajímavější, ale prostě to jsou velké hokejové země, takže po sportovní stránce by byly přínosem. Měli bychom si to přiznat a myslím, že to všichni chápou. Hokej ale není ta nejdůležitější věc v životě. Jako lidé máme určité hodnoty, které jsou podstatnější než sport nebo konkrétně mistrovství světa. Takže se není o čem bavit.
Různí se názory na to, jakým způsobem by se Rusko s Běloruskem měly na mezinárodní scénu vrátit. Momentálně dostávají body za současné postavení v žebříčku IIHF, takže se nepropadají. Je to tak správně? Nebo si body nezaslouží a po návratu by měly začít odspodu jako třeba Slovensko po rozdělení Československa?
Stejné to bylo s Lotyšskem, to taky začínalo odzdola. Je to spíš otázka pro IIHF, ale já si hlavně myslím, že o tom, jak tyto země zapojit zpátky do soutěží, se můžeme začít bavit teprve poté, co skončí válka. Teď na to vůbec není správný čas. Nevíme, jak válka skončí a jaká po ni bude situace.
Mimochodem, Lotyšsko před šampionátem nepustilo na své území běloruské trenéry Kazachstánu, který tak musel sehnat náhradu…
Ano.
Dejme tomu, že IIHF by po vzoru některých federací přijala Rusy s Bělorusy za určitých okolností zpět. Změnilo by to na probíhajícím šampionátu něco? Lotyšsko by je přece stejně nepustilo do země, je to tak?
Přesně. V tuto chvíli rozhodně ne. A můžu vám říct, že v situaci, jaká tu dnes je, jsem silně přesvědčený o tom, že kdyby tyto země byly přizvány, tak nejen Lotyšsko, ale hodně týmů by na takovém turnaji prostě nehrálo.
Válka na Ukrajině se dotkla i rižského Dinama, které nedlouho po začátku invaze opustilo ruskou KHL a přešlo do lotyšské ligy. To je poloprofesionální soutěž, že?
Přesně tak.
Kolik hráčů v této lize potřebuje druhou práci, aby se slušně uživilo?
Řekl bych, že skoro všichni. Zdejší týmy nedokážou platově konkurovat profesionálním ligám v dalších hokejových zemích, jako je Slovensko, Česko, Finsko, Švédsko. Jsme přeci jen země pouze s asi dvaceti krytými zimními stadiony a nemáme ani dva miliony lidí. Naše ekonomika není tak silná.
Pracujete i jako generální manažer klubu Zemgale, který v minulé sezoně kromě lotyšské ligy nově hrál i Mestis, druhou nejvyšší finskou soutěž. Jak k tomu došlo?
Začali jsme o to usilovat, když vypukla válka na Ukrajině. Jestli si pamatujete, tak Dinamo mělo i tým HK Riga hrající mládežnickou ligu v Rusku. Naším cílem tedy bylo vytvořit příležitost pro hráče, kterým je osmnáct až třiadvacet let, chtějí v hokeji něco dokázat a zároveň studovat. Hrát Mestis (funguje primárně jako soutěž pro mladé hráče, pozn. red.) znělo jako dobrý nápad, protože Finsko je nám geograficky nejblíž. A finská strana nám tuto příležitost dala.
Bude spolupráce pokračovat?
My určitě chceme, teď o tom diskutujeme s finským svazem. Čekáme na konečné rozhodnutí, které přijde na konci tohoto měsíce.
Jaké má vedení lotyšského svazu, jehož jste součástí, dlouhodobé plány? Chcete vytvořit profesionální domácí ligu, nebo další Dinamo, jen v jinde než v Rusku?
Nejsme zábavní průmysl, ale organizace, která se stará o rozvoj hráčů různých věkových kategorií od pětiletých dětí skoro až po profíky. Nejsme schopni vytvořit profesionální tým. To je na soukromém sektoru a obcích. Samozřejmě chceme mít silnou reprezentaci, ale naším hlavním úkolem je rozvíjet mládežnický hokej v Lotyšsku.
Už ale padlo, že jste i generální manažer Zemgale. Zahrát si s tímto klubem třeba nejvyšší finskou ligu by vás nelákalo?
To by samozřejmě bylo hezké. Známe ale situaci v Evropě. Něco takového si žádá vcelku hodně financí a my jsme teprve na začátku. Nemyslím si, že jsme schopni se dostat na superprofesionální úroveň v příštích třech až pěti letech. Byl bych samozřejmě rád, kdyby se to povedlo, ale upřímně si nemyslím, že je to momentálně možné.
Mimochodem, Lotyšsko má na probíhajícím mistrovství hned osm hráčů z české extraligy. Žádná soutěž nemá vyšší zastoupení. Proč mnozí reprezentanti po konci Rigy v KHL odešli právě tam?
Tohle je možná otázka pro vás, protože víte lépe, co se děje v Česku a proč jsou tam Lotyši tak vítaní. Za sebe můžu říct, že česká liga nabízí dobrou úroveň hokeje a příležitost si něco vydělat, ukázat se. Například Balinskis po dobré sezoně v Česku podepsal smlouvu s Floridou. To značí, že tahle soutěž ve světě něco znamená.
Co jste se o ni doslechl přímo od lotyšských hráčů?
Ti, se kterými jsem mluvil, mi říkali, že jsou tam šťastní. Se zemí jako takovou, s kluby, ve kterých hrají, s fanoušky.
Dočkáme se tedy dalších lotyšských hokejistů v extralize?
Já bych za to byl hrozně rád. Ale záleží na klubech, jestli jim dají příležitost.
