Praha - Finální krok byl nejtěžší. Jihokorejcům stačilo k postupu mezi hokejovou smetánku porazit poslední Ukrajinu. Jenže když konečně skórovali, vzápětí hloupě inkasovali. Další šance spálili, a tak je před nájezdy svírala dosud nezažitá nervozita. Šlo o víc než kdy dřív.
Michael Swift a Shin Sang-hoon však tlaku nepodlehli a přesnými trefami rozpoutali euforii. Slavili také trenéři Jim Paek a Richard Park, bývalí hráči NHL, kteří stvrdili rychlý vzestup asijské země.
Posuďte sami - před třemi lety spadli Jihokorejci až do třetí úrovně světového šampionátu, před deseti tápali na 30. místě žebříčku. Nyní budou hrát proti nejlepším. "V uvozovkách zavřou pusu nepřejícníkům, kteří tvrdí, že Korejci jsou na olympiádě jenom proto, že jsou domácí mužstvo," říká Patrik Martinec.
45letý hokejista prožil vrchol hráčské kariéry v pražské Spartě, ovšem pak se mu zalíbil život v Soulu. Za klub Anyang Halla dřív pět let nastupoval, nyní ho trénuje. Z borců, kteří v pátek vybojovali historický úspěch, jich během sezony vedl většinu.
Cítíte jakési zadostiučinění?
Jsem za ty kluky rád, protože vím, jak celý rok pracovali.
Vůbec nemáte pocit, že jste k tomu úspěchu přispěl i vy? Dostáváte gratulace?
Korejci jsou samozřejmě rádi, ale nějaké zadostiučinění určitě necítím. Mám radost kvůli hráčům, kteří vidí, že tvrdá práce občas přináší výsledky a někam vede.
Jihokorejci dotáhli postup díky skvělému bruslení, gólmanovi a houževnatosti. Přidal byste ještě něco?
Dnešní hokej je na gólmanech hodně postavený a Dalton je vynikající brankář. Jinak je všeobecně známo, že asijská mužstva výborně bruslí. Je to největší přednost Korejců. Jejich postup bych ale nebral jako obrovské překvapení. Už loni byli blízko, ale v posledním zápase prohráli s Itálií. Ten progres nenastal mávnutím kouzelného proutku, je postupný.
Mužstvu na turnaji pomáhalo pět hráčů narozených v Kanadě. Je to fér?
Tahle otázka mi přijde docela úsměvná. Když se podíváte na soupisky ostatních týmů, snad s výjimkou Ukrajiny tam všichni měli cizince - Rakousko, Maďarsko, Kazachstán. I Poláci mají dva Kanaďany, kteří se sice nevešli do nominace, ale v sezoně hráli. Všichni dneska mají nějaké cizince, je to ve všech sportech.
Co bude Korejcům chybět mezi elitou? Můžou vůbec potrápit tým, jako je Česko?
V žádném případě. Ještě ne. Budou jim chybět zkušenosti. Já jsem jenom rád, že před domácí olympiádou potvrdili, že patří mezi nejlepších šestnáct týmů. V uvozovkách zavřou pusu nepřejícníkům, kteří tvrdí, že Korejci jsou na olympiádě jenom proto, že jsou domácí mužstvo. Druhá věc je, že na olympiádě mají strašně těžkou skupinu - Kanada, Česko, Švýcarsko. To je úplně jiný level. Oni jsou na úrovni Itálie, Rakouska, Maďarska, možná Slovinska.
Je vzestup jihokorejského hokeje daný jen příští olympiádou, nebo bude pokračovat i po ní?
První impulz samozřejmě dala olympiáda, ale já jsem přesvědčený o tom, že jakmile je v Koreji nějaký proces nastartovaný, tak bude pokračovat. Věřím tomu. I proto, že další olympiáda je v Číně.
Korejcům hodně pomohli jako trenéři dva rodáci ze Soulu, kteří hráli v NHL - Jim Paek a Richard Park. Vzhledem k tomu, že vedete nejdůležitější tým pro reprezentaci, jste s nimi v kontaktu?
Jimmy je celý rok v Koreji. Mužstvo pořád kontroluje. Richard pracuje v Minnesotě a dojíždí na turnaje. V kontaktu pochopitelně jsme. Korea má tuším jen dva a půl tisíce registrovaných hokejistů, takže je to jiný hokejový svět, než jsme zvyklí třeba v Čechách.
Můžete popsat, jak vaše spolupráce probíhá?
Před každou akcí se Jimmy zeptá, jak vidím různé hráče. Mluvíme o hokeji. To je jádro naší spolupráce. Komunikujeme třeba i o programu reprezentace, který se dává do kupy také podle klubu Anyang Halla. Dneska už můžu říct, že národní mužstvo Koreje bude prvních deset dvanáct dní v srpnu na soustředění v Čechách.
Jak dlouho v Jižní Koreji zůstanete?
Podepsal jsem smlouvu a prezidentovi jihokorejského svazu slíbil, že u týmu vydržím do konce olympijského roku. Potom si sedneme a řekneme si své představy. Minimálně rok ještě zůstanu v Koreji.
Do Soulu jste poprvé zamířil coby hráč v roce 2005, teď je rok 2017. Kde všude je hokejový pokrok Korejců znát?
Posun je samozřejmě viditelný, i co se týče materiálního vybavení. Zázemí kabiny a stadionu je na odpovídající úrovni, což tenkrát úplně nebylo. Druhá věc - Asijská liga je u nás pochopitelně neznámá, ale ti kluci hrají osmačtyřicet zápasů základní části. Nastupují proti Číňanům, Japoncům i proti ruskému Sachalinu, což je farma Vladivostoku. Potom hrají za reprezentaci tři Euro Hockey Challenge, nějaké přípravné zápasy a mistrovství světa. Letos navíc měli ještě Asijské hry, pro ně obrovsky prestižní obdobu olympiády. Ve finále prohráli s Kazachstánem. Někteří kluci mají odehráno stejně zápasů jako ti v Čechách.
Kimovi Korejci o čtyři patra níž
Zatímco Jižní Korea bude poprvé hrát elitní úroveň mistrovství světa, Severní Korea zůstává o čtyři patra níž. Pádu do úplně nejnižší kategorie se letos vyhnula díky drtivému vítězství nad Tureckem. Země, které autoritářsky vládne Kim Čong-un, je v aktuálním žebříčku IIHF na 40. místě.
Můžete přiblížit úroveň Asijské ligy? Jak si stojí ve srovnání s českým prostředím?
Jednotlivé ligy se strašně těžko srovnávají. Není snadné říct, jestli je KHL lepší než třeba švédská liga. Myslím ale, že tým, který trénuju, by v Česku hrál na špici první ligy.
Jak se vám vlastně trénuje? V čem jsou Korejci jiní než Evropané?
Jsou strašně pracovití, vychází to z jejich kultury. Mají úctu ke starším lidem, k autoritám. Trenér pak má snazší práci. Nemusí nikoho neustále přesvědčovat a křičet. Všichni chtějí pracovat.
A co podmínky mimo led? Brankář Matt Dalton, který strávil tři roky v KHL, prohlásil, že Jižní Korea je ve srovnání s Ruskem ráj.
V Jižní Koreji je oproti Evropě nulová pouliční kriminalita. Můžete kdekoliv nechat položený telefon nebo počítač, nic se vám neztratí. Třeba v restauraci půjdu na záchod, nechám si všechno na stole a nikdo mi nic nesebere. Nedovolí si to. Když chodí malí Korejci bruslit, převlíknou se a jdou na led. Šatny se nezamykají, všechno zůstane na svém místě.
Nadstandardní jsou zřejmě i finanční podmínky, že? Opět zmíním Daltona, který odešel z KHL, přestože výkonnostně na ni podle všeho měl.
Určitě na ni měl. Nabídky má pořád. Jižní Korea je ekonomicky vyspělá země, tomu odpovídají platy hokejistů. Dalton si finančně určitě nepohoršil.
Můžete platy hokejistů v Jižní Koreji srovnat s Evropou?
Víte, že platy hráčů jsou v Evropě na rozdíl od NHL neveřejná záležitost. Všechno jsou jenom dohady. Můžu ale říct, že peníze, které dostávají špičkoví hráči v Asijské lize, jsou lepší než ty, které by dostávali v extralize.
Pochvaloval jste si nulovou pouliční kriminalitu. Cítíte se v Jižní Koreji bezpečně, přestože země je formálně pořád ve válečném stavu se Severní Koreou? Rezonuje to ve společnosti?
Nijak jsem to nepocítil. Z českých zpráv se člověk dočte, že napětí roste a podobně, ale Jihokorejci se v žádném případě nebojí. Tak to je. Válka skončila příměřím, člověk se tam cítí naprosto bezpečně. S Evropou se to nedá srovnávat. Dneska bohužel žijeme v době, kdy terorismus, respektive násilí vůči skupině obyvatel, je ve všech zemích. Už i v Evropě. A jestli tady někdy dojde k nějakému konfliktu, běžný Jižní Korejec to těžko ovlivní.
NHL odmítla poslat své hvězdy na olympiádu i proto, že Koreu nevnímá jako perspektivní trh. Udělala prozíravé rozhodnutí?
Pro hokej je to špatně. Co se týče samotné olympiády v Jižní Koreji, hokej tam nepatří mezi nejpopulárnější sporty. Pro běžné Korejce bude na olympiádě nejprestižnější short track a krasobruslení. Hokej pro ně bude zajímavý, ale ani hráči NHL by výrazně neovlivnili návštěvnost.
