V Koreji si vydělal, na Ukrajině mu klub zkrachoval. Ničeho nelituji, říká světoběžník Seman

Ondřej Kuchař Ondřej Kuchař
6. 11. 2016 7:00
Jen málokterý český hokejista prošel tak exotickými štacemi jako brzy 38letý obránce Daniel Seman. Okusil angažmá na Ukrajině, v Bělorusku i vzdálené Jižní Koreji. "Hokej tam byl okrajová záležitost. Majitel byl oligarcha, který měl rád hokej, tak prostě založil klub. A fanoušci? Chodilo tam na nás zhruba 1500 lidí. Dobrá kulisa byla jen, když měli vojáci, kteří byli ve městě na povinném výcviku, vycházky," vzpomíná Seman. O svých působištích mluvil současný kapitán prvoligového Havířova v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Posledním extraligovým klubem, za který Daniel Seman nastoupil, byla Plzeň.
Posledním extraligovým klubem, za který Daniel Seman nastoupil, byla Plzeň. | Foto: ČTK

Hokejový cestovatel se vrátil domů. Jak si užíváte návrat do Havířova?

Moc. Z extraligy jsem už nabídky neměl, rozjednané jsem měl Bělorusko a Slovensko, ale nakonec to nedopadlo, tak jsem zvolil cestu domů. AZet je můj mateřský klub, hraje mi tam i syn za druhou třídu. Na zimáku sice trávím většinu dne, ale jsem za to rád.

Vraťme se ale pár let do minulosti. Před jedenácti roky jste jednu sezonu působil v Asijské hokejové lize v barvách týmu Anyang Halla. Jak se hokejista dostane k angažmá v Jižní Koreji?

Tehdy jsem neměl žádnou jinou nabídku. Ve Vítkovicích mi skončila smlouva a nějak jsme se nedohodli na nové. Hodně mi to navíc zkomplikovaly tabulkové hodnoty. O možnosti působení v korejském Soulu jsem se dozvěděl náhodou od známého na dovolené. V té době tam šel trénovat Otakar Vejvoda, který sháněl čtyři hráče z extraligy, kteří by tam šli s ním. Já už jsem nechtěl čekat a stresovat se, jestli přijde nějaká jiná nabídka. Ta z Koreje byla navíc hodně zajímavá.

Zřejmě hlavně z finančního hlediska, že?

Přesně tak. To nezastírám. Bylo to hodně lukrativní, tolik peněz bych si tehdy v žádném extraligovém celku ani náhodou nevydělal. Byl to nadstandard. Se mnou tam šel ještě například Patrik Martinec nebo Jaroslav Nedvěd, potřebovali nás nalákat. Moc se nám tam líbilo.

Proč jste tam ale, na rozdíl od svých spoluhráčů, zůstal jen rok?

Byl jsem tehdy mladý, tuším, mi bylo 26 let. Musel jsem se vrátit co nejdřív zpátky do extraligy. Pokud bych tam hrál tři, čtyři sezony, moje hodnota by pak byla velmi nízká. Pořád pro mě byla prioritou naše nejvyšší soutěž.

Jak to bylo v Soulu se zázemím a celkově zájmem o hokej?

Tam byl hokej hodně okrajová záležitost. Chodilo na nás zhruba 1500 lidí. Dobrá kulisa byla jen, když měli vojáci, kteří byli ve městě na povinném výcviku, vycházky. Jinak to bylo slabší.

Majitel klubu byl vlastníkem nějaké investiční firmy, dařilo se mu a měl prostě rád hokej, tak si pořídil klub. Hráli jsme Asijskou ligu spolu s dalšími dvěma týmy z Jižní Koreji, třemi čínskými a čtyřmi japonskými celky. Co se zázemí týče, vše bylo na dobré úrovni. Některé věci se sice učili za pochodu, ale díky své pracovitosti to všechno zvládli.

Jak vzala stěhování napříč planetou manželka?

Ta byla nadšená snad ještě víc než já. Bydleli jsme v Soulu kousíček od stanice metra, takže tím tam ona procestovala všechny památky a dokonce tam chtěla zůstat i minimálně další rok. Já ale věděl, že musím zpátky.

V současnosti v týmu působí jen jediný český hráč a sice obránce Karel Pilař...

Karla si tam k sobě vzal Patrik Martinec, který se stal v Koreji absolutní uznávanou ikonou a Anyang Hallu teď dokonce trénuje. Po pár letech se ale v klubu začali vydávat cestou angažování Američanů a Kanaďanů a Čechů ubylo.

Po návratu do Česka jste zakotvil na šest sezon v Třinci, abyste poté znovu odešel za exotikou. Tentokrát do ukrajinské ligy a týmu Berkut Kyjev. Tam jste ale stihl odehrát jen 14 zápasů. Proč?

Protože jim došly peníze. Prostě Ukrajina, všichni víme, jak to tam vypadá. Dnes je to asi horší, ale už tehdy to byla dost divočina. Vlastnil to tam nějaký politik, oligarcha. Klub měl velké cíle, hlavně účast v KHL. To ale nevyšlo. Trénoval tam Miloš Holaň, vedli jsme ligu asi o 20 bodů, pak ale přišly finanční potíže. Majitel neplatil nám, ani příspěvky svazu, čehož využil vlastník konkurenčního Doněcku a nitkami v zákulisí zařídil, že nás vyškrtli a nepustili do play off. I když jsem vlastně od Vánoc nedostával výplatu, vzpomínám na to moc rád.

Grodno můžu jen doporučit

Z Ukrajiny jste pak přesídlil na sever do sousedního Běloruska. V Němanu Grodno už asi bylo vše na lepší úrovni, ne?

Přesně tak. Tam to bylo super. Ani jsem si nedovedl představit, že bych se mohl někdy tak bavit hokejem, navíc na takové úrovni. Po všech stránkách to bylo vynikající angažmá. Po Třinci druhá nejlepší štace. Od fanoušků, přes město po samotný klub to byla prostě paráda. Ostatní města v Bělorusku moc hezká nejsou, ale Grodno doporučuji naprosto všem.

Co vás vlastně vedlo k takovým exotickým angažmá? Peníze?

Nene, to vůbec. Já neměl práci a pak se ty kluby na poslední chvíli ozvaly. Nebylo to tak, že bych šel někam za penězi. Mohl jsem zkusit čekat třeba do září, až se tady rozběhne liga a pak doufat, že se mi někdo ozve. To jsem ale nechtěl.

Můžete ty ligy nějak porovnat s českou extraligou či první ligou?

Zdejší extraliga je hodně vyrovnaná a defakto tu může každý porazit každého. V Bělorusku byly větší výkonnostní rozdíly, ale zápasy o čelo měly parádní kvalitu extraligové úrovně. Hraje se tam takový ten klasický KHL styl, kdy se hodně drží puk, bruslí se. Nehraje se až tak do těla, hráči jsou více v pohybu, jde tam dost o techniku.

A co třeba Asijská liga?

Tam byly dobré hlavně japonské celky. Jejich hráči byli malí, ale draví, rychlí a šikovní na puku. Celkově ta liga nebyla, že bych ji mohl hrát s prstem v nose, to vůbec.

Tabulky? Mnohdy zbytečné a likvidační

V lednu vám bude 38 let. Myslíte ještě na nějakou zahraniční štaci nebo dohrajete kariéru v Havířově?

Předpokládám, že už nikam nepůjdu. Pořád se cítím výborně. Teď jsem sice mladickou nerozvážností trochu uspěchal návrat po zranění, které se mi teď trochu obnovilo.

Už jste nakousnul téma tabulkových hodnot a odstupného. Jak nahlížíte na tuto českou specialitu?

Co jsem slyšel, tak kromě nás a Slovenska to opravdu nikde není. Domácí hráče to znevýhodňuje vůči cizincům. Navíc jdou ty peníze mnohdy špatným směrem. Možná mi to někdo vyčte, ale mě se moc líbil nedávný návrh Honzy Peterka. Jednalo se o to, že by ta částka nešla tomu danému klubu v extralize, ale klubu, který toho hráče třeba deset pro tu nejvyšší soutěž vychovával. Když už nějaké tabulky zachovat, tak tímhle způsobem. Jinak je to mnohdy zbytečná a likvidační věc.

 

Právě se děje

Další zprávy