Praha – Proč Češi na hokejovém mistrovství skončili ve čtvrtfinále? A jak hráli oproti předchozímu šampionátu? Fanoušci mohou vyhrknout odpověď na základě dojmů, statistiky jim moc nepomůžou, alespoň ty běžné. Existují ovšem i moderní data, která toho o akci v Rusku prozradí víc.
Pro mnohé neznámé statistiky už léta využívají v zámořské NHL, v Česku tolik neletí, byť třeba mistrovský Liberec se do nich ponořil.
Základem nestandardních údajů je statistika Corsi, která například počítá body za střely (zblokované, na bránu i mimo ni) při hře pět na pět. Díky tomu je možné zjistit třeba to, kteří hráči si dokážou vytvářet tlak a kteří se naopak jen brání.
Data Corsi teď zpestřila i světový šampionát. Nečinila se IIHF, ale Jan Morkes. Průkopník moderních statistik v Česku přezdívaný The Hockey Ninja vedl sedmnáctičlenný tým, který desítky hodin sledoval především české zápasy, aby získal potřebné údaje. Nehonil se jen za Corsi, zajímaly ho i další údaje (více ZDE).
"Například jsme zkoumali, kteří hráči nejčastěji a nejúspěšněji pomáhají přecházet týmu z pásma do pásma. Kdo se konstruktivně snaží rozehrát, kdo naopak hraje na jistotu a puk raději odpálí dopředu," říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz Jan Morkes, kterého data z hokejových zápasů zajímají delší dobu. Letos se zúčastnil statistické konference floridských Panthers.
Pojďme začít něčím ožehavým - Romanem Červenkou. Zatímco novináři jeho vystoupení na MS spíš velebili, od fanoušků časem schytával dost kritiky. Co o něm říkají moderní statistiky?
Čísla říkají, že první lajna hrála dobře. Dokázala si vytvořit převahu, patřila mezi tahouny týmu ve hře pět na pět, dávala i góly. Tolik čistý popis.
Jako analytika nebo fanouška mě ale samozřejmě zajímá, jestli se z nominované sestavy nedalo vytěžit víc. Z pozorování zápasů Chomutova v této sezoně mám v uvozovkách vyčíslenou představu o hře, která Romanu Červenkovi vyhovuje. V reprezentaci se ale vedle Plekance a Pastrňáka dostával k puku méně často, nehrálo se tolik na něj, nedostával se do svých obvyklých pozic. Proto bych hrozně rád viděl Červenku s jinými spoluhráči, pak by se dal líp odfiltrovat jeho přínos od vlivu jeho spoluhráčů. Ale chápu, že jde o krátký turnaj a trenéři nechtěli příliš měnit sestavu.
Česká hra na loňském mistrovství hodně stála na Jágrovi s Voráčkem. Dá se z dat vyčíst, zda je letos někdo nahradil, nebo Češi hráli víc týmově?
Určitě. Jeden příklad za všechny: Loni zaváželi puky do útočného pásma hlavně Jágr s Voráčkem, s velkým náskokem před ostatními. Letos byl tým univerzálnější, mezi nejčastějšími hráči se objevují čtyři jména a v závěsu za nimi jsou ostatní. Soupeř si tak nemohl zjednodušit úlohu a soustředit se na pokrytí jednoho klíčového hráče. Tým také hodně forčekoval, získával tak puky a měl z podobných situací hodně střel - to by se rovněž dalo označit za týmovější přístup než hledání Jágra, aby zavezl puk do soupeřovy třetiny.
Kempný? Chicago mohlo být spokojené
Oproti loňsku měli Češi jen čtyři posily z NHL. Navázaly na výkony z klubu?
Těžko se dá porovnávat dlouhodobá a vyrovnaná soutěž s krátkým turnajem se soupeři různorodé kvality. Ale například pro fanoušky Caroliny bylo myslím zajímavé sledovat hru Michala Jordána, který v reprezentaci dostal výrazně víc prostoru než v NHL a rozhodně nezklamal. Pokud ale dobře rozehráváte puky proti Lotyšsku, samozřejmě to automaticky neimplikuje stejnou schopnost proti Rangers, ale je to informace, s níž se dá pracovat.
Když jsme u beků, jediný Čech, který si po turnaji vysloužil kontrakt v NHL, je Michal Kempný. Zaujal skauty oprávněně?
Z médií je patrné, že Chicago Kempného sledovalo celou sezonu. Ale kdyby se rozhodovali jen podle šampionátu, asi by byli spokojení. Kempný měl nejlepší bilanci střelecké převahy z celého mistrovství - byl na ledě u největšího počtu střel českého týmu, projevilo se to i v gólech. Byl spolehlivý při zakládání útoků, v několika situacích byl velmi dobře vidět i v zakončení, splňuje parametry moderního konstruktivního obránce. Mezi českými obránci by patřil v rozmanitých ukazatelích mezi nejlepší.
Najde se někdo, komu se šampionát naopak nepovedl?
Mistrovství světa se v tomto těžko hodnotí, protože na tři opravdu těžké zápasy proti světovým velmocem připadá pět utkání, která už sice nejsou tak jednoznačná jako v minulosti, ale favorit pořád ve většině případů diktuje hru. Můžete hodnotit mistrovství jako celek a pak často v součtu přeceňujete výkony ze zápasů proti Norsku a Kazachstánu, nebo se podíváte jen na statistiky z těžkých utkání a pak děláte silné závěry z pitoreskního vzorku událostí.
Nejsou tedy namístě silná slova, turnaj ukázal spoustu pozitivního, ale myslím si, že třetí a čtvrtá formace celou dobu trochu hledaly svůj herní výraz. Kromě toho moderní statistiky obecně nemají rády defenzivní obránce, protože vypočítávají, že jednoduché a nekomplikované zbavování se puku dává iniciativu soupeři. Z iniciativy pak vznikají střely a z nich časem i góly.
Česko proti USA nehrálo jako favorit
Ačkoliv Češi za své výkony vesměs sklidili chválu, skončili už ve čtvrtfinále proti USA. Co bylo v klíčovém klání špatně?
Z hlediska čísel šlo o víceméně vyrovnané utkání ve hře pět na pět. Český tým měl střeleckou převahu, ale ta se projevovala střelami z méně nebezpečných prostor. V utkání se reprezentantům nepodařilo ukázat tu samou hru jako v jiných úspěšných zápasech. Například se nedařilo tlačit na rozehrávku amerických obránců, forčeking nebyl tak úspěšný a nebyly z něj příležitosti, které v jiných zápasech českému týmu pomáhaly. A protože ani jednomu týmu nevycházely přesilovky, s postupem času se šance na úspěch pro oba týmy přibližovaly situaci padesát na padesát.
Utkání mohlo úplně klidně dopadnout opačně. Mistrovství jsou v tomhle hodně ošidná, na druhou stranu jako favorit chcete svou aktivitou a tlakem podíl náhody na výsledku minimalizovat. A to se letos ve čtvrtfinále nepovedlo.
Byl tým dobře poskládaný?
To je vždycky otázka za milion a každý fanoušek na ni má odpověď. Myslím si ale, že právě statistiky můžou výrazně pomoct nominačnímu procesu. Není v silách žádného trenéra sledovat výkony širšího kádru reprezentace a pamatovat si všechno, co viděl.
Kvalitně provedena analýza hráčových výkonů ale může velmi podrobně popsat kontext, v němž se pohybuje uvažovaný hráč. S kým hraje, jak je využíván, odkud střílí, jakou roli má, jak jsou jeho výkony stabilní, co mu nejvíc vyhovuje. Přidejte k tomu informace od skautů, osobní zkušenosti a můžete mít dopředu dobrou představu, na co je uvažovaný reprezentant zvyklý. Pak mu můžete najít roli, která nevyžaduje tak velkou adaptaci a nejvíc využívá jeho předností. Nic se samozřejmě nedá spočítat dopředu, ale dobrá příprava může zvýšit pravděpodobnost, že se podaří najít rychle optimální chemii.
Trenéři si dávali velký pozor, aby vesměs fungující mužstvo nerozhodili. Z NHL nakonec místo Aleše Hemského povolali Radka Faksu. Zapadl?
Byl určitě vidět. Podařilo se mu za dva zápasy svou aktivitou získat českému týmu čtyři přesilovky. Když byl na ledě, dařilo se připravit několik šancí z předbrankového prostoru. Myslím, že jeho nominace měla potenciál, který se ale ve dvou zápasech při střídání partnerů v útoku úplně nemohl projevit.
