Moskva (od našeho zpravodaje) – Čtvrtfinálové vyřazení od Spojených států znamená smutnou jistotu. Vladimír Vůjtek nikdy nezíská vytouženou medaili s českou reprezentací. Po mistrovství světa v Rusku s trénováním končí. U národního mužstva nezůstane ani jako konzultant, byť nabídku měl.
"Prostě jsem ukončil kariéru a nebudu se do toho mladým progresivním trenérům plést," řekl 69letý kouč po vyřazení.
Ačkoliv je na mužstvo, které v Moskvě vyhrálo skupinu, hrdý, oslavovat nemůže. "Úspěšnost turnaje se vždycky hodnotí podle čtvrtfinále. V penaltách jsme zklamali," podotýká.
Rozhodly dnes o neúspěchu jen nájezdy, nebo tým ztrácel i jinde?
Nebylo to jen o penaltách. Od začátku to bylo trošku nervózní, deset minut jsme se hledali. Potom jsme se zlepšili, měli příležitosti a také přesilové hry, ale ty nám bohužel na celém turnaji nešly. Kdybychom zvýšili na 2:0 nebo na 2:1, bylo by to trošku jiné. Dali jsme jeden gól, což je málo, i když ten gól Ameriky byl z ofsajdu.
Projevilo se v klíčovém klání, že za Česko muselo kvůli hromadě omluvenek nastoupit hodně nováčků?
Ani ne, spíš se projevilo to, že jsme dobře nehráli přesilové hry. Mužstvo, které chce postupovat, je má proměnit, i když ani Americe se to nepovedlo. Rusové a Kanaďané je ale proměňují. Silné týmy, které budou dál hrát, jsou ve hře pět na čtyři a čtyři na tři lepší.
První nájezd nepřekvapivě jel Lukáš Kašpar. Bylo dilema, koho poslat po něm?
Zohorna šel, protože v zápase už dal jeden gól. Petr Koukal dává nájezdy v klubu, věřil si na ně. Samozřejmě nehrál, takže je to sporné, ale penaltu měl nejlepší. Bekhendem to ale nezvedl.
Nepřemýšlel jste, že na nájezdy nasadíte Francouze, který v nich ve skupině na rozdíl od Furcha uspěl?
Měli jsme připravené, že kdyby Furch pustil první penaltu, šel by tam Francouz. K tomu ale nebyl důvod.
Promarněná šance pro český hokej
Co jste hráčům po vyřazení říkal v kabině?
Poděkoval jsem jim, protože celý turnaj hráli velice dobře, i když se nám nevěřilo. Myslím si, že v pojetí hry jsme stačili i silným týmům, což byl velký příslib.
Máte radost aspoň z toho, že jste fanoušky bavili dobrou hrou?
Rád bych byl, kdybychom dnes postoupili. Potom bychom mohli říkat, že jsme hráli dobrý hokej a stačili světové špičce. Tohle je kaňka.
Berete to i jako promarněnou šanci? Český hokej teď čeká na medaili z velké akce už čtvrtý rok.
Je to promarněná šance. Amerika nebyla lepší, byli jsme nejmíň vyrovnaným soupeřem. Hokej je ale bohužel i o štěstí, které se nás v zápase nedrželo.
Pokračovat? Ani jako konzultant
Už dříve jste ohlásil, že s trénováním skončíte. Je to definitivní?
Udělal bych jedině záskok na čtrnáct dnů, jinak je to definitivní konec.
A co práce konzultanta pro českou reprezentaci na Světovém poháru? Je to pro vás téma?
Není. Prostě jsem ukončil kariéru a nebudu se do toho mladým progresivním trenérům plést. Už jsem rozhodnutý delší dobu, v podstatě od Vánoc.
S jakým pocitem od národního týmu odcházíte?
Musím říct, že na mužstvo jsem byl celkově hrdý. Že jsme nepostoupili dál, to je samozřejmě kaňka, ale mužstvo tady pracovalo skutečně skvěle. I v rámci realizačního týmu existovala symbióza, pracovali jsme bez jakýchkoliv konfliktních situací. Všichni jsme šli za svým cílem, ale ve sportu je to někdy tak, že ne vždy se povede.
Odchází se vám těžko?
Kdyby nepřišel problém u Vládi Růžičky, už jsem skončil minulý rok. Vzal jsem to, protože jsem u českého národního mužstva nikdy nebyl. Kdybych to nevzal, vyčítal bych si to. Ale vzal jsem si o jednoho asistenta víc, abych na to nebyl sám. Na to jsem se už necítil.
Jaký bude váš život bez trénování?
Něco kolem hokeje možná dělat budu. Jinak zahrádka a tenis.
Co kolem hokeje budete dělat?
Asi něco ve Vítkovicích. Mám tam nějakou nabídku, ale není to pozice na střídačce.
