Když si čeští reprezentanti odvezli ze světového šampionátu poslední cenný kov, na Pražském hradě ještě seděl Václav Klaus, premiérem byl Petr Nečas a Andrej Babiš zakládal jisté politické hnutí.
Od té doby uplynulo devět let.
Češi za tu dobu třikrát hráli o bronz, ale jen jednou k němu měli opravdu blízko - předloni v Bratislavě. Do toho padala slova, že šance na zlato z olympiády už je passé.
Že zámoří už český hokej řadí do béčkové kategorie.
Že tuzemská mládež po všech stránkách stagnuje.
Kdo ale v tomto mračnu přestal věřit, že by český hokej v dohledné době mohl přivézt medaili, dělá chybu.
Zatímco na olympijském turnaji jsou karty víceméně rozdané a trenér nemá moc fíglů, jak zastavit superhvězdami napěchovanou Kanadu a další favority, mistrovství světa je úplně jiné. Náhoda vám může přihrát do ruky samá esa a protivníky poškodit.
Přesně to se letos stalo.
Ne že by měl Filip Pešán nejsilnější možný výběr. Určitě nemá, když mu chybí třeba David Pastrňák nebo Jakub Voráček. Sehnal ale šest posil ze zámořské NHL včetně klíčového českého beka Filipa Hronka a střelců Jakuba Vrány či Dominika Kubalíka.
Ani zbytek týmu, který navíc prošel dlouhou přípravou, nevypadá špatně. Jako by koronavirová pandemie českou nominaci vůbec neovlivnila.
Ostatní nic takového říct nemůžou.
Třeba Kanada nepřivezla své béčko ani céčko, ale spíš efko. Hokejoví laici dost možná neznají ani jedno jméno na soupisce. Zřejmě největší hvězdou je chytrý univerzál Adam Henrique. Někteří členové kádru se zase mají rozzářit až v budoucnu, například možná jednička příštího draftu Owen Power.
Spojené státy jsou na tom podobně. Oba zámořské celky navíc limituje prakticky neexistující příprava.
Z evropských reprezentací nejvíc zaujme Rusko, které přivezlo Voráčkova hvězdného parťáka Ivana Provorova a další čtyři beky z NHL. Drhnout však může střílení gólů a brankoviště, což naznačila generálka, v níž sborná podlehla Čechům 0:4.
Švédsko, jindy nabité posilami z NHL, jich tentokrát sehnalo šest, z toho jen čtyři tam strávili celou sezonu. Rickard Rakell, Victor Olofsson a Adrian Kempe sice můžou nastřílet dost gólů, ale na papíře nepůsobí tak hrozivě jako české ofenzivní zbraně.
Finové ulovili v nejlepší lize planety jen dvě posily, méně než Švýcarsko.
S papírovými předpoklady ještě můžou zamíchat dodatečné příjezdy, ale moc jich nebude. Na případné zájemce totiž čeká povinná karanténa a celkově přísná bezpečnostní opatření kvůli covidu. Zcela realistický je scénář, že odpadlík z bojů o Stanley Cup přijede do Rigy, stráví několik dní jen na hotelu, nastoupí až ve čtvrtfinále, prohraje a pojede domů. Což nezní moc lákavě.
Česko tak má jedinečnou příležitost, což už zpozorovali také v zahraničí. Namátkou…
"Hodně lidí vnímá Čechy jako kandidáty na zlato, proti čemuž nemůžu nic namítat, i když Rusy vidím ještě o kousek výš," napsal Mats Wennerholm ze švédského deníku Aftonbladet.
"Na papíře je Česko jedním z favoritů šampionátu. Má šanci konečně vyhrát medaili, možná dokonce zlatou," uznal ruský server Sport24.ru.
Kvůli dobře rozdaným kartám však Češi ztrácejí obvyklé výhody - moment překvapení a lehčí život outsidera, od kterého se nic světoborného nečeká.
