"Musím se podívat do plánů, měli bychom dělat asi atletiku. Ale na tu je venku možná ještě chladno, uvidíme," hlásil Martin Novotný do telefonu v úterý po obědě.
Za sebou měl v tu chvíli večer, v němž svým teprve druhým gólem v sezoně přisoudil Zlínu výhru 3:2 v prodloužení v šestém finále play off první ligy proti Vsetínu. Před sebou hodinu tělocviku na ZŠ Želatovská v Přerově, kde majitel 137 extraligových startů léta vypomáhá s výukou.
Jak se vstávalo po vydařeném šestém finále a postupu?
Byl to pěkný pocit, že nemusím znovu na zimák. Mohl jsem se vyspat, dostali jsme volno, byla to taková úleva. V posledních týdnech je to opravdu náročné. Trochu jsme to s klukama oslavili, teď si můžeme před baráží aspoň na čas vydechnout.
Vy jste hned vyrazil do školy. Kolik hodin týdně učíte?
Momentálně mám jen nejmenší úvazek, mám tělesnou výchovu se sedmáky. Jsou to dvě hodiny týdně. Ve škole v Přerově učím sedm nebo osm let, dříve jsem měl počet hodin dvojnásobný, ale domluvili jsme se, že mi to bude stačit takto. Mám to kvůli praxi, aby pak pro mě byl přechod po hokejové kariéře snazší.
Jiné předměty jste nevyučoval?
Mám jen tělocvik, do dalších předmětů se kolegům nepletu. (smích)
Kombinace se zápasy a tréninky v první lize nebo i extralize vám nikdy nedělala problémy?
Kombinuju to už dlouho, vedení ZŠ Želatovská funguje skvěle, vycházíme si navzájem vstříc. Jsem tam spokojený. První liga není podle výplat na zajištění. Není to tak, že byste za patnáct let hraní nashromáždil nějaký majetek, ze kterého byste pak žil. Proto už při kariéře hledáte další alternativy, jak si přivydělat a uživit se.
Jste přísný učitel? Nebo spíše kamarádský?
Jsem docela přísný. Někdy si i vyčítám, že až tak přísný bych být nemusel. Ale zároveň chci, aby ta hodina fungovala, aby mi tam děti neskákaly po hlavě a dostaly dobrý pohybový základ. Jde mi i o takové věci, že když mluví jeden, nemůže mluvit další, a podobně.
Ptají se vás žáci na otázky týkající se kariéry?
Je to škola, kam chodí mladí přerovští hokejisté, takže občas o tom pár slov prohodíme. Na velké debaty to ale není, hodina musí odsýpat.
Na MS juniorů v Kanadě před třemi měsíci pomohli Česku k první medaili po 18 letech tři bývalí spolužáci právě z vaší školy. Prošli vám Tomáš Suchánek, Stanislav Svozil a Martin Ryšavý pod rukama?
Ano, byla to zrovna moje první třída, když jsem začínal. Kluky si moc dobře pamatuju, už tehdy byli hodně šikovní a pohybově nadaní. Úspěch jim moc přeju, ale žádný kredit si za to samozřejmě nepřipisuju. (úsměv)
Zpět k hokeji. Jak jste si užil sérii valašského derby se Vsetínem?
Snažil jsem se nádech derby tolik neprožívat, abych řekl pravdu. Bylo to vyhrocené, ale spíš jsem si držel odstup a soustředil se na hru. Nicméně zápasy před plnými tribunami jsem si užíval. Není to dávno, co jsme hráli na prázdných stadionech, zato tohle byl skvělý zážitek a extrém. V první lize se to opravdu nestává často.
Některé projevy fanoušků však byly za hranou.
Nečekal jsem to. Připadá mi to zbytečné, pořád je to sport a nejde o život. Vyhrožování a fyzické útoky, to je daleko za hranou a nikdo tím nic nezíská. Dopadlo to tak, že poslední zápas byl bez fanoušků Vsetína. Já jako hráč jsem o tom neměl dost informací, ale rozhodně je lepší hrozbu odstranit, než aby někdo třeba přišel k úrazu.
Zlín po sestupu dlouho neprožíval dobrou sezonu, teď jste v baráži. Ale jak vám bylo zkraje ledna?
V té době jsme se dívali jen pod sebe. Postupně jsme slevovali z cílů. Nejdříve jsme si říkali, že uděláme přímý postup do čtvrtfinále. Pak "ty jo, snad se dostaneme do předkola". Najednou jsme byli předposlední a pár bodů od posledního. Myšlenky byly úplně jinde. Chodili jsme do zápasů v podstatě pod větším tlakem než teď ve finále. Bereme to tak, že to nejhorší v sezoně už jsme si prožili.
V čem přišel ten zlom, že z posledních 15 zápasů základní části jste jich vyhráli 12 a pak jste relativně hladce prošli play off?
Těžko říct, podle mě jsme měli dobře natrénováno z léta, ale nedokázali jsme to prodat na ledě. Noví trenéři Miloš Říha a Oldřich Horák nás zvedli, začali jsme jim věřit, vzali jsme jejich systém a hru za své. Pak jsme navíc dokázali zvládat vítězně i zápasy, ve kterých jsme hráli špatně. To nás ještě posouvalo.
Máte za sebou 16 utkání play off, zatímco Kladno, které od neděle potkáte v baráži, šest týdnů "odpočívalo". Kolik sil vám zbývá?
To se ukáže až v baráži, jak na tom doopravdy jsme. Každou sezonu se řeší, jestli je lepší jít tam odpočatý, ale bez zápasů, nebo po odehraném play off v první lize. Pravda bude ležet na ledě.
