Hokejovou NHL hraje stále více vysokoškoláků. Mají zhruba třetinové zastoupení. Před deseti lety šlo o čtvrtinu, před patnácti o pětinu. Do víru zřetelného trendu naskakují také čeští mladíci.

Cestu jim ukázal třeba bek Andrej Šustr, jenž před několika lety zamířil z univerzitních poslucháren rovnou do Tampy. Avšak mnozí zkoušeli ligu NCAA ještě dřív. Nyní přichází další silný záchvěv. Rozdíl je v tom, že vysoká škola už přitahuje i Čechy s nejvyššími sportovními ambicemi, tedy ty, kteří prošli draftem NHL.

Jáchyma Kondelíka si v létě zamluvil Nashville ve čtvrtém kole. Budějovický odchovanec zaujal silou, defenzivou, zručností a - na svou výšku - slušným bruslením. Svůj um dále piluje na Connecticutské univerzitě, kde především díky asistencím sbírá zhruba bod na zápas.

Z asi třicítky Čechů tuhle hranici pokořil pouze Zdeněk Marek, jenž do USA emigroval v 50. letech kvůli komunismu v tehdejším Československu.

Kondelík teď žije docela jiný příběh. Může být prvním českým hráčem, který z NCAA pronikne na mistrovství světa juniorů. V širší nominaci do kanadského Vancouveru je.

A byl by rád, kdyby stejnou cestu jako on volilo více jeho krajanů. "Na univerzitě jsem jen pár měsíců a strašně mě to tu baví. Není to o tom, že člověk jen dře a nedělá nic jiného," říká brzy 19letý centr v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Který obor studujete?

Ještě jsem si nezvolil, co přesně budu studovat, to přijde až ve třetím ročníku. Zatím to jsou jen obecné předměty, ale asi budu dělat sportovní management. 

A co váš denní program?

Každý den je hodně podobný. Ráno jdu do školy na hodinu nebo dvě a pak si jdu lehnout, potom nás čeká náročný trénink. Večery jsou vždy jiné. Buď něco děláme s klukama, nebo prostě jen hrajeme hry a odpočíváme.

Na amerických univerzitách se oproti zbytku světa platí dost vysoké školné. Do jaké míry vám ho pokrývá stipendium?

Stipendium jsem dostal v plné výši. A myslím, že školné je jinak přes 50 tisíc dolarů (více jak 1,1 milionu korun, pozn. red.) na rok.

Co musíte splňovat, abyste si stipendium udržel?

Je tu věc, které se říká GPA. Musím mít průměr známek větší než 2.0 (známka C), abych si udržel stipendium a abych mohl hrát zápasy a trénovat. Docházka už se tolik neřeší. Je na nás, jak často do školy chodíme, ale většinou jsme na všech předmětech. Hodina ve škole uteče jak nic.

Je pravda, že výše stipendia se odvíjí od role v týmu?

Spíš je to tak, že stipendium vám dávají na základě toho, jaká od vás mají očekávání. Když jsou vyšší, dostanete větší stipendium. A ta výše je daná předtím, než nastoupíte do školy. Pak už se nemůže změnit.

Mezi spoluhráči máte řadu Neameričanů. Je jejich počet nějak omezený pravidlem?

Není tu žádné omezení vůči Evropanům ani Kanaďanům, takže je tady spoustu hráčů z jiných zemí než jen z USA. Myslím, že i to je velký důvod, proč je liga tak kvalitní. Pro kluky, co chodí přímo z Evropy, je samozřejmě těžší, že musí splnit určité podmínky a testy, které nejsou jednoduché. Člověk musí mít opravdu dobrou angličtinu, aby to zvládl.

Vy jste před univerzitou působil dva roky v americké juniorce USHL. Jak jste se tam dostal?

Původně jsem měl být draftovaný, ale nakonec to nevyšlo, takže jsem tam šel přes kemp. Pozval mě jeden skaut z Muskegonu, který mi na Memoriálu Ivana Hlinky řekl, že o mě mají zájem. Nabídku jsem přijal. USHL je podle mě liga, kde se hráči hlavně připravují na univerzitní hokej.

Kolik nabídek z univerzit vám po povedené druhé sezoně přišlo?

Byl jsem celkem na pěti školách, to je maximum, víc návštěv se dělat nesmí. A Connecticut mi sedl se vším všudy od trenérů po kampus. Roli hrálo taky to, že jsem tam s Tomášem Vomáčkou a příští rok i s Matějem Blümelem.

Jakou má NCAA kvalitu?

Když jsem byl prvním tréninku, samotného mě překvapilo, jak vysoká ta úroveň je. Myslím, že NCAA je v Evropě podceňovaná, přitom má momentálně nejvíc hráčů v NHL. Úplně chápu Američany, že hokejisty z univerzit berou na mistrovství světa. Člověk pak sám může vidět, že předvedou dobré výkony a nikdy neudělají ostudu. Spousta z nich pak většinou rovnou chodí do NHL.

Někteří čeští hokejisté šli na americkou univerzitu, protože cítili, že doma jejich kariéra nikam nevede. Jaká byla vaše motivace?

Já jsem šel na univerzitu, protože si myslím, že je to nejlepší cesta pro přechod z juniorského hokeje do dospělého. Hrozně moc trénujeme jak na ledě, tak na suchu, takže se zlepšujeme hokejově a zároveň nabíráme svaly. Plus má člověk školu do života. Prostě je to nejlepší cesta, kterou se hokejista může vydat, ať už je tu na rok, dva, nebo klidně na celé čtyři. Přál bych si, aby kluci, co podepisují smlouvy v patnácti letech, věděli, že něco takového existuje, protože když člověk podepíše, sem už nesmí.

Jáchym Kondelík po triumfu na Memoriálu Ivana Hlinky 2016. | Foto: ČTK

Nevadí vám, že v NCAA se nehraje tolik zápasů jako třeba v kanadských juniorkách?

Je to tak udělané schválně, aby bylo víc času na tréninky, což je účel univerzitního hokeje - připravit nás na NHL. Jsme prakticky každý den v posilovně a hodně dospíváme. Sám na sobě vidím, že jsem tu čtyři měsíce a v posilovně zvednu dvakrát tolik, než když jsem sem přijel, což je opravdu velký rozdíl. Na ledě se pak díky tomu cítím skvěle.

Před draftem vás chválili za to, že na svou výšku dobře bruslíte. Kladete na to důraz, když vidíte, že NHL pořád zrychluje?

Bruslení je důležitá část mé hry, protože jsem tak veliký, že to mám trošku těžší než ostatní. Ale myslím, že si na svoje tělo zvykám každý rok víc a víc a bruslení mi jde pořád lépe.

Jak dlouho chcete na univerzitě zůstat?

Zkouším se dostat na takovou úroveň, abych byl na dospělý hokej připravený co nejdřív. Uvidíme, jak dlouho to potrvá.

Jimmy Vesey, kterého před lety také draftoval Nashville, zůstal na vysoké škole tak dlouho, že se stal volným hráčem. Pak podepsal smlouvu s Rangers, za což ho fanoušci Predators při první příležitosti vypískali. Je teoreticky možné, že byste vyčkával podobně?

To neurčím já. Oni jsou spokojení, že tu jsem, protože mám spoustu prostoru na ledě. Záleží jen na mně, jak dobře budu hrát a jestli dokážu přesvědčit Preds, že na to mám, už po roce, po třech, nebo třeba vůbec.

Prý jste našel zálibu ve zdravém stravování. Co bylo podnětem?

Nikdy jsem stravu moc neřešil. Až do té doby, než jsem v Americe dostal nového spolubydlícího, jehož táta byl výživovým poradcem a kondičním trenérem Toma Bradyho, což je největší americká superstar v NFL. Nechápal jsem, proč spolubydlící jí tak, jak jedl. Snídal třeba třináct vajíček, ale jen dva žloutky, zbytek bílky. Řekl jsem si, že zkusím jíst jako on a uvidíme. No a cítil jsem se jako nový člověk, takže jsem došel k závěru, že budu jíst zdravě. Když jsem si dřív došel na jídlo do McDonaldu, nemohl jsem se další den na ledě hnout.