Váš tým předvedl dominantní výkon, což se ale příliš neprojevilo na výsledném skóre. S hrou jste byl však spokojený?
Holky hrály velmi dobře, řídily se naší herní filozofií a taktikou. Na začátku ale byla cítit nervozita. Přece jenom hrajeme doma, jsme favorité. Zároveň to byl taky první takhle důležitý zápas po dlouhé době, takže nervozita je pochopitelná. Byly vidět i některé individuální výkony, ale myslím si, že všechny formace hrály velice dobře. Norsko bylo skvělým soupeřem, dobře bránilo, ale my jsme hráli trpělivě.
Necítil jste frustraci při takové střelecké převaze a pouze dvou gólech v první třetině?
Vůbec ne. Cítil jsem, že jsme nervózní, ale ne frustrovaní. Holky to mentálně ustály a věděli jsme, že pokud budeme pokračovat v naší hře, tak uspějeme. A to se také stalo.
Byla trpělivost klíčem k úspěchu?
Ano, bylo to přesně tak. Byli jsme trpěliví, což se na hře projevilo hlavně tím, že všech pět holek bylo pořád zapojených do útoku, všech pět holek bylo zapojených v obraně a neviděli jsme žádné individuální akce jako například proti Finsku na mistrovství světa. V tom jsme se poučili, v tom jsme se posunuli někam dál a jsem za to velice rád.
Soupeřkám jste navíc povolili jen sedm střel…
Naší filozofií je hra s pukem, a když ji děláme dobře, tak je to nejlepší obrana. Problémem je, že se zcela pochopitelně dělají chyby a soupeř jde do přečíslení. Takové akce se dnes Norkám několikrát povedly a museli jsme spoléhat na výborný výkon brankářky Kláry Peslarové.
Vyzvedl jste defenzivu, ale neměly by hráčky proměňovat více šancí v ofenzivě?
To si každý trenér a každá holka v šatně přeje. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby to po první třetině bylo 5:0. Všichni ale dobře víme, že když přijde tlak, dobrá brankářka a velice dobrá defenzivní práce soupeře, tak to není tak jednoduché. Všichni, co jsme dělali jakýkoliv sport, víme, že když jsou velká očekávání, tak se nehraje úplně jednoduše a lehce.
Sledoval jste první zápas mezi Maďarskem a Polskem? Polky, váš příští soupeř, podlehly 1:11…
Viděl jsem prvních asi patnáct minut, možná první třetinu. Viděl jsem, že Polky dobře bránily a chodily do přečíslení. Maďarky jsou samozřejmě zkušenější, mají lepší individuální hráčky, ale Polsko je národ, který se nikdy nevzdává a byl by to asi poslední národ na světě, který bychom podceňovali.
