Nejdřív ale pojďme vyladit šum méně racionálních výkřiků, které od oznámení novinky před takřka pěti měsíci v různých variacích zazněly.
"Vyhozené peníze, měly jít na mládež." Půl milionu korun za novou tvář je u svazu, jenž v rozpočtu počítá stovky milionů, vcelku zanedbatelný výdaj. Rozvoj mládeže nijak nebrzdí.
"V nových dresech budou hrát Češi lépe/hůř." Kanaďané by na českém mistrovství světa 2015 brali zlato, i kdyby nastupovali v pytlech od brambor. Jednoduše díky bezkonkurenční soupisce. Na ledě nejsou aktuální české uniformy vzpruhou ani přítěží.
"Logo je výmyslem bafuňářů, kteří nemají co na práci." Dřív bylo po grafické stránce těžké určit, za čím vším vlastně hokejový svaz stojí. Co projekt, to odlišné logo. A protože kupředu se řítí i svět komunikace, volba jednotné identity dává smysl.
Jenže podle mnohých připomíná nová fasáda švédského výrobce náklaďáků, druholigový tým nebo dokonce slepici.
Což je možná až příliš pichlavé hodnocení. Známý designér Petr Krejzek z proměny vyloženě nadšený není, ale kritiku považuje za hon na čarodějnice. Specializovaný zámořský web Brand New mluví o "amerikanizaci evropských sportovních log" a kroku vpřed. Palec nahoru dává také kanadský magazín The Hockey News.
Jinak světem třaskavé české téma moc neběží. A drsná kritika či dokonce výsměch se nekonají, alespoň zatím.
Rozhořčení Čechů tak nepramení z toho, že by logo bylo až tak špatné (ale mohlo být o dost lepší - viz tuzemské ragby), nýbrž ze ztráty národního symbolu coby těžko nahraditelné dominanty dresu. Zlobu neméně umocňuje fakt, že svaz, čerpající i peníze daňových poplatníků, jednal za zataženými roletami. Bez účasti těch, které často staví na piedestal. Fanoušků.
Neproběhla veřejná soutěž, jen uzavřená, a to pouze se dvěma subjekty. Žádná odborná porota, žádné hlasování fanoušků. U tak velkého sportu, jako je v Česku hokej, skoro až nepochopitelný hazard s přízní.
Nejriskantněji postupoval svaz u dresů. Aby si je s vyhlídkou lepších prodejů mohl právně chránit, našil na ně velké logo lva. Přitom takový florbal, který změnil tvář ještě radikálněji (týká se i ligových soutěží), ponechal reprezentantům státní znak.
Pravda, florbalové uniformy jsou jinak poskládané a v oficiálním fanshopu je ani nenajdete, ale jsou tu i jiné příklady. V NHL je běžné, že hokejisté nosí na dresu dvě loga - hlavní na hrudi, alternativní na ramenou. Podobný přístup někdy volí i národní mužstva. Například Švédové hráli poslední světový šampionát se třemi korunkami (variance státního znaku) na prsou a s logem svazu na ramenou. I tak lze fanouškům přiblížit vlastní značku, byť - alespoň v české kotlině - s dost problematickou možností právní ochrany.
Že hokejoví reprezentanti musí nutně přijít o státní znak na hrudi, je každopádně omyl.
Ačkoliv logo lva nemohli fanoušci ovlivnit, o konečné podobě dresů nakonec přeci jen rozhodnou. Ne v oficiální anketě, ale při komunikaci se svazem skrze média a při nákupech, zejména dresů.
Nevzroste paradoxně poptávka po nepovedených replikách se státním znakem? Nač si pak právně chránit něco, o co není zájem?
Dosavadní tržby hlasitou kritiku moc nereflektují. Společnost Střída sport, která pro svaz zajišťuje výrobu a prodej reklamních předmětů, ohlásila za červenec až říjen téměř dvojnásobné tržby oproti stejnému období před rokem. Podíl dresů na tržbách zůstal stejný, zhruba patnáctiprocentní.
Avšak první čísla jde interpretovat všelijak. Více prozradí vánoční nákupy, České hry, mistrovství světa.
Přetrvávající emoce můžou vychladnout, nebo po boji přerůst v kompromis. Tím je státní znak na hrudi a logo svazu na ramenou, případně u klíční kosti (i zde nabízí inspiraci Švédové).
