Jak se vám líbily výkony české reprezentace na Švédských hrách a v předešlém průběhu aktuální sezony?
Podle mě jsou to velmi dobré výkony, mužstvo má svou tvář a hraje hezký hokej. Výpadkům se samozřejmě nevyhnete, ale celkově se mi to líbí. Na mistrovství světa to bude zase něco jiného, i s ohledem na volné hráče.
Na únorovém turnaji se trenéru Miloši Říhovi sešlo mnoho omluvenek. Přesvědčili vás hokejisté, kteří jeli namísto osvědčených jmen?
Měli šanci upoutat pozornost, ukázali se nadějní kluci. Do reprezentace poprvé nakoukl Jakub Flek z Karlových Varů a předvedl, že za národní tým může hrát, že na to má. Pro ostatní hráče je to pěkný příklad.
Jaký význam mají turnaje seriálu Euro Hockey Tour, v němž budou Češi na dubnovém podniku v Brně bojovat o celkové prvenství?
Pro mě je to hlavně o ohrání potenciálních hráčů na MS. Ta sestava je vždycky jiná než v sezoně, ale podstatnou část tvoří hokejisté z Evropy. Další přínos vidím ve zvednutí sebevědomí, v této sezoně se nám daří vyhrávat a kluci vědí, že mohou hrát s ostatními vyrovnané zápasy.
Od MS 2012 čeká dospělý český hokej na medaili, neprožívá veselé časy. Přesto si nemůže stěžovat na malý počet kvalitních brankářů, těch má po celé Evropě pořád mnoho. Čím to je?
S brankáři se u nás pracuje dobře. Chytili jsme trend, jakým se hokejoví gólmani ve světě vyvíjí, jak by to mělo vypadat. Už i v menších, nejenom ve velkých oddílech brankáři vědí, co mají dělat, jak na sobě mají pracovat. Talentovaní kluci jsou, ale jde o to, aby byli správně vedeni. To se teď daří a v každém ročníku, i pokud mluvíme o juniorských výběrech, se vyloupnou hodně šikovní brankáři.
Brankářům se teď věnujeme mnohem více
Stále více si český hokej zvyká na to, že při odjezdu na velkou akci bude tým spoléhat na brankáře. Většinou se opírá hlavně o ně.
Je to pravda. Je to dáno i tím, v jaké pozici na turnaje odjíždíme. Nejsme bráni jako favoriti, často můžeme velký výsledek uhrát za předpokladu, že bude mít gólman svůj den. Stalo se nám to na osmnáctkách před dvěma lety, kde jsem byl jako trenér brankářů. Lukáš Dostál tam vychytal čtvrtfinále proti Kanadě a potvrdil, jak důležitý je pro úspěch reprezentace gólman.
V čem konkrétně zachytila česká brankářská škola světový trend?
V posledních deseti nebo dvanácti letech se chytá úplně jinak. Začalo se o brankářích a jejich práci daleko více přemýšlet. Dělají se věci, které se za mých časů vůbec nedělaly. Chytání je mnohem více založené na slajdování, pohybu a bruslení v brankovišti, rozpitvává se detailně, jak proti hráči stát, v jakém úhlu, jaký zákrok zvolit. To se kdysi nedělalo.
Z obecnějšího základu brankář těží a postupně si přivlastní svůj styl? Nedá se totiž říct, že by čeští reprezentační gólmani chytali stejně.
Rozhodně, to se nedá říct, ale základy mají stejné. O výběru zákroku, jak se přemístí, jak přečtou herní situaci, to už přemýšlejí gólmani sami. Nedá se naučit všechno. Roli hraje samozřejmě reflex a určitý talent. Kdyby to bylo jednoduché, mohl by to dělat každý. (úsměv)
Pojďme k současným reprezentačním gólmanům. Roman Will v minulé sezoně nakoukl do národního týmu, v aktuálním ročníku byl na všech třech turnajích EHT. Co jeho výkonům říkáte?
Dozrál v komplexního brankáře, nedělá mu potíže chytat na mezinárodní scéně. MS by bylo ještě o stupínek výše, ale to je pořád daleko. Mohou do toho promluvit brankáři z NHL, každopádně Roman má velký potenciál. Je rychlý, ale úsporný, nedělá v brance pohyby navíc. To je u dnešních brankářů důležité.
Pavel Francouz se s Coloradem pevně drží na pozici pro play off, David Rittich a Petr Mrázek jsou se svými mužstvy na hraně. Mohlo by se teoreticky stát, že se na MS pojede s třemi evropskými brankáři.
Může se to stát a neměl bych z toho vůbec obavy. Čeští brankáři chytali na posledních šampionátech vždycky dobře a nebylo to jen o těch z NHL.
Furcha nakopla změna, s Willem se asi počítá
Dominik Furch se na Švédských hrách vrátil do reprezentace po 14 měsících a ve dvou zápasech vychytal dvě výhry. Jak se vám líbil?
Chytal jistě a myslím, že u něj hraje roli přestup z Čerepovce do Örebra. Pokud brankář chytá za dobrým mužstvem, pomůže mu to, sebedůvěra jde nahoru, má to jednodušší. Dominik změnil prostředí a myslím, že mu švédská cesta v hokejovém růstu a tréninku může pomoct.
Dlouhá léta je v KHL českou jistotou Jakub Kovář, byť na MS odjel naposled před pěti lety. Je podle vás v 31 letech stále v záloze?
Záleží na výběru trenérů v reprezentaci, jak to vidí. Není to vždycky tak, že by na MS jel brankář, který patří dlouhodobě k ligové špičce. Kuba v KHL dlouhodobě prokazuje, že má reprezentační kvality, ale nebudeme si zastírat, že se na akcích národního mužstva v této sezoně zatím neobjevuje, a tak tam trenéři asi vidí jiné brankáře.
Kvůli osobním problémům sice (na čas) vypadl Patrik Bartošák, na šanci však číhají také Šimon Hrubec nebo Marek Langhamer.
Ano, jasně. Ale je vidět, že s Romanem Willem trenéři nejspíš počítají, byl na všech turnajích. Kluci kolem něj se střídají. Teď bude záležet, kteří kluci třeba nepostoupí do play off. Můžou objet kempy před MS, může jim to vyjít. Šampionát je pořád hodně daleko, uvidíme.
Ve své kariéře jste sám pocítil, jak kvalitní je česká základna, že? Byl jste na čtyřech MS, ale ostrý zápas jste odchytal až na tom čtvrtém, v 33 letech na šampionátu ve Švýcarsku v roce 2009.
Vím, že to není jednoduché. V mé době chytali Roman Čechmánek, Milan Hnilička, Tomáš Vokoun. Opravdu jsem si na to musel počkat, do branky jsem se dostal až později. Místo v bráně je jen jedno, tak to je. Tady náš hokej opravdu bota netlačí, pořád máme spoustu brankářů, kteří jsou připraveni v národním týmu naskočit.
Jak jste se s tím vyrovnával? Mohl jste mít z klubu pocit, že jste ve výborné formě, ale pak jste v reprezentaci "jen" kryl záda ostatním.
Člověk by chtěl chytat, ale ví, jaký je hokejový život. Už jen odjet na MS pro mě byla velká věc. Musel jsem si počkat, někdy to zkrátka nevyjde. Brankář si z toho nesmí dělat velkou hlavu.
Svoboda hodil nepovedenou sezonu za hlavu
Je v druhé vlně brankářů, kteří mohou přemýšlet o reprezentaci, i váš svěřenec z Vítkovic Miroslav Svoboda? Po divokém ročníku s mnoha přestupy teď drží ostravský tým v boji o udržení v extralize.
Určitě. Mirek chytá za mužstvem, které v tabulce nehraje vepředu, ale jemu se daří. Stabilně a velmi dobře chytá celý rok. Jednodušší by to pro něj bylo ve výše postaveném týmu, ale Mirek i ode mě ví, že má dobrou sezonu. Pokud bude chytat slušně, dříve nebo později zase může pozvánka do reprezentace přijít.
Jak se vám s ním pracuje? V minulé sezoně se mu zhroutil sen o NHL, v nižší zámořské soutěži ECHL narazil na kruté podmínky a moc zápasů neodchytal ani po návratu do Evropy.
Je to o osobních vztazích. S Mirkem jsme se poznávali, přišel po sezoně, která pro něj opravdu nebyla ideální. Zpočátku bylo vidět, že má jisté manko v zápasovém rytmu, ale postupem času se do toho dostal. Už ke konci první čtvrtiny extraligy začal ukazovat, co umí. Pracuje na sobě. Dříve byl na dvacítkách, nakoukl na reprezentační kempy. Každý hráč, nejen brankář, může mít reprezentační sen v hlavě někde vzadu. Je to příjemné, ale nedá se na to upínat.
Zmínili jsme už mnoho jmen, o jednom jste mluvil v souvislosti se čtvrtým místem na osmnáctkách. Lukáš Dostál dorůstá ve Finsku a patří tam mezi nejlepší gólmany v lize. Roste pro národní tým?
Lukáš má 19 let a mluvit o vývoji jeho kariéry, to je na křišťálovou kouli, ale samozřejmě má obrovský potenciál. Poznal jsem ho jako nesmírně skromného kluka, který má na chytání velmi dobrou hlavu. Není nervózní z důležitých okamžiků, což je pro brankáře důležitá věc. Je na něm, jak to teď zvládne. Pokud půjde za moře, zase si bude muset vydobýt pozici z farem a podobně. Je to těžká cesta, musíte mít i trochu štěstí, že vám v klubu věří a sázejí na vás, že můžete chytat nahoře. Lukáš bude chtít ukázat sobě i okolí, že je ten pravý.
