Olomouc - Tabulkové odstupné, téma, o kterém se v zákulisí hokeje v posledních dnech hodně mluví. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se do systému, který znemožňuje volný pohyb i těm hokejistům, které k oddílům neváže žádná smlouva, teď opřel i bývalý vynikající obránce Jiří Vykoukal.

Dvojnásobný mistr světa a dnes sportovní manažer prvoligového Prostějova tvrdí, že se dokáže vcítit do kůže rodičů, kteří museli vykupovat z klubů vlastní děti, i těch dospělých, kterým tabulkové odstupné zničilo kariéru.

Deník Aktuálně.cz se problémem tabulkových hodnot zabýval v minulých týdnech - čtěte ZDE.

"Teď jsem viděl krásný billboard s nápisem 'Pojď hrát hokej, hokej je bezva.' Bezva je do té doby, než si na něj musíte vzít půjčku," tvrdí Jiří Vykoukal, který takhle o tabulkách mluví jako člen Výkonného výboru České asociace hokejistů i sportovní manažer profesionálního klubu.

Aktuálně.cz: Setkal jste se i s takovými případy, kdy si hokejisté brali sami na sebe půjčku?
Jiří Vykoukal: Znám hráče, který si ve čtyřiadvaceti letech bral tři sta tisíc půjčku, aby mohl pokračovat v kariéře. Jako rodič bych teď hodně zvažoval, jestli kluka k hokeji vůbec dávat. Nevím totiž, jestli jsou rodiče obeznámení s tím, co je vůbec čeká. Co je čeká v žácích, co v dorostu, co v juniorech a co v mužích, když nebudou mít smlouvu a budou chtít hrát dál někde jinde. A to nejen na vrcholové úrovni v extralize, ale třeba i na úrovni první nebo druhé ligy. Tabulkami hráče vyháníme do Polska, Slovenska, Francie či Itálie z Česka pryč. Mluvíme sice o průměrných hokejistech, ale také oni chtějí hrát hokej a je jim to tímto znemožněno.

Vy to říkáte jako hokejista, ale jste i manažer hokejového klubu. Není to zvláštní, že jste z pozice klubového manažera proti tabulkám, když kluby podle všeho systém tvrdošíjně brání?
Jednání s každým hráčem začínám slovy "Komu patříš?" Když je přece hráč bez smlouvy, měli bychom mít možnost ho zlákat k nám. A ne že budeme řešit, komu ten hráč patří a kolik za něj nejprve musíme zaplatit. To je dost divné, navíc v případě, že jsou hráči živnostníci. Jestli to takhle bude pokračovat dál, budeme ty hráče zabíjet, protože budou muset odejít buď někam do zahraničí, nebo skončí s hokejem úplně.

Na úrovni první ligy je to ještě složitější. Extraligové týmy většinou, pokud mají o hráče zájem, tabulky zaplatí. Prvoligové týmy, které nejsou farmářské celky, si ale často nemohou dovolit zaplatit ani padesát tisíc za hostování. A tímhle ty hráče zabíjíme.

Jiné kluby a jiní manažeři tvrdí, že je to odměna za náklady, které do hráče investovali.
Já souhlasím s výchovným pro týmy, které vychovávaly hráče. Ale výchovné má být jen za hráče, který se dostane do extraligy, ne za hráče, který se nikam nedostane. Cílem je přece vychovávat hráče pro extraligu a reprezentaci. Nerozumím tomu, proč hráč, který nemá odehraný v extralize žádný zápas, nechce ho farma ani žádný jiný tým, proč za něj někdo musí platit nějaké tabulky.

V pozadí toho všeho stojí samozřejmě peníze. Nejsou to ale v podstatě virtuální peníze, které se jen přelévají z klubu do klubu? Vždyť pokud klub nějakého hráče za tabulku prodá, musí nějakého nového za něj koupit.
Na tom samozřejmě něco je, ale úplně fifty-fifty to nebude. Jsou kluby, které na tom vydělají, a ty, které na tom prodělávají. Ale vracíme se zase k tomu stejnému: Proč ty peníze nejdou tomu klubu, který hráče vychoval? A já se pak ještě můžu ptát i jako rodič, kolik z těch peněz při přestupu vrátí mně. Do osmé třídy děti nedostávají nic, platí si všechno samy, já jako rodič s nimi jezdím každý den na zimák, trávím s tím čas, beru si volno a ve finále zjistím, že si musím vzít půjčku a z klubu se vyplatit, aby mé dítě mohlo s hokejem někde pokračovat?

Vy máte děti, které hrají hokej?
Nemám, a když to teď vidím, jak věci fungují, bavím se s rodiči, kteří s tím měli problémy a teď o tom mluví jako o letech zmarněného času, tak ... (odmlčí se)

Nebojíte se odezvy, co vám jiní hokejoví manažeři řeknou, když si tohle od vás přečtou?
Já neříkám, že jsem vyloženě rád, že můj kluk hokej nehraje. To ne, hokej je krásný sport. Když se vyhrává, ale i když se prohrává. A když k tomu máte to štěstí, že se všechno sejde a dostanete se někam daleko, tak já byl třeba strašně šťastný. Ale když vidím tohle… Když za mě nikdo, až skončím v juniorce, nezaplatí tabulku, končím s hokejem. Já se nechci dívat na své dítě, že si bude ve čtyřiadvaceti brát půjčku, aby mohlo hrát dál.

Dítě v osmé třídě má podle tabulek hodnotu osmdesáti tisíc korun. V Jindřichově Hradci, kde se k novému klubu trhlo 35 dětí a ty teď nesmí hrát, tvrdí, že je to nesmysl. Jak to vidíte vy jako manažer klubu? Odpovídá tahle částka realitě? Kolik peněz klub do toho dítěte investoval?
Musíte zaplatit trenéry, platí se autobusy a cestování. Hokej samozřejmě něco stojí a já neříkám, že ne. Ale ať se to pak klubu vrátí jako výchovné. Pokud se kluk třeba z toho Jindřichova Hradce dostane do extraligy, ať to je jako ve Finsku a Jindřichův Hradec dostane nějakou odměnu. Ale když se hráč nedostane nikam, proč by měl za to někdo něco dostávat? Z extraligy ať peníze přijdou. První, druhá liga a nižší soutěže, takoví hráči ať jsou za nula. To jsme v podstatě nikoho nevychovali. Ale v případě, že se hráč v první lize vyhraje a do třiadvaceti se probojuje do extraligy, tak pak je v pořádku zaplatit výchovné i klubu, ze kterého do první ligy přišel, ať je to třeba z extraligy.

Když mluvíte o Finsku, jak to funguje tam?
Jejich systém se mi líbí. Hráč odehraje prvních šest zápasů v SM lize, kluby, které ho vychovaly, si rozdělí prvních 5 tisíc eur, když odehraje 30 zápasů, rozdělí si dalších 10 tisíc eur a po odehrání 90 zápasů dostanou dalších 15 tisíc eur. Během této doby už zjistíte, za jakého hráče platíte. Jaký přístup má k hokeji, jaký má charakter atd. Hranicí je buď 90 zápasů v SM-lize, nebo dovršení 23 let hráče. 

Co hráčská asociace, ve které jste členem výkonného výboru, už udělala pro to, aby došlo ke změně?

Nemůžu mluvit za Marka Černoška, ale má za sebou už spoustu jednání a schůzek, snaží se, aby došlo k dohodě. Nikdo nechce zpochybnit, že hokej není levná záležitost, chceme jen říct, že tabulky jsou přežitek z roku devadesát a brání hráčům hrát hokej. Když jsou dospělí hráči bez smlouvy, proč by si nemohli vybrat, kam půjdou hrát dál?

Jak moc je ochotna s vámi druhá strana mluvit? Podle rozhovoru, který nám poskytl Petr Bříza, se zdá, že je zatím vyloženě pro zrušení tabulek z hokejových klubů jen Sparta.
Ono to časem stejně dospěje k tomu, že to celé spadne. Buď se dohodneme, nebo to shodí nějaké žaloby. A to buď rodičů, kteří vykupují vlastní děti, nebo už teď některých hráčů, kterým tabulky ukončily kariéru a jsou ochotni do toho jít. My jsme ale pro to, aby se našlo nějaké rozumné řešení dohody, nastaví se systematicky, za jaké hráče se výchovné a komu bude platit.

Jaký je váš konkrétní návrh?
Obchodovatelný by měl být jen hráč pod smlouvou, výchovné by se mělo za hráče platit jen jednou, a to do třiadvaceti let jeho věku nebo prvního přestupu a pouze v případě, kdy se dostane do extraligy. Výchovné by se pak mělo rozdělit mezi všechny kluby, které se na jeho výchově podílely.  Za hráčskou asociací stojí přes 400 členů a všichni se chceme dohodnout.

Jak dlouho ještě bude trvat, než se to povede?
Byli bychom radši, kdyby to bylo rychle. Jednání a schůzky ale nejsou jednoduché. Co mám informace od Marka, je proti tabulkám opravdu jen Sparta. Já mám ale zase informace od hráčů, kteří tvrdí, že jsou proti tabulkám v podstatě všechny kluby, ale nikdo to nechce veřejně zrušit. Proto je třeba se dohodnout, aby nedocházelo k tomu, co znám, že hokejista ve čtyřiadvaceti letech platí šest tisíc měsíčně za půjčku, kterou si vzal, aby nemusel skončit s hokejem. To jsou věci, které mi přes kůži nejdou.