A.cz: Jirko, minulý týden jste byl v Břeclavi na Memoriálu Ivana Hlinky, který poprvé v historii vyhrála česká osmnáctka. Překvapilo vás to?
Já jsem tam nejel s žádným očekáváním toho, kdo by měl turnaj vyhrát. Takže úplně šokovaný jsem nebyl. Je to ale vynikající úspěch. Kluci měli obrovskou ofenzivní sílu, dva kvalitní gólmany a beky, kteří hráli jednoduše a účelně. Venca Varaďa kluky hecoval tak, že celý turnaj šlapali na maximum, což se vyplatilo.
Který z českých hráčů vás nejvíce zaujal?
Nejvíc se mi líbil Martin Nečas. Kapitán a vůdčí typ. Na ledě s přehledem řídil přesilovky. Vidět byl taky Filip Zadina, kterého jsem tedy viděl jen v zápase proti Finům. Dával parádní gól, který změnil momentum toho utkání. Mojí specializací jsou ale podraftoví hráči. V Břeclavi však bylo spousta skautů a určitě si v deníčku odvezli i nějaká česká jména.
Co jste říkal na výkony brankáře Jakuba Škarka?
Dařilo se mu, vyhrál všechny zápasy. S reprezentačním trenérem brankářů Petrem Jarošem se připravuje i v Jihlavě, takže je stále pod odborným dozorem. Několikrát jsem s Petrem mluvil a vždycky byl Škarkovou pracovitostí nadšený. Na turnaji chytal skvěle, jen tak dál.
Kolik skautů měl v Břeclavi Detroit?
Včetně mě celkem osm. Je to špičkový turnaj, na kterém je vlastně jedinečná možnosti vidět téměř kompletní špičku tohohle ročníku.
V Česku vidím velký pokrok
Dříve platilo, že sem skauti jezdili hlavně na zahraniční hráče a ty české spíše přehlíželi. Je tomu tak stále?
Já bych řekl, že jezdí na všechny. Samozřejmě, že když mají některé země ve svém středu velké hvězdy, tak se na ně každý soustředí. V NHL jsou ale týmy, kterým se dlouhodobě daří a proto v draftu vybírají vždycky až později. To platí i o Detroitu. Do každé sezony jdeme s cílem, udělat play off, a to se nám daří. Proto jsme v posledních 25 letech nebrali nikoho v první desítce. Takže koukat na hvězdy je hezké, ale naši skauti se spíše dívají po trochu jiných hráčích.
Jak je potom těžké trefit třeba takového Ondřeje Paláta, který byl draftovaný až jako 208. v pořadí?
Musíte mít informace a určitě taky šťastnou ruku. Jemu tehdy navíc bylo jen devatenáct let. Já jsem v tom roce shodou okolností dělal asistenta u dvacítky a Ondrovi se moc dařilo v juniorce Drummondville, kde tým táhl. Ten rok bylo MS dvacítek v Buffalu a pamatuju si, že se tam na něj neskutečně lepila smůla. Jeden den měl něco s kotníkem, druhý s bruslema a pak navíc dostal chřipku, takže turnaj se mu nepovedl. Vybrala si ho až v posledním kole Tampa, kde dostal na farmě výbornou školu od trenéra Coopera, který je teď už koučem prvního týmu a Ondra hraje v prvních dvou lajnách. Takových případů ale moc není.
Český mládežnický hokej čekal delší dobu na podobný výraznější úspěch. Může tohle vítězství pomoct tuzemskému hokeji?
Každý úspěch pomůže, pokud si člověk zachová pokoru. Tomuhle týmu ji Varaďa vštípil a bylo to velice důležité. Úspěchy jsou důležité, ale hrozí po nich usnutí na vavřínech. Hráči se musí pořád zlepšovat a makat na sobě. Za poslední roky sleduji změny ve vedení svazu českého hokeje. Každý rok medaile asi získávat nelze, ale i tak vidím velký pokrok v tom, jak se s hráči pracuje v klubech. Hodně se to zlepšilo a je vidět spousta dobře odvedené práce.
Mrázek? Psychicky extrémně odolný hráč
Nedá mi to, nezeptat se na Petra Mrázka. Jak horké to bylo s případnou arbitráží?
Arbitráže jsou velmi specifické dny pro každou organizaci. Letos mělo jít k soudu celkem 25 hráčů ze všech týmů NHL, nakonec se ale všichni dohodli, což určitě kvitovali. Arbitráž je velmi citlivá záležitost, jakýkoli soudní spor je pro obě strany těžké unést. Samozřejmě chce každý vyhrát a vždycky odejde jedna strana naštvaná. Petr je psychicky jedním z nejodolnějších hokejistů, mentálně zvládá všemožný tlak. S Red Wings se nakonec domluvil na dvouletém skvělém kontraktu, takže se může soustředit jen na hokej. Do sezony půjde jako jednička.
Předpokládám, že jste asi doufal ve shodu ještě před arbitráží...
Samozřejmě. Šlo jen o to, domluvit se, ale rozumně. V NHL jsou platové stropy a každý musí hrát svým výkonem ještě nad tu smlouvu, kterou má, aby tým mohl vyhrát. Množství hráčů má navíc dlouhodobé garantované smlouvy, přitom je pořád velice těžké říct, jaký ten hráč bude za pět, deset let. Pořád je tu taky riziko zranění. Jeden z příkladů může být v Detroitu Johan Franzén, který podepsal smlouvu na jedenáct let a v posledních sezonách toho kvůli otřesu mozku moc neodehrál.
Machovského čeká klíčový rok
Mrázek několikrát naznačoval, že není zrovna nejlepší kamarád s brankářským kolegou Jimmym Howardem. Nemůže to být pro Detroit problém?
Většina týmů má gólmany, kteří na sebe svojí výkonností tlačí. Nevím, na kolik mají kamarádský vztah, ale určitě musí mít profesionální vztah. Nikdy nejdete do zápasu s dvěma jedničkami. Petrovi se loni dařilo, pak ale přišlo zranění a Jimmy nás podržel a vlastně zajistil play off. Celkově je to ale dost vrtkavé.
Co tím myslíte?
Dám příklad: V posledních dvou sezonách dochytávali finále Stanley Cupu brankáři, kteří byli ještě rok před tím dvojky. Allen, Jones a Vasilevskij byli náhradníci a Murray, který letos vychytal pohár Pittsburghu nebyl ani v NHL. Na brankářském postu se to mění rychle a ta forma a každodenní tlak jsou s tím spojené. Proto je dobré jít do sezony s dvěma konkurenčními brankáři na vysoké úrovni.
Jakou šanci prosadit se tedy má třeba Matěj Machovský, který u vás byl letos na kempu?
Šanci má určitě. Tenhle rok ještě nejspíš stráví v Plzni. Týmový výkon častokrát odráží čísla gólmana, takže bude hodně záležet, jak se bude dařit všem hráčům. Machy ale na našem kempu chytal skvěle a teď ho čeká důležitá sezona, kdy musí potvrdit loňský rok, ve kterém na sebe svými výkony hodně upoutal. Pokud se mu to povede, tak ho za rok čeká velké léto.
