Praha – Při draftu přišel na řadu ve druhém kole, s Kanadou ukořistil stříbro na mistrovství světa juniorů a mihl se v kádru Edmontonu. Teď 23letý útočník Curtis Hamilton hraje za pražskou Spartu. Letos je jediným hokejistou, jenž zavítal do extraligy rovnou ze zámořského domova.
V nejvyšší tuzemské soutěži může potkat hned devět hokejistů ze Severní Ameriky, zhruba dvakrát víc než v předchozích dvou letech.
Oproti dalším elitním soutěžím v Evropě je to však ukrutně málo. Ve Švédsku naskakuje zámořských hokejistů pětkrát víc, v Německu dokonce třináctkrát víc. Důvodem jsou finance. Kromě toho hráči zpoza oceánu neví o Česku mnoho a leckdy mají obavy.
"Kladou vám i docela zajímavé dotazy ve stylu, jestli je tady dostatečně bezpečno, jestli s sebou můžou vzít manželku nebo jestli se tady vůbec dá založit dolarový účet. Někdy je to až k smíchu. Trošku si myslí, že tu lezeme po stromech," říká Miroslav Vaněk, generální manažer Kalových Varů.
I Hamilton dříve nevěděl, co všechno od malé země ve střední Evropě očekávat. O zdraví se však rozhodně neobával. "To opravdu ne. (smích) Tohle je určitě jedno z bezpečnějších míst, kde se nemusíte bát. Už jsem se o tom přesvědčil," vykládá. "Možná kdybych měl jít třeba do Ruska, tak bych asi byl ostražitější, protože tam už se stalo leccos."
Když vám agent řekl, že byste mohl jít do Sparty, co jste si pomyslel? Tušil jste, co je to za tým?
Věděl jsem jen to, že je to tým, za který byste si chtěli zahrát, pokud jdete zrovna do Česka, protože dlouhodobě patří k nejlepším. Jsem rád, že jsem přišel.
Předpokládám, že Sparta nebyla jediným evropským klubem, který o vás měl zájem. Proč tedy padla volba právě na ni?
Lidé ze Sparty, ale i agent mi říkali, že je to dobrá příležitost a že tady budu mít dobré zázemí. Velkou roli při mém rozhodování sehrálo i krásné město, jedno z nejhezčích v Evropě, možná vůbec nejhezčí. Je fajn se ráno probudit a mít to před sebou.
V Česku jste díky angažmá ve Spartě poprvé v životě. Věděl jste o něm něco z dřívějška? Hodně Kanaďanů v tomhle poněkud zaostává.
Je to tak. (úsměv) Já jsem ale měl nějaké informace od českých a slovenských hráčů, se kterými jsem dřív nastupoval.
Máte asi na mysli hlavně Davida Musila a Romana Horáka, s nimiž jste hrál na farmě v Oklahoma City, že?
David a jeho otec (František Musil, který momentálně pracuje jako skaut Edmontonu, pozn. red.) určitě mají zásluhu na tom, že jsem skončil právě tady. Pomohli mi. Roman se pak se mnou spojil a říkal, že jsem si vybral dobře.
Sledoval jste květnové mistrovství světa, které hostilo právě Česko?
Ano, trochu jsem ho sledoval a musím říct, že bylo bezva. Chodilo hodně fanoušků, takže všechno bylo takové živé. Získal jsem nějakou představu, jak tu lidé vnímají hokej, jak mu fandí.
Co zatím říkáte na zdejší život? Co je jiné oproti Kanadě, potažmo Spojeným státům?
Největší rozdíl je asi v angličtině. Když jdete do města, tak určitě narazíte na někoho, s kým se domluvíte, ale není to tak úplně vždycky. Z češtiny jsem zatím pochytil jen základy. Jinak se tu chovám stejně, jako jsem se choval doma.
Dokážete si představit, že byste v Evropě zůstal natrvalo?
Rozhodně, ale v první řadě se soustředím na tuhle sezonu, abych něco předvedl a s týmem se dostal co nejdál v play off. Uvidíme, jak to půjde.
Zatím máte tři body v devíti zápasech. Jak jste s tím spokojený?
Moc ne, rád bych sbíral víc bodů a doufám, že to přijde, ale tým i tak vyhrává, což je důležité.
V posledních čtyřech letech jste hrál v zámořské AHL, teď poznáváte extraligu. V čem je jiná?
Určité rozdíly tam jsou. Řekl bych, že Americká liga je o dost tvrdší a občas se tam klade o něco větší důraz na taktiku. Obě ligy ale mají společné to, že se v nich hraje rychle.
