Glosář - Výročí sametové revoluce znovu otevřelo mnohé staré příběhy. Zaujal mě ten, který zmínil Tomáš Ježek, někdejší ministr privatizace.

"V 80. letech, kdy jsme se my (v Prognostickém ústavu) zabývali transformací nebo privatizací, dělal Miloš Zeman ve Sportpropagu a jeho úkolem bylo udělat model československé kopané," odkryl pozoruhodnou kapitolu z osobní historie současného prezidenta.

Zeman tehdy podle něj hledal matematický model, který by dal do souvislosti počet mládežnických mužstev, travnatých hřišť - a získaných medailí. "Klaus mu dělal oponenta a tak ho znectil, že on ho pak dlouho nenáviděl," dodal Ježek v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Jistě by dnes bylo zajímavé podívat se na to, co tehdy Miloš Zeman spočítal. Ale s paradoxem se asi příliš počítat nedá. Takže si troufnu tvrdit, že i ti nejlepší prognostici světa (budiž, možná Nostradamus nebo kněžna Libuše) by vskutku těžko odhadovali, že po čtyřech odehraných kolech kvalifikace o fotbalové Euro 2016 budou exkluzivní trojici týmů, jež na rozdíl od zbytku Evropy získala zatím plný počet bodů, tvořit právě Anglie, Slovensko - a Česko. A k nim lze přiřadit Izrael, který má 9 bodů po 3 zápasech.

A to vše mimochodem v době, kdy český fotbal disponuje možná nejmenším počtem mládežnických týmů v historii...

Ještě mnohem viditelnější a zjevnější paradox pak vyvěrá z návaznosti na český tým, který se v předchozí kvalifikaci o mistrovství světa 2014 nedostal ani do baráže.

Čím to, že nyní Češi výsledkově takhle září?

Lepší trenér, hra a motivace. I body štěstěny

Kádr se nijak zásadně nezměnil, ale pracuje teď s ním lepší trenér, který si renomé a svou aktuální funkci vysloužil v evropských pohárech dvěma úspěšnými útoky na Ligu mistrů a třemi postupy do jarní části evropských pohárů. Ne kamarádským vztahem s předsedou asociace.

Hráči pod Pavlem Vrbou vycítili pozitivní impuls, vidí, že jeho taktika a styl práce k něčemu směřují a nesou úspěch.

A přiznejme si to: výsledky, které Češi uhráli, a body, jež za to získali, ne zcela věrně odpovídají tomu, co se v těch čtyřech již odpískaných zápasech na hřišti dělo. Tím je nechci ani v nejmenším zpochybňovat, ty výsledky bez diskuse platí, nicméně fotbal už je takový, že někdy je k vám štědřejší, než si zasloužíte, a jindy si to zase vezme zpátky. S tím je třeba počítat.

První zápas s Nizozemci byl svým průběhem remízový, díky zkratu Janmaata v samotném závěru ho Češi vyhráli. Fajn.

V Turecku se v první půli ocitli pod obrovským tlakem, soupeř několikrát z velké šance jen těsně minul bránu. A měl jednoznačně zahrávat pokutový kop. (Ten švédský arbitr neodpískal a místopředseda FAČR Roman Berbr za to připisuje diplomatické body své životní partnerce Dagmar Damkové, člence komise rozhodčích UEFA, více zde). Fajn.

V Kazachstánu už si Češi výhru zasloužili, soupeře zatlačili přesto, že jim na hřišti chyběl kapitán Tomáš Rosický, což v minulosti nejednou znamenalo pokles výkonnosti týmu o 70 procent. Tentokrát nikoli. Jistý pokles a ztráta koncentrace přišly až v závěru, kdy soupeř snížil, ale české body z Astany zůstaly jisté. Fajn.

A proti Islandu se Vrbovi hoši dokázali poprat s velkou nepříjemností, když už v 9. minutě inkasovali po chybě gólmana Čecha. Ale kvalitní ofenzivní hrou, plnou rychlých kombinací, náběhů na ofsajdovou hranu a nápaditých standardních situací, dokázali skóre otočit. A vyhráli zaslouženě. Zápas jsme detailně rozebrali v tomto glosáři.

Rosický nelétá v oblacích: Ale jde to nahoru

Právě vyjmenované atributy kvalitní ofenzivy tvoří onen zásadní rozdíl mezi týmem Michala Bílka a mužstvem Pavla Vrby. Od bílkovské hry na náhodu, kdy se nejen každý vstřelený gól, ale pomalu i každá šance vyvažovaly zlatem, se nedělní produkce lišila svou kvalitou asi jako životní úroveň ve Švýcarsku ve srovnání s Jižním Súdánem.

Vrbův tým se pro svoji šanci nebojí jít, nečeká, co mu kde spadne do klína. I proto má v tabulce víc bodů, než by obrazu hry zmíněných zápasů s Nizozemskem a v Turecku teoreticky odpovídalo. A hráči jsou si toho navíc sympaticky vědomi. Vlastní výkony hodnotí realisticky a nevzdalují se tak, na rozdíl od nedávné minulosti, na nějaký virtuální obláček vlastní ublíženosti, na kterém se proti nelibosti fanoušků či novinářů spolu s trenérem Bílkem opevnili.

Místo toho je to teď právě kapitán Tomáš Rosický, který po předchozích zápasech upozorňoval na to, že body sice přibývají, ale kvalita české hry ještě zdaleka není nijak fantastická. A s úlevou mohl po výhře nad Islandem konstatovat: "Tohle byl nejlepší výkon, co jsme zatím po technické stránce odvedli. Je samozřejmě jenom dobře, že má naše hra vzestupnou úroveň."

Výrazně lepší česká ofenziva zkombinovaná s nemalou dávkou štěstí navíc zatím dovedně maskují skutečnost, že defenziva českého týmu zdaleka nepřipomíná nijak neprostupný skalní masiv. Zejména Turci a Islanďané si vytvářeli velmi nebezpečné situace. Věřme, že do budoucna se tyhle infarktové situace před Čechem (nebo Vaclíkem?) podaří redukovat.

Jak správně upozorňoval televizní spolukomentátor Pavel Karoch, Islanďané před jednou ze svých příležitostí zaznamenali sérii čtyř vyhraných soubojů uvnitř šestnáctky nebo v jejím nejbližším okolí, což není zrovna známka prvotřídní obranné kvality.

Nicméně učiňme resumé: Berme to tak, že český tým je ve vývoji, který jde zcela jednoznačně pozitivním směrem. A navíc má, co se týče bodů, luxusně nahráno.

Takže ke zbytku kvalifikace může vzhlížet s optimismem. Jen by zase míra zdravého sebevědomí neměla překročit nezdravou mez.

Vrbův systém rodí spoustu střelců

Proveďme si malou faktickou inventuru. Nově nabitá pestrost ofenzivní hry českého týmu se odráží v tom, že se tým nespoléhá na jednoho (za Bílka ještě navíc většinou zaseknutého) střelce-spasitele, ale gól najednou umí vstřelit hráč prakticky z každého postu v sestavě.

Dočkal zatím v kvalifikaci vsítil góly tři, Kadeřábek, Krejčí, Lafata, Necid, Pilař, Sivok přispěli jedním, podobně jak islandský soupeř gólem-vlastencem.

Do dalších fází kvalifikace vstoupí Češi s touto bilancí žlutých karet: po jedné obdrželi Darida, Dočkal, Kolář, Limberský a Procházka. Stopka přijde vždy po druhé obdržené.

Jeden by až litoval toho, že podzimní část kvalifikace končí. Na jaře se v ní hrají jen dva mače 28. března doma s Lotyšskem a 12. června na Islandu.

Velké rozhodnutí o postupu tedy s sebou pravděpodobně přinese až podzim 2015, kdy může být mnohé úplně jinak než dnes. Co my víme, kde v té době budou Čech s Rosickým? Jak se vydaří červnové ME "21" v domácím prostředí? Jestli třeba v souvislosti s tím Sparta prodá Krejčího či třeba Kadeřábka a jak se případně v novém působišti chytí?

Takže kolik bodů bude potřeba?

I pro všechny tyhle otazníky je jen dobře, že má reprezentace tolik bodů k dobru nahráno. Na podzim 2015 ji čeká v září dvojboj doma Kazachstán - venku Lotyšsko, v říjnu pak zápasy s Tureckem a v Nizozemsku. Bylo by bezesporu fajn, kdyby se postup slavil nejpozději v září a k posledním utkáním už se mohlo přistupovat jako k přípravě na Euro 2016.

A jak je to tedy s postupovými počty? Připomeňme si aktuální tabulku:

Přímo postupují z každé skupiny dva nejlepší týmy + jeden nejlepší celek ze třetích míst jednotlivých tabulek. Ostatní třetí týmy ze skupin hrají baráž.

Aby tedy současný lídr tabulky, tým Česka, ztratil přímý postup, musely by ho předstihnout nejméně dva celky.

Hraje se ještě šest kol, kdyby Nizozemci všechny zbývající zápasy vyhráli, dostanou se na 24 bodů.

Islanďané mohou teoreticky dosáhnout na 27 bodů, ale hrají ještě jednou s Nizozemskem, takže ve vzájemném souboji někdo ztratí.

Z toho vyplývá, že tisíciprocentní jistotu postupu dává českému celku zisk 25 bodů. K takovému výsledku by ovšem bylo potřeba bodovat i na Islandu nebo v Nizozemsku, což bylo automaticky snížilo maximální možný bodový zisk někoho z těchto soupeřů. Takže kdyby se to povedlo, logicky by Čechům k postupu stačilo i méně bodů.

Pavel Vrba mluvil nedávno o hranici 21 bodů, v neděli po zisku dvanáctého řekl: "Ještě jich potřebujeme alespoň deset."

V minulém kvalifikačním cyklu stačilo na druhou příčku ve skupině s přehledem 18 bodů. Ale matematika může vykouzlit nejrůznější varianty.

Třeba v kvalifikaci na Euro 1996 v Anglii vyhráli skupinu Češi (21 bodů) před Nizozemci (20) a Nory (20). Z týmů na třetích místech měli ale Norové nejvíc bodů, takže při dnešních pravidlech by to na postup stačilo.

I kdyby náhodou jeli Nizozemci i Islanďané jako mašiny a posbírali všechny body, co jsou k mání, měli by Češi ze dvou zápasů s Lotyšskem a domácího duelu s Kazachstánem teoreticky vytěžit 7-9 bodů.

A i kdyby to nakonec snad mělo stačit jen na třetí příčku ve skupině, troufnu si odhadovat, že by to s velkou pravděpodobností byla právě ta nejsilnější mezi třetími, která by také zaručovala přímý postup.

Ale to je všechno jen teorie a prognóza. A navíc - nikoli od Miloše Zemana... Pravda leží na hřišti a nějaké ty body ještě bude každopádně zapotřebí uhrát. Ztratit lze sice všechno, ale tuhle skvěle rozehranou kvalifikaci už snad skoro ani ne.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz