Trenér Jindřich Trpišovský se skoro podivuje, že takový fotbalista jako Nicoale Stanciu hraje českou ligu. Já v tom však nevidím nic divného, Slavia je osmifinalistou Evropské ligy, finanční prostředky na ohodnocení jeho kvalit má, proč by nemohl hrát u nás.
Bez výhrad se slávistickým trenérem souhlasím, že se na rumunského záložníka strašně dobře kouká. Předvádí technický fotbal, i ty, co nefandí Slavii, baví, jak řeší situace, jaký nabízí fotbal. Co předvedl proti Mladé Boleslavi, to byla jedna velká radost se dívat. Krásné góly, krásné míče.
Určitě mu k výkonnosti hrozně pomohl Jindra Trpišovský a parta okolo něj - hráči, realizační tým i vedení klubu. Samozřejmě je to především jeho umění, ale ten servis na hřišti i v zázemí potřebuje. Určitě mu moc prospělo, že se mu narodilo dítě, taková událost nás tatínky vždycky nakopne. Doma zázemí a pohoda, šťastné rodinné okamžiky a Nicolae umí všechno splácet.
Petr Rada oslavil čtyřstý zápas na ligové lavičce, to je úžasná porce a pořád mu musím jen děkovat za všechno, co pro český fotbal dělá. Myslel jsem si, že bude mít za sebou více úspěchů, více trofejí. Nemá však nic, to jsem opravdu netušil, přestože vedl Slavii, Spartu, Plzeň i nároďák.
Podle mého se to u něj jen nesešlo, protože je to vynikající trenér. Netrefil zrovna správnou dobu v top našich klubech, když to v nich klapalo nebo když měly peníze, to je také nesmírně důležité. Ale Rada hlavně pomohl mnoha hráčům v jejich kariéře, což je veliká hodnota. Ne každý trenér umí hráčům v tomto ohledu prospět. V Jablonci mu to vyhovuje, s majitelem Mirkem Peltou si to šéfují sami, dokáže mančaft poskládat, i když se mu kádr rozebere.
Další borec na lavičce Pavel Hoftych nasadil po nešťastně prohraném prvním poločase s Teplicemi do libereckého útoku dvě věže. A vyšlo mu to, Rabušic a Rondič otočili skóre. Tento tah se dá pořád uplatnit, pořád má sílu. Když oba pochopí, že si musí vyhovět a nepřekážet si, tak se to strašně špatně brání.
Je to spíš stará škola, vzpomínám si, že tak hrávaly Zlín, Sparta, Blšany, dnes ovšem už netradiční, protože se nasazují rychlostní typy. V určité fázi zápasu a podle vývoje to však stále prospěje. Unavíte obranu soupeře, ostatní spoluhráči těží z vyhraných soubojů, nebezpečné jsou standardky. Do základní sestavy však asi ne, i v zahraničí se to vytrácí.
Petr Švancara (44)
Bývalý ligový útočník, svého času jeden z největších talentů v českém fotbale. V nejvyšší soutěži odehrál za devět různých klubů včetně Slavie či Zbrojovky Brno 309 zápasů, v nichž nastřílel 59 branek.
Baník Ostrava bojuje úplně jinak než pod trenérem Lubošem Kozlem. Asi zvěsti, že to v kabině úplně nefungovalo, byly pravdivé. Přinejmenším na nich něco bylo. Nejspíš mužstvo skutečně potřebovalo nový impulz, který přinesl nový kouč Ondřej Smetana. Nikomu určitě nepřidalo, že se ještě za působení trenéra Kozla skloňovala jména jeho nástupce, nejvíce místního rodáka Pavla Vrby. Zkrátka nesedlo si to do pohody, někomu se třeba nemusela líbit jeho náročnost na herní projev. I když v Baníku nejsou noví hráči, našli jinou motivaci.
Rýsuje se trojice mančaftů, které budou mít velké starosti se záchranou, bodový odstup začíná být pro ně hrozivý - Brno, Opava, Příbram. Ač zbývá ještě hodně zápasů, nevypadá to s nimi dobře. Ještě nedávno se trápila Mladá Boleslav, pak však dvakrát vyhrála, a i když nyní padla doma se Slavií, prokázala, že se herně zvedá. To musí být ovšem vidět i na jiných ohrožených.
Ani jeden ze zmiňované trojice nemá kanonýra, který by dal aspoň šest gólů. U nás v Brně mají nejlepší na kontě tři, to je strašně málo, jinde to není lepší. Je povzbudivé, že se mužstvo dostává do šancí, když se však neproměňují, hodně to psychicky hráče sráží. Najednou se v té složité situaci brouzdají, nevědí, jak z toho.
Přitom třeba Příbram okolo Vánoc vypadala docela slušně, Pavel Horváth s nimi kus práce udělal. Když ale nedáváte góly, nepřicházejí výsledky, i když herně to není tak špatné, tak ta deka vás přikryje. Pak může nastat i to, co se stalo Zbrojovce nyní doma proti Jablonci, že první půlhodina vypadá, jak kdyby chtěla spadnout. Pro všechny tři to bude strašně těžké, aby se zachránily.
Pomoci mohou jen silné, odolné typy. To je třeba opavský kapitán Jan Žídek. Strčí hlavu tam, kam já bych se bál dát nohu, a bojuje i na hranici sebepoškození. Proti Pardubicím získal penaltu, šlo sice o hroznou chybu protihráče, který šel do střetu, ač nemusel. Ale Žídek je typ, který tak bude hrát vždycky, nikdy neuhne. V tom může mít Opava naději.
