A.cz: Na konci sezony vám v Oostende končí smlouva. Už víte, zda budete v lázeňském přístavním městě pokračovat i v příští sezoně?
Smlouvu zatím nemám. Snažil jsem se svou situaci řešit s manažerem tento měsíc, ale bylo nám řečeno, že momentálně kontrakt řešit nebudeme, protože v Belgii finišuje základní část a čeká nás ještě finále belgického poháru. Prezident s manažerem Oostende před vrcholy sezony nechtějí řešit složení týmu pro příští sezonu. Budou to řešit na konci března. Sám se hned ozvu, protože chci mít jistotu, cítím se dobře a chtěl bych si ještě rok zahrát kvalitní evropskou soutěž. Pořád cítím, že na to mám.
Takže váš v minulosti avizovaný návrat do Sigmy Olomouc se zatím nechystá?
Už jsem někdy říkal, že bych se chtěl vrátit do Sigmy a ukončit tam kariéru, ale všichni víme, jak to v Olomouci vypadá. Klub není v takové kondici, v jaké by měl být. V klubu se řeší věci ohledně nových vlastníků, což si myslím, že klubu neprospívá. Sigma je na dobré cestě k návratu do nejvyšší soutěže, což ale neznamená, že je na tom dobře, co se týče atmosféry v klubu. Doufejme, že se to vyřeší a přijde nový silný vlastník, který bude mít dobrý vztah ke klubu a udrží ho nad vodou. Pokud bude Sigma dobře fungovat, tak věřím tomu, že kdyby byl ze strany Sigmy zájem, tak bych si cestu do Olomouce našel.
Říkal jste, že chcete ještě rok hrát kvalitní evropskou soutěž. V čem je lepší belgická liga než ta česká?
Nemůžu porovnat na základě vlastní zkušenosti, protože jsem v Česku hrál naposled před čtrnácti lety. Ale když se na to podíváme z hlediska síly týmů v Evropských pohárech, tak Genk, Gent a Anderlecht si zahrají osmifinále Evropské ligy. A obecně velké belgické týmy se drží na vysoké evropské úrovni, a pokud jim zápas sedne, tak jsou téměř v Belgii neporazitelní, což můžu potvrdit.
I v české lize se ale hrají kvalitní zápasy a myslím si, že by Oostende mělo problém se Spartou, Plzní a Slavií. To nepopírám, ale celá belgická liga je více vyrovnaná, protože každý tým skládá tým z hráčů z celého světa. Do české ligy začali přicházet kvalitní cizinci až v posledních letech. Pokud budou z české ligy neustále odcházet nejlepší hráči jako v případě Bořka Dočkala, tak se nebude posouvat kupředu. To je můj názor.
Za necelého půl roku vám bude sedmatřicet a stále se držíte na vysoké úrovni. Navíc se vám vyhýbají velká zranění. Jak to děláte?
Já už se od začátku kariéry ještě v Sigmě snažil brát to nejlepší z přípravy i ze hry od starších hráčů. Poslouchat je. Měl jsem štěstí, že jsem si zahrál s hráči, jako byli Martin Kotůlek, Olda Machala nebo Michal Kovář, které jsem nejvíce následoval, protože to byli obránci. Ale hodně mi dali i Pavel Hapal nebo Radek Látal, kteří se vrátili do Olomouce v pokročilejším věku ze zahraničí. A když jste potom viděl takové hráče, jak na sobě pracují, dávají si navíc, tráví čas před a po každém tréninku i zápase v posilovně a dávají fotbalu všechno, tak to na mně zanechalo dojem. Všechno jsem se snažil brát od nich. Dělám to celou kariéru a zjistil jsem, že mi tento styl sedí. Ze začátku jsem tyto hráče napodoboval a později jsem si našel svůj styl, kterým se řídím dodnes.
Některým zraněním se dá předcházet správným protažením nebo posilováním. Ale samozřejmě některá zranění neovlivníte, ale ta se mi naštěstí vyhnula. Myslím si, že je to hlavně o přístupu. O tom, jak žijete, jak jíte. Soukromý život a tak dále.
Vzhlížejí tedy teď k vám mladíci z Oostende?
Musím říct, že mám z toho dobrý pocit. Nejsem z těch, kteří by něco podobného vyhledávali. Ale sami hráči za mnou přijdou a ptají se, a přitom to nejsou obránci, ale ofenzivní hráči. Myslím si, že jim můžu pomoct, protože už jsem si toho docela dost zažil. Ptají se třeba, čím mě nejvíce útočník otravuje. Je to pro mě příjemné, protože poslouchají a ve finále se mými radami řídí. Mám dobrý pocit z toho, že můžu předávat své zkušenosti dál.
Během kariéry jste často přestupoval mezi dvěma státy, což vašim mateřským klubům Sigmě Olomouc a Sokolu Kožušany přineslo díky projektu FIFA Solidarity Payment nemalé finanční prostředky. Mohou se ještě v Kožušanech těšit na finanční injekci z vašeho případného přestupu?
Já teda nevím, zda bych někam vůbec ještě šel. Jedině kdyby zavolala Barcelona (úsměv). O dalším přestupu už neuvažuju. To by musela přijít hodně zajímavá fotbalová destinace. Navíc v tuhle chvíli už myslím hlavně na rodinu a ten fotbal už je u mě ve finále. Musel bych se poradit s ženou a dětmi, které už mají také do toho co mluvit.
Bydlíte už od angažmá v Lille od roku 2010 ve Francii. Vaše obě děti prožily celý nebo téměř celý život ve Francii. Jak těžký by byl pro ně případný návrat do Česka?
Syn má devět let a chodí do francouzské školy. Umí perfektně jazyk a všechny předměty dělá ve francouzštině. Takže ten má dobře našlápnuto, co se týče jazyka. Navíc se učí i anglicky, což si myslím, že do budoucna bude pro něj velká výhoda. A dcera má tři roky. Začala chodit do školky a také začala mluvit trochu francouzsky. Obecně si myslím, že pro mé děti to bude do budoucna výhodou. Já věřím, že mé děti ještě nejsou tak staré, aby jim třeba návrat do Česka dělal velký problém.
