Je hodně složité v této době podnikat?
Určitě, není na to ideální doba, hlavně když podnikáte v oblasti turistického ruchu. Hotely, gastronomie trpí proticovidovými opatřeními. Sice naštěstí nějaká pomoc od státu přichází, ale nepokryjete celkové ztráty. Přitom je důležité, aby to lidé zaměstnaní v oboru ekonomicky přežili. Snažím se jim vycházet vstříc, jinak to nejde.
Konkrétně jak? Vlastníte dva hotely v Mariánských Lázních, které pronajímáte. Snížil jste jim nájmy?
Těžko jim může podnikání jít hladce, když jsou taková omezení. Samozřejmě jsem se s nimi musel dohodnout, aby přežili. Nechtěl jsem po nich plnění v plné výši, když byl lockdown, tedy úplná uzávěra, blížilo se nule. Uměl jsem se vžít do jejich situace, dohodli jsme se jako lidi. Jsem s nimi spokojený, jsou to dlouhodobí nájemníci a mám k nim nějaký vztah. Není to přece jenom o byznysu.
Mariánské Lázně jsou soustředěné na německou klientelu. Jak se projevuje opakované uzavírání hranic či omezení pohybu?
Před covidem byl poměr jasný: osmdesát procent cizinci, dvacet procent Češi. Teď je to obráceně. Dříve to bylo jednodušší - vozily se zájezdy autobusy, nejen z Německa. Hotel naplněný, žádná starost. Teď se pronajímatelé musí přeorientovat a být akčnější. Podbízejí se cenami, lákají hosty, jak se dá. Nějaké sice získáte, ale za mnohem nižší tržby. Je to hodně složité. Ale je třeba udržet chod hotelu, udržet personál. Přežít. Na velké výdělky to rozhodně není.
Stát či zdravotní pojišťovny pomáhají i poukazy na lázeňské pobyty pro seniory nebo nemocné. Je to velká podpora?
Všechny programy, které pomohou, jsou vítané. Lidé dostávali vouchery, mohli přijet. Tím, že bylo komplikované vyjet do zahraničí, nebo to vůbec nešlo, začali objevovat naši zemi. Nejen v Mariánských Lázních, ale po celé republice zažily hotely invazi českých klientů. I já sám jsem za poslední rok toho u nás procestoval daleko víc než v předchozích letech, před covidem.
Provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení si však stěžují, že se někteří členové personálu odmítají očkovat a vyvolává to další potíže. Máte stejné zkušenosti?
Jsou tu takové případy. Někdo se očkování bojí, odmítá to. Považuju to za jeho věc, nařídit to nikdo nemůže. Každý má právo na svobodný názor. Já covid měl loni před Vánocemi, jsem očkovaný dvěma dávkami, snad jsem pro sebe i ostatní bezpečný. Ale opakuju, to je každého svobodné rozhodnutí. Dodržovat hygienická nařízení se však musí, o to víc je důraz na pravidelné testování. Porušovat či obcházet zákony a předpisy nejde.
I vy však rovněž víte, jaké to je, být nájemcem. Provozujete v Praze slavný Tančící dům. Jak to jde?
Stejně jako v Mariánkách, jen jsem v té druhé pozici. Nejsem vlastník, ale provozovatel, musím se starat, být akční. Lákat hosty, připravovat cenové nabídky, aby lidé přišli. Prostě udržet se, nezavírat, nepropouštět zaměstnance. S pomocí majitele, což je Pražská správa nemovitostí, která nám také vychází vstříc, se to zatím daří. Přežíváme.
Pomáhá při lákání hostů jméno Vladimír Šmicer?
Také se musím zapojit. Například byla akce s mou podepsanou kartičkou, osobně jsem na nějakou akci přišel. Párkrát jsme to tak pojali. Ale není to nic velkého. Hodně lidí navíc ví, že jsem v Tančáku zaháčkovaný, není to tajemství. Ale více se snažíme využít skvělého místa, výhled na Hrad, na Vltavu, architektonický unikát.
V Anglii máte obrovské jméno, stále jste populární, na triumf v Lize mistrů s Liverpoolem se nezapomíná. Využíváte této pozice v propagaci?
Asi nějaké jméno v Anglii mám, určitou váhu to proto má. Ale jde také o to, jací Angličané do Prahy jezdí a proč. Většinou jde o mladé turisty, kteří jezdí do Prahy pařit. Ti vyhledávají co nejlevnější ubytování.
Věříte, že už nastávají lepší časy?
Covid tady bude nejspíš už navždy, jen tak se ho nezbavíme. Musíme se s ním naučit žít. A podnikat.
