Na hřišti působil kvůli podsadité postavě nemotorně, slavný trenér Zlatko Čajkovski ho zpočátku považoval za východoevropského vzpěrače.
Přesto se německý útočník zapsal do historie fotbalu jako jeden z největších kanonýrů.
Během kariéry vyhrál s reprezentací a Bayernem Mnichov téměř všechny významné trofeje včetně titulu mistra světa i Evropy. Se 365 góly je dosud rekordmanem bundesligy.
V roce 1970 získal i Zlatý míč, nejprestižnější individuální ocenění.
"Gerd byl kanonýr, jaký se už asi nenajde. Navzdory všem úspěchům se držel stále při zemi," prohlásil Karl-Heinz Rummenigge, jeho střelecký nástupce v Bayernu i německé reprezentaci.
"Bez Müllera bychom pravděpodobně dodnes byli malým provinčním klubem s dřevěnou klubovnou," dodal Franz Beckenbauer, další velká postava mnichovského giganta, na adresu bývalého spoluhráče.
S bavorským velkoklubem spojil Müller téměř celou kariéru. Během 15 sezon přispěl útočník se skvělou orientací v malém vápně, jenž uměl dávat góly ze všech pozic, 566 brankami v 607 utkáních k třem vítězstvím v PMEZ (předchůdce Ligy mistrů), jednomu v PVP a Interkontinentálním poháru či čtyřem ligovým titulům.
Dalších 68 gólů přidal v 62 duelech v západoněmeckém dresu, v němž se výrazně podílel na zlatu z mistrovství světa 1974 i Eura 1972.
Sedmkrát se stal nejlepším střelcem bundesligy a obzvláště jeho 40 gólů v sezoně 1971/72 bylo donedávna raritou. Až bez jednoho roku po padesáti letech ho překonal Robert Lewandowski, který dal 41 branek.
Na světovém šampionátu 1970 v Mexiku, kde tým SRN obsadil třetí místo, se stal s deseti góly nejlepším střelcem turnaje.
Na následujícím MS na domácí půdě se sice trefil "jen" čtyřikrát, zato vždy v pravou chvíli včetně rozhodující branky ve finále s Nizozemskem.
"Rok 1970 byl nejlepší v mé hráčské kariéře, o čtyři roky později jsem ale zase zaznamenal důležitější branky," hodnotil kanonýr, jenž po MS 1974 skončil v reprezentaci.
Údajně tak učinil na protest proti tomu, že na oficiální banket po německém vítězství nebyly vpuštěny manželky hráčů.
Se 14 zásahy byl Müller nejlepším kanonýrem historie MS, než ho v roce 2006 překonal Brazilec Ronaldo. Tentýž primát mu díky 66 brankám dlouho patřil i v evropských pohárech.
Rodák z Nördlingenu, kde přišel na svět přesně před 80 lety, tedy 3. listopadu 1945, začínal s fotbalem v deseti letech v místním TSV.
Do Bayernu přišel jako devatenáctiletý v roce 1964 a hned přispěl 33 góly k postupu do nejvyšší soutěže.
V letech 1967 a 1969 byl vyhlášen německým fotbalistou roku, dvakrát získal Zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra evropských lig.
V roce 1979 odešel do lukrativní americké ligy NASL a tři sezony hájil barvy týmu Fort Lauderdale Strikers.
Kariéru ukončil v roce 1982 a vrátil se domů. Na život bez fotbalu si však nemohl zvyknout a propadl alkoholu. "Stala se ze mě troska," vzpomínal na neveselé období otec dcery Nicole.
Záchrana přišla od bývalých spoluhráčů z Bayernu, kteří Müllera přesvědčili, aby podstoupil odvykací kůru.
V roce 1992 pak podepsal ve "svém" klubu trenérský kontrakt, na starosti měl vyhledávání talentů. Později získal nejvyšší trenérskou licenci a až do roku 2014 působil v Bayernu jako asistent mládežnických a rezervních celků.
V posledních letech života trpěl Alzheimerovou chorobou, někdejší postrach gólmanů zemřel 15. srpna 2021 ve věku 75 let.
Na jeho počest po něm byla pojmenována trofej pro nejlepšího útočníka při vyhlašování doprovodných anket Zlatého míče.
