Moskva - Zpocení chorvatští fotbalisté si po postupu sotva sundali dresy. Většina z nich se chystala do sprch, když se v šatně objevila prezidentka země Kolinda Grabarová-Kitarovičová. Srdečně fotbalistům gratulovala jednomu po druhém, až došla k Lukovi Modričovi.
Chorvatsko po dvaceti letech postoupilo do semifinále mistrovství světa. Zároveň pomyslně ukončilo téměř stejně dlouhou hrůzovládu nejmocnějšího muže tamějšího fotbalu Zdravka Mamiče.
Fotbal jako nástroj zahraniční politiky
Fotbal je pro Chorvaty víc než jen sport. Slovy prvního chorvatského prezidenta Franja Tudjmana je to "národní zájem".
Už v dobách Jugoslávie byl fotbal silně spjatý s politikou. Šlo o jednu z mála oblastí, ve které pnutí mezi Chorvaty a Srby v mnohonárodnostní federaci probublávalo na povrch. Derby mezi chorvatským Dinamem Záhřeb a srbskými kluby z Bělehradu - Červenou hvězdou a Partizanem - patřily v osmdesátých letech k nejkrutějším v Evropě.
Chorvati zápasy s Bělehradem chápali silně politicky, jako vzdor vůči Srbům. Patriotismus jim vydržel i po odtržení od federace v 90. letech, a právě na národním principu vystavěli Chorvati současnou historicky úspěšnou reprezentaci.
Prezident Tudjman prohlásil sport za nástroj propagace, vyčlenil na něj obrovské peníze. Dinamo Záhřeb mělo zemi reprezentovat nejvíce. V devadesátých letech měl klub od státu k dispozici takřka neomezené prostředky. Tudjman dokonce z propagačních důvodů prosadil přejmenování klubu na Croatia Záhřeb.
Právě v této éře vyrůstali v klubu hráči, kteří jsou pro trenéra reprezentace Zlatka Daliče na MS v Rusku nepostradatelní. Mezi odchovance Dinama patří hvězdy jako Modrič, Mandžukič, Kovačič, Kramarič, Lovren nebo Vršaljko.
Na konci devadesátých let ve stejném klubu začal příběh Zdravka Mamiče, který později chorvatský fotbal téměř úplně rozvrátil.
Fotbalový ďábel proti sobě spojil rivaly
Krátce po senzačním semifinálovém úspěchu chorvatské reprezentace na jejím historicky prvním fotbalovém šampionátu začal tehdy čtyřicátník Mamič stoupat mocenskou pyramidou tamního fotbalu. Od roku 2000 byl ve výkonné radě Dinama Záhřeb, o tři roky později se stal jeho předsedou.
Postupně získal pověst nejmocnějšího muže chorvatského fotbalu. Nařizoval tvrdý postup proti fanouškům a obecně měl obrovský vliv na dění v tamním fotbale. Zároveň se ale otevřeně hovořilo o Mamičově napojení na organizovaný zločin s vlivem na soudy, policii i politiku. Podle agentury AFP řídil chorvatskou národní federaci reálně on a její prezident, bývalý kanonýr Davor Šuker, byl pouze loutkou.
Chorvatský fotbal za jeho hrůzovlády proslul masivní organizovanou korupcí. V rámci boje o moc se časem rozhořel konflikt Dinama v čele s Mamičem proti ostatním klubům, především Hajduku Split. Mamičovi odpůrci proti mocnému zákulisnímu hráči dlouho tahali za kratší konec.
Spory dosáhly vrcholu v letech 2013 a 2014. Tehdy Mamič odmítl fanoušky Splitu pustit na domácí stadion Záhřebu v zápase s Hajdukem. Splitskému fanklubu Torcida podali překvapivě pomocnou ruku fanoušci Dinama, kteří si říkají Bad Blue Boys. Záhřebští ultras pomohli fanouškům Splitu dostat se na stadion do domácích sektorů. Po desetiletích brutálních střetů mezi oběma fanouškovskými tábory šlo o téměř neuvěřitelnou věc.
Pravdou je, že Bad Blue Boys mezi léty 2008 a 2015 bojkotovali domácí zápasy svého klubu právě kvůli Mamičovi. Se splitskou Torcidou tak měli společného nepřítele.
V další sezoně už Split k zápasu bez svých fanoušků odmítl nastoupit. Následnou demonstraci proti Mamičovi ve městě podle chorvatských médií navštívilo přes 30 tisíc lidí.
Dlouhé boje o moc v chorvatském fotbale ukončilo až zatčení Mamiče v roce 2015, o rok později skončil i coby šéf Dinama Záhřeb. Policie ho obvinila ze zpronevěry a daňových úniků a letos v červnu odsoudila 6,5 letům vězení.
U soudu vypovídali i reprezentanti Luka Modrič a Dejan Lovren. Právě na jejich prodejích z Dinama Záhřeb měl Mamič nezákonně vydělat a dopustit se trestného činu. Modrič přestoupil v roce 2008 do Tottenhamu, Lovren o dva roky později do Lyonu. Oba měli tehdy jako svého agenta právě Mamiče, který byl ale zároveň šéfem prodávajícího Dinama, byl tak v ukázkovém střetu zájmů.
Mamič klub na přestupech okradl v přepočtu přibližně o 400 milionů korun, o dalších 40 připravil stát na daních. Zároveň údajně podepisoval s talentovanými hráči dohody o spolupráci, ze kterých plynulo, že má nárok na 50 % zisku z jejich základního platu i bonusů.
Špína ulpěla i na Modričovi
Záložník Realu Madrid Modrič ale sám čelí žalobě z křivé výpovědi. Ten změnil své svědectví v průběhu soudu ve prospěch Mamiče. Později se navíc ukázalo, že v daném případě nemluvil pravdu. O trestu pro Modriče rozhodne soud po skončení mistrovství světa.
Blízký vztah s Mamičem má ovšem více bývalých hráčů Dinama. Není zřejmé, do jaké míry byli jeho oběťmi či spolupachateli. Proti Mamičovi se veřejně postavil pouze Andrej Kramarič, který s Mamičem jako další talentovaný hráč odmítl podepsat smlouvu.
"To, co se o Mamičovi povídá je pravda, zažil jsem v Dinamu těžké časy. Jsem rád, že jsem klub opustil," řekl později pro Foreign Policy.
Že fotbal není v Chorvatsku jen fotbal, odráží ještě poslední střípek podivně pokřivené mozaiky. Návštěva prezidentky Grabarové-Kitarovičové v šatně týmu nebyla úplně náhodná.
Prezidentka udržovala v minulosti s odsouzeným Mamičem přátelské vztahy, podle britského deníku Guardian Mamič spolufinancoval její prezidentskou kampaň. Prezidentka ho pozvala na slavnostní inauguraci a zúčastnila se řady Mamičových večírků. Ruce od svého známého dala definitivně pryč až po jeho odsouzení.
V 90. letech Chorvati do sportu masivně investovali v zájmu nacionálně laděné vlády, která chtěla posílit patriotismus a zachytit Chorvatsko pevně na mapě. Výsledkem kontroverzního záměru je úspěch současné reprezentace. V dalších letech ale fotbal na sever od Dalmátského pobřeží citelně poznamenaly korupce a mocenské boje Zdravka Mamiče.
Je možné, že na další podobný úspěch budou i kvůli tomu muset Chorvati čekat déle než dvacet let. Z Mamičova řádění se bude tamní fotbal nějakou dobu vzpamatovávat.
