Však by Raphael Varane, mistr světa a stoper Realu Madrid, mohl vyprávět. Král útočného presinku jej v odvetě osmifinále Ligy mistrů proměnil ve směšnou postavičku.
Dvakrát ho svým otravným napadáním donutil k hrubé chybě. Byly z toho dvě branky, jednu Jesus připravil pro spoluhráče Raheema Sterlinga, podruhé trestal výhradně sám, a symbolicky zatelefonoval mamince, jak to dělává po každém vstřeleném gólu.
Citizens díky němu slavně vyřadili Bílý balet.
Třiadvacetiletý Brazilec přesně prokázal, čím se pro Guardiolu stává panem nepostradatelným. Neustálý pohyb, spousta černé práce, obrovské zrychlení a buldočí povaha.
Za tenhle styl hry teď Jesus sklízí zaslouženou odměnu v podobě spousty důležitých gólů. V sezoně už se trefil třiadvacetkrát a současné chvalozpěvy musí být velkým zadostiučiněním.
Jeho příběh ukazuje, jak může sportovce z výkonnostní krize dostat nezlomná vůle, ochota tvrdě pracovat a obětovat všechno ostatní. Třeba i přítelkyni, supemodelku Fernandu Queiroz, s níž se rozešel na začátku roku, aby se mohl plně koncentrovat na fotbal.
Jako teenager platit v Brazílii za zázračné dítě. Říkali mu "nový Messi". V roce 2017 přestoupil z Palmeiras do Manchesteru City a měl být okamžitě hvězdou. Ale nebyl. Naopak o sobě stále častěji musel číst, že není takový, jak si ho všichni představovali. Že nemůže být náhradou za Sergia Agüera.
Navíc přišlo mistrovství světa v roce 2018. Brazilci v Rusku selhali, ve čtvrtfinále padli s Belgií a nevýrazný mladičký supertalent byl označen za jednoho z hlavních viníků. V pěti zápasech nedal ani gól.
To v Brazílii znamenalo pohromu. Střední útočník "kanárků", který se na světovém šampionátu ani jednou netrefí? Neslýchané.
Musel si o sobě číst spoustu nepříjemných srovnání: neumí kličky jako Neymar, nestřílí góly jako Romário, nekope trestné kopy jako Ronaldinho, neběží s míčem rychle jako Ronaldo, nepřihrává jako Cafú.
Cokoli, v čem by měl brazilský útočník vynikat, podle kritiků zvládal pouze průměrně.
Na výsměch reagoval po svém. Musel se změnit, aby všechny přesvědčil. Uvědomil si, že mít velký talent nestačí, a přidal něco navíc: spoustu tvrdé práce i celkovou proměnu myšlení. O fotbale začal přemýšlet mnohem víc do hloubky, naučil se pracovat pro tým.
O rok později si u přísných brazilských fanoušků pořídil odpustek, když byl hlavním strůjcem triumfu na Copa América. "Díky mistrovství světa jsem se toho hodně naučil, psychicky jsem zesílil a také jsem v City hodně pracoval," vyprávěl hrdina.
Svůj působivý vzestup mezi naprostou fotbalovou elitu - který proběhl úplně jinou cestou, než jaká mu byla předurčena - dovršil v letošní sezoně. O Jesusovi už nikdo nepochybuje.
"Gabriel byl mužem obou zápasů. Vždycky pomáhá více než brankami. Pro velké hráče je důležité předvést se na největší scéně. On to dokázal dvakrát a dal pořádně najevo, že dokáže sám vyhrávat utkání," velebil jej Guardiola po osmifinále Ligy mistrů.
Možná, že není okázale hvězdný jako Neymar, ale neměla by nakonec většina trenérů raději v týmu někoho, jako je Gabriel Jesus?
Někoho, kdo v sobě nese neukojitelnou touhu udělat naprosto cokoli pro vítězství týmu. Někoho, kdo je v každé vteřině zápasu připraven být na správném místě a trestat sebemenší zaváhání soupeře.
"Všechno je to o víře. V to, že jsou to jen lidé a udělají chyby. Když na vás někdo tlačí, chyby uděláte. Je jednou z mých předností neustále presovat, abych pomohl týmu. A jistě, byl jsem rád i za gól," usmíval se Jesus po postupu do čtvrtfinále.
Dal tím jasně najevo, co je pro něj důležitější než osobní statistiky.
