Praha - Rozehrál balon do křídla. A padl k zemi. Sám od sebe, nikdo ho nefauloval. Vlastimilu Kopeckému v zápase staré gardy selhalo srdce a zemřel v sanitce, která ho ze hřiště odvážela do nemocnice v Hlinsku. Na sobě měl červenobílý dres Slavie, s hvězdou na srdci, které mu vypovědělo službu.
Právě před 50 lety, 30. července 1967, za těchto okolností zemřel famózní fotbalista, který v lize nastřílel 252 ligových gólů a na spoustu dalších nahrál kamarádovi Josefu Bicanovi.Tomu jich Klub ligových kanonýrů započítává 447. V neděli se legendárnímu slávistickému duu přiblížil svým jubilejním gólem sparťan David Lafata, kdy proměněnou penaltou v derby proti Bohemians dosáhl na kótu 200 dosažených ligových branek.
Tvář Vlastimila Kopeckého se objevila i na nové výzdobě stadionu v Edenu, vedle dalších slávistických legend. Chybí jen Josef Bican, jehož syn Ivan si nepřeje, aby se Slavia s památkou jeho otce spojovala, nelíbí se mu, že majitelem klubu je společnost CEFC z komunisty ovládané Číny.
"V 50. letech otec dělal nádeníka s krumpáčem a jeho velký spoluhráč Vlasta Kopecký pomocníka u pokrývačů…," vzpomínal před časem Ivan Bican na slavnou dvojici v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Potkávali se často v Holešovicích tam, kde je teď Loko Vltavín, hrávali tam za starou gardu a pak si dali pivko. A i když měli nějaké to v sobě a už byla nálada, nikdy jsem od těch lidí, přestože byli mezi svými a nemuseli se tam bát něco říct, nikdy jsem od nich neslyšel ani jedno slovo vyřčené sprostě nebo agresivně. Oni prostě měli svoji úroveň."
Sám Josef Bican kdysi o Vlastimilu Kopeckém novináři a svému životopisci Pavlu Kovářovi řekl: "Vlasta byl můj nejlepší spoluhráč i kamarád, lepšího technika jsem nepoznal. Přihrávali jsme si automaticky, skoro poslepu. Kolikrát jsme stáli k sobě zády, ale Vlasta věděl, co v danou chvíli udělám já, a já zase, co udělá on. Říkal, že když má šanci, raději mi nahraje, protože on prý by dal gól na devadesát procent, zato já na sto."
S Bicanem po boku pomohli vyhrát Středoevropský pohár
Už se nikdy nedozvíme, jak by to dopadlo, kdyby na MS ve Francii 1938 v československém dresu nastoupila tahle dvojice bok po boku, tak jako ve Slavii. Ti, kdo je vídávali spolu hrávat, se často shodovali v úsudku, že by v takovém případě Československo turnaj nejspíš vyhrálo. Jenže Bicanovi nestačili úředníci po jeho přestěhování z Vídně včas vyřídit nové občanství, takže na šampionát neodcestoval.
Československý tým s Pláničkou, Nejedlým, Kopeckým, Pučem, Burgrem, Říhou a dalšími legendami na turnaji ve Francii porazil Nizozemsko, když mu 3 góly nastřílel v prodloužení. A ve čtvrtfinále s Brazílií hrál pak 1:1, když duel se zlomenou rukou dochytával brankář František Plánička. Dva dny nato se utkání opakovalo a Brazilci v čele s Leonidasem vyhráli 2:1.
Kopecký i Bican se účastnili už MS 1934 v Itálii. Bican ho však absolvoval ještě v rakouském dresu a Kopecký sledoval slavnou cestu československého výběru až do finále jen ze střídačky.
Pár měsíců po návratu z MS 1938 vyhrála Slavia s Bicanem a Kopeckým v útoku Středoevropský pohár, v té době nejprestižnější klubovou soutěž na kontinentu.
V reprezentačním dresu absolvoval Vlastimil Kopecký 26 zápasů a vstřelil 8 branek. Se Slavií získal 10krát titul mistra ligy.
Kopecký zemřel v sanitce, Pláničkovi v náručí
Kopeckého poslední zápas přišel 30. července 1967, kdy v Hlinsku nastoupil za starou gardu. V článku pro Lidové noviny jej Pavel Kovář popsal slovy smutné vzpomínky Josefa Bicana.
"Panovalo vedro, na slunci čtyřicet stupňů. Soupeř byl mladý, ale v poločase jsme vedli tři jedna. O přestávce jsem se Vlasty ptal, zda nechce střídat. 'Ne, je to dobrý,' odpověděl. Já jsem na druhou půli někoho za sebe pustil," vzpomínal Bican po letech.
"Po přestávce se hrálo asi deset minut a najednou vidím, jak Vlasta přihrál na křídlo a klesl k zemi, nikdo ho nefauloval. Byl v bezvědomí. Nenapadlo nás nic jiného, než že se mu v horku udělalo špatně. Poblíž byla sanitka a hned s ním jela do špitálu. Plánička, jenž taky vystřídal, ho doprovázel. Pak zápas skončil, byli jsme ve sprchách, když přišel Plánička a plakal: 'Kluci, je to špatný, Vlasta mi umřel v náručí, v sanitce cestou do nemocnice…'"
V řadě encyklopedií se jako datum Kopeckého smrti uvádí až 31. červenec, ve skutečnosti podle Soni Nouzákové, někdejší mluvčí Slavie, zemřel už o den dříve. "Rodina mi ukazovala úmrtní list, datum 30. července je uvedeno i na náhrobku," upozorňuje.
Vlastimil Kopecký zemřel jako čtyřiapadesátiletý. Josef Bican přežil svého kamaráda o 34 let, zemřel v prosinci 2001.
