Zpráva to byla neuvěřitelná, bizarní. Jako by nebylo prvního října, ale prvního dubna. Na podzim roku 2011 vystřídal Michala Petrouše na lavičce Slavie sparťanský srdcař František Straka. Muž, který s oblibou navštěvoval kotel letenských fanoušků nebo před derby servíroval svým svěřencům tatarský biftek ve tvaru slávistické hvězdy.

V tu dobu si klub z Edenu už druhým rokem procházel klinickou smrtí. Majoritní balík akcií držel Aleš Řebíček, kontroverzní ministr Topolánkovy vlády, jako finanční ředitel působil v managementu jeho bratr Adam, pravomocně odsouzený za braní úplatků.

A příchod Františka Straky se stal poslední kapkou. Symbolem potupy slavných červenobílých barev.

Svůj fatální přešlap Straka pochopil velmi brzy, stejně jako sám Řebíček. Angažmá pověstného motivátora na lavičce sešívaných trvalo pouhých pět měsíců a sám kouč si prošel peklem. Vypořádat se nedokázal ani s permanentními slovními útoky jak ze strany slávistů, tak i od zhrzených sparťanů. Napjatá situace nakonec vyvrcholila tím, že mu chuligáni posprejovali dům.

Od té doby uběhlo sedm let, dost času, aby vášně vychladly. Navíc Straka dorazil jako trenér pro fanoušky Slavie akceptovatelné Karviné. I tak by byly určité animozity vůči šedesátiletému kouči pochopitelné, pokud by se z tribun ozývalo pouze obligátní "Straka ven"…

Ovšem hrubé urážky na adresu Strakovy rodiny a jeho dětí jsou ze strany slávistických fans projevem absolutního primitivizmu. Kouč už jim vadit nemusí, šlo pouze o to ho co nejvíce ranit. A je dobře, že je slovy Jaroslava Tvrdíka následně odsoudila i samotná Slavia.

Někteří chuligáni tak kazí pověst všem příznivcům červenobílých, kteří jinak svému klubu poskytují fantastickou podporu. Slavia se může pyšnit nejvyšší návštěvností v lize, každý zápas v Edenu má unikátní atmosféru, spektakulární chorea sdílejí i fanoušci zahraničních klubů.