K povinnostem starosty patří i oddávání novomanželů. Kolika párům jste letos okrášlil jejich životní okamžik?
Vychází to na deset až patnáct ročně, a přestože letos zasáhl veškerý společenský život koronavirus, bude to asi stejné. V proslovu jsou podle zákona některé náležitosti povinné, já si tam občas něco přidávám, lehce si ho upravím, záleží, jestli novomanžele osobně znám. Ale místních oddávám docela málo.
Jak to? Jevany nenabízejí atraktivní nezapomenutelné prostředí?
Radnici nemáme, oddává se v jedné vile na zahradě, kde se svatby pořádají. Ale už jsem také oddával na lávce u rybníka, na rozhledně, přání bývají různá.
Poznávají vás lidé? Mohou si říct - do stavu manželského nás poslal hrdina mistrovství světa 1990 v Itálii.
Neřekl bych, že mě moc poznávají. Když už tak ani ne novomanželé, ale jejich rodiče či dokonce prarodiče. Nebo někdo z příbuzenstva. Nikdo mě za mé bývalé výkony nevelebil, ani mi nevynadal za hloupé puštěné góly, kterých v kariéře také několik bylo. Neříkám ale, že nepotěší, když vás ještě někdo pozná.
Je pro vás výhodou, že jste úspěšně chytal za Spartu i za Slavii, a pro oba tábory fanoušků jste tedy přijatelný?
Stalo se, že se svatebčané hlásili ke Slavii, další pak ke Spartě. Ale nikdo si na mě nestěžoval, že bych jim to pokazil. Nic si dopředu nezjišťuju, klubové vztahy neřeším. Přijedu pět minut před obřadem, seznámím se s novomanžely. Kdo jsem byl, zjistí až tam.
Jevany lákaly návštěvníky na muzeum Karla Gotta zvané ´Gottland´ zřízené v jeho původní malebné vile. Není vám líto, že už nefunguje?
S tím nemohu nic dělat, nyní je to soukromý majetek. Když fungovalo, ještě jsem starostou nebyl. Převzal jsem obec už bez této atrakce.
Další významnou stavbou je bývalý hotel Moskva, kde se natáčely scény z filmu Dovolená s Andělem. Poutá nadále pozornost?
Jde o prvorepublikový grandhotel Wagner, který byl v 50. letech minulého století přejmenován na Moskvu, a jako rekreační ozdravovna Jizerka vystupovala v tomto filmu. Ten je také v soukromém vlastnictví, není to už hotel, je v něm několik bytů, které majitel pronajímá. My však turisty na podobné atrakce lákat nemusíme, jsme kousek od Prahy, úžasná krajina lesy, rybníky… Je tu krásně. Lidé sem jezdí rádi, přes léto je tu především hodně cyklistů. Zastaví se, vykoupou v rybníce, i když tu nemáme klasickou pláž, užijí si volna.
I Angličané? Určitě by si považovali za čest pozdravit se s brankářem Queen´s Park Rangers ze slavné Premier League.
Ti sem nejezdí, ti se vyžívají někde jinde.
Míváte však setkání s kolegy-starosty z jiných obcí. Ti vás poznávají?
O takové věci se nezajímám. Když jedu na nějaké setkání, chci se něco dozvědět pro svou práci, nepídím se, jestli mě někdo pozná. Asi ano, ale já to tak neberu. Dělám nyní jinou práci, té se věnuju.
Středočeskému kraji vládne hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová, která oblíbeným úředníkům rozdává vysoké finanční bonusy v řádech desítek tisíc korun. Také se těšíte její přízni?
Bohužel ne. Byl jsem zvolený za stranu ODS, jsem i jejím členem, nejen na kandidátce. Poprvé jsem byl zvolen v roce 2014, jedu už tedy druhé funkční období, kdy jsem i uvolněným a placeným starostou, končí mi v roce 2022. Co bude potom, se uvidí, nepřemýšlím, jestli znovu do toho půjdu. Nemusím dělat starostu za každou cenu. Není to otázka života a smrti. Ale z mého pohledu se v obcích jako Jevany nezkoumá, kdo je za koho nominován, hledá se, kdo se chce angažovat, kdo chce pomoci. Všechno se řeší selským rozumem, žádné politikaření.
Koho byl nápad jít do voleb?
Byl jsem požádán, zda bych nešel na kandidátku. Nechal jsem se zapsat, dopadlo to tak, že jsem byl zvolen do zastupitelstva a nakonec z toho vyšel starosta.
Starosta je od slovního základu starosti. Jaké byly ty poslední?
Nedávné přívalové deště a kroupy způsobily dost škod. Není to běžné, zažil jsem to ve funkci asi podruhé. Přišly lijáky, kanály vodu neprobraly, tak se nám hnala obcí z polí. Vytopila pár sklepů i domů. Naštěstí se nikomu nic nestalo, lidé se ani nemuseli stěhovat. Ale hasičský zásah to vyžadovalo.
A vy jste také pomáhal?
Pomáhal jsem tím, že jsem se přišel podívat.
Nepřispěl jste k likvidaci škod? Jako bývalý brankář máte šikovné ruce, a než jste rozjel úžasnou fotbalovou kariéru, vyučil jste se v Brně i prospěšnému oboru. Prozradíte kterému?
Jsem mechanik organizačních a počítacích strojů. Moc přispět jsem tedy nemohl. Maximálně jsem přibližně věděl, kde jsou odtoky pro vodu, co by mohlo fungovat.
Proslavil jste se ovšem jako fotbalista, přes třicet reprezentačních zápasů, sedm titulů se Spartou, jeden se Slavií. Sledujete stále fotbal?
Samozřejmě ho sleduju, minulost se nedá úplně odstřihnout. Občas zajdu i na zápasy, na Slavii mám jako bývalý hráč permanentku, do Edenu se dostanu tak dvakrát třikrát za rok. Podobný režim platí i ve Spartě. Když chci, zavolám, všechno se zařídí. A přiznávám, že na Letnou se dostanu častěji, přece jen jsem tam prožil delší úsek kariéry. Derby si ujít nenechám, ale jinak na moje místo většinou usedá syn (nemá nic společného s brankářem Mladé Boleslavi - poz.red.). Máme stejné jméno, není to problém.
Kdo se vám víc líbí - Milan Heča, nebo Ondřej Kolář?
Na to, že se víc kloním ke Spartě, měl bych říci Heča. Ale je to Kolář, za poslední dva roky se úžasně zlepšil. Uznávám jeho pojetí hry, co se dnes od brankářů hodně vyžaduje, zapojovat se do kombinace. V Anglii to samé. Když se podíváte na Manchester City, Liverpool či další přední týmy, brankáři musí hrát tímto způsobem.
Vy jste ještě zažil, že od branky vykopával stoper, ve Spartě většinou předseda komise rozhodčích Jozef Chovanec. Zvládl byste moderní pojetí?
Po nás se to vyžadovalo, až když jsem končil. Nebyli jsme k tomu předtím vedeni, proto bylo pro nás ve vyšším věku mnohem těžší měnit návyky. Když jsem chtěl chytat, musel jsem se něco naučit, ale bylo to složitější. Dnes jsou kluci k tomu vedení odmala, pro ně je tento projev mnohem jednodušší.
Po skončení kariéry jste působil jako trenér brankářů i u české reprezentace. Čím si vysvětlujete, že na tomto postu má český fotbal pořád kvalitní výběr evropské úrovně?
To je pravda, máme čtyři velice vyrovnané brankáře - Tomáše Vaclíka, Jiřího Pavlenku, Tomáše Koubka a Ondřeje Koláře. Je skoro jedno, kdo dostane důvěru. I když je asi Tomáš Vaclík trošičku napřed, protože se prosadil ve španělské lize, a ještě v předním klubu FC Sevilla. To je úžasný počin. Pokud si vzpomínám, tak se ve španělské lize prosadil před ním jen Petr Kouba, ale to už je pětadvacet let. Chtělo by to ovšem dostat do ní i nějaké hráče z pole.
Nyní ve fotbalu nepůsobíte? Není to škoda?
Pro fotbal asi ne a pro mě… Chybí mi to, ale takhle zkrátka život plyne, musíme to brát, jak to běží.
Není na vině vaše přímá povaha? V roce 1995 jste se na protest proti poměrům v českém fotbale vzdal reprezentace, a vlastně tím přišel o účast na bronzovém ME 1996, navíc jako opora mistrovské Slavie, semifinalisty Poháru UEFA. Vládci fotbalu si řeknou: jednou remcal, navždy bude remcat. Není to tak?
Já už to neřeším. Měl jsem tehdy takový pocit, že není všechno v pořádku. Vrátil jsem se z venku, zažil jsem několik let anglickou Premier League, kde fungovalo všechno trošku jinak. Nelíbilo se mi to, tak jsem proti tomu vystoupil.
Myslíte, že je nyní situace lepší?
Nepohybuji se v českém fotbale na vrcholné úrovni aspoň osm let, tak nebudu soudit. Mluvím sice s lidmi, kamarády, ale to mohou být jen řeči a realita může být jiná. Jsou to jenom zprostředkované informace a ty neřeším. Těžko se mi to hodnotí, potřeboval bych být v dennodenním kontaktu. Podívám se na fotbal, buď se potěším, nebo to vypnu.
Primátor Prahy pochází ze Zlína, předseda pražského fotbalového svazu z Hrušek u Brna, vy starosta Jevan, jste brněnským rodákem. Jak se vám podařilo podmanit si Prahu?
V Praze jsem bydlel od 80. let, kdy jsem přestoupil do Sparty, po návratu z Anglie jsem se do ní vrátil a chytal za Slavii. Postavili jsme dům v Jevanech, bydlíme tu už šestadvacet let. V Brně jsem se narodil, žil tam do 19 let, mám tam příbuzné. Starosta malé obce není ovšem takové terno jako vyšší politické či fotbalové funkce. Je to především o práci. A starostech.
