V dorosteneckých letech na sebe upozornil v ČAFC Vinohrady, a jelikož profesoři fotbalu tehdy moc nepřáli, tak mu spoluhráči z gymnázia vymysleli přezdívku Káďa, která se později v celém fotbalovém světě vyslovovala s úctou a obdivem. V 18 letech o něj projevila zájem Viktoria Žižkov, pak už byl jednou nohou ve Slavii, ale nakonec ho získala Sparta. Na dlouhých 20 let.
Ve středu zálohy se stal uznávanou osobností v celé Evropě. Mezi jeho největší přednosti patřil dokonalý přehled a perfektní výskok. Bojoval s plným nasazením a obrovskou vitalitou celých 90 minut. Hře dával srdce i dech, radost i nadšení. Byl gentlemanem fotbalu. Skladatel Karel Baling o něm dokonce složil písničku, kterou bylo možné denně slyšet v Hašlerově kabaretu v Rokoku. "Dneska hraje Káďa, zlatovlasá primadona, dneska hraje Káďa, každý tají dech. Ten když kopne do meruny, rozehraje srdce struny, dnes hraje Káďa, chlouba celých Čech."
Zlaté časy pro Káďu i celou Spartu nastaly po první světové válce. V letech 1920-1923 letenské mužstvo v 50 mistrovských střetnutích získalo plný počet 100 bodů při skóre 230:40! Když na Nový rok 1921 Sparta při zájezdu do Španělska porazila Bilbao 3:1, tak zpravodaj listu La Gaceta del Norte mj. napsal: "Vidět Káďu a celý ten božský soubor fotbalových umělců znamená pro sportovce totéž co Neapol pro cestovatele."
Sparta tehdy kralovala nejen na domácích, ale i zahraničních hřištích. Vyhrála v Barceloně, v boji o neoficiální titul mistra Evropy porazila Norimberk, poté Basilej, Rapid Vídeň, Bayern Mnichov a řadu dalších renomovaných celků. A ve všech těchto zápasech dostal Káďa jako dirigent sparťanského orchestru to nejvyšší ocenění. V té době byl nejen kapitánem Sparty, ale i národního mužstva.
V roce 1926 se Sparta vydala zaoceánským parníkem na historický zájezd do Ameriky. V Chicagu ji přivítaly desetitisíce krajanů a na domech visely československé vlajky s transparenty "Ať žije Praha! Ať žije Káďa!". Tento zájezd se pak zařadil mezi nejslavnější kapitoly celé české kopané. V témže roce Káďa pomohl Spartě k zisku prvního oficiálního domácího mistrovského titulu a o rok později k prvenství v prvním ročníku tehdy velice populárního Středoevropského poháru. Nejednou se tento nejpopulárnější český sportovec ocitl na ramenou vděčných fanoušků. A když se mu někdy nedařilo, tak to platilo pro celé mužstvo.
V říjnovém střetnutí roku 1932 proti Čechii Karlín se Káďa se Spartou rozloučil. O rok později v srpnu se na Letnou vrátil, ale v útoku Židenic. Dočkal se triumfálního přijetí a na hřišti opět oslnil. Především jeho zásluhou odjel z Prahy nováček jen s těsnou porážkou 2:3. "Káďa byl po Pelém a Di Stefanim největším fotbalistou, jakého jsem kdy viděl," prohlásil o mnoho let později předseda Realu Madrid Santiago Bernabéu.
Fotbal byl jeho život, ale tleskalo se mu také jako výbornému hokejistovi. V letech 1914, 1922 a 1925 pomohl české reprezentaci k titulu mistra Evropy a v roce 1920 k bronzu z olympijských her v Antverpách. Jako profesionál stačil ještě studovat. Stal se doktorem přírodních věd a magistrem farmacie. Po skončení aktivní kariéry působil na ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
