Můžeme debatovat, co by, kdyby. Kdyby bylo více štěstí, kdyby ve chvíli, kdy to vypadalo nadějně, nepřišla vždy nějaká pohroma, která vše zkazí. Naštěstí hráči a trenér Jaroslav Šilhavý k takovým výmluvám v hodnocení zápasu sklouzávali jen opatrně.
Ostatně na porážku byli mentálně tak nějak připraveni už dlouho před zápasem. Stejně jako fanoušci, kterým nejhorší prohra v dějinách samostatné české reprezentace ani dvakrát nevadila. Slyšet český kotel (který svůj tým celé utkání solidně podporoval) pár minut před koncem z jakési svérázné recese skandovat "Vyrovnat, vyrovnat", je divný pocit.
Podzimní zápasy po příchodu trenéra Šilhavého dávaly českému fotbalovému prostředí jistou naději, že bude lépe, že po delší době výsledkové i herní mizérie je možné tým pročistit co do atmosféry mezi hráči a vdechnout mu styl, tvář, energii. Asi to možné je, ale ani tak to nestačí na měření se s nejlepšími týmy světa. Anglie ukázala, že je o parník napřed.
V rychlosti, v prvních třech krocích po přebrání míče, hbitosti, obratnosti, šikovnosti hráčů. A tak dál a tak dál. V první fázi zápasu navíc Češi nedokázali ani fyzicky ustávat souboje včetně těch hlavičkových, tedy ani pokud míč nelétal v přízemí z nohy od nohy anglických hvězd a vyrůstajících hvězdiček, netahali Češi za delší konec provazu.
Srovnání v individuálních dispozicích k rychlé, dynamické a chytré hře Angličanů snesli z českého týmu nanejvýš Vladimír Darida, Patrik Schick a chvílemi snad Theo Gebre Selassie, možná střídající Matěj Vydra.
Standardní situace, které by v podobných případech mohly být jakousi pomocí? Ne ne, nebezpečnost nula.
Do 20. minuty český výběr dokázal organizovat svůj obranný blok. Pak na něj ale začínala nacházet recept pravá strana Albionu, a hlavně prolínání krajního beka Kylea Walkera a krajního útočníka Jadona Sancha dělalo potíže. Ten ve svých pouhých 18 letech sršel sebevědomím, suverenitou a bezstarostností a byl jednou z jisker postupně se zahřívajícího stroje "Made in England".
Český tým začal záhy koncentrovat veškerou svou sílu na dohánění vznikajících děr. Směrem dopředu pak chyběla především trochu větší drzost a odvaha. Pokud hráči i trenér sdíleli myšlenku, že o postupu z kvalifikace se nebude rozhodovat v zápase s Anglií, ale jinde, je na místě se ptát, proč nepřišla jakákoliv viditelnější změna taktiky, když risk se mohl svým způsobem víc tolerovat.
Ještě nástup do druhého poločasu vypadal z české strany sympaticky. Po třetím gólu, kdy do konce zbývala ještě asi třetina zápasu, už ale z české hry dočista zmizela chuť - nebo fyzické síly na to, ještě se o něco poprat.
Pro český fotbal to bylo znovu zrcadlo, kde si ve světovém, respektive evropském měřítku stojí. Nešlo o velkou změnu například oproti úvodnímu zápasu Eura 2016 proti Španělsku, kde tým hrál podobně opatrně, zakřiknutě a vlastně jen čekal, jestli to soupeři složenému ze zvučných jmen půjde nebo ne. Tehdy to skončilo 0:1, teď v páteční večer v metropoli Anglie 0:5. Tehdy se analyzovalo, proč nám ujel - ujíždí vlak, dnes už to není třeba.
Angličané si zvedli sebevědomí ještě o něco víc, v pohodě si brzy vystřídali ty, kterým potřebovali ulevit. A tým kolem kapitána Harryho Kanea si pojede pro další body do tabulky do Černé Hory.
Čechy čeká ve stávající situaci docela nepříjemný test v přátelském utkání proti Brazilcům. A soupeře adekvátního současným možnostem českého fotbalu si dáme až v dalších měsících.
Není ale třeba mít z toho smutek. Je to zkrátka tak. A vlastně už s tím i všichni počítají, takže je vše v nejlepším pořádku.
