Bez dvou dnů je to přesně rok. Fotbalová reprezentace prohrála v přátelském utkání v Rostově na Donu 1:5 a už během letu zpátky se trenér Jarolím dohodl s vedením asociace na ukončení smlouvy.

Situace v národním týmu už byla neudržitelná. Jeden z nejlepších českých trenérů a fotbalový tvrďák odcházel od reprezentace poražen, se svěšenou hlavou. "Teď už nemá cenu ronit slzy. V můj konec vyústila souhra okolností, vše začalo zatčením a obviněním pana Pelty. Pak už bylo všechno špatně," vrací se Jarolím ke svému angažmá exkluzivně pro Aktuálně.cz.

Máte pověst trenéra, jenž je na sebe i na své okolí někdy až moc přísný. Myslíte, že je to ta správná výbava pro pozici reprezentačního kouče? Během krátkých srazů toho fotbalisty stejně moc nenaučíte…

Je to pravda. Ještě než jsem k reprezentaci šel, říkala mi spousta lidí, abych svoje rozhodnutí ještě zvážil. Zpětně vidím, že to nebyl úplně můj šálek kávy. Mně vyhovuje každodenní práce s hráči, permanentní kontakt s týmem. Vadilo mi, že když se něco nedaří v zápase, nemůžete na to bezprostředně reagovat na tréninku, nebo naopak rozvíjet to, co se dařilo. Kluci se vám po zápase rozutečou a vidíte je za měsíc.

Neúspěšnou kvalifikaci na MS jste ještě přežil, smlouvu vám ukončil až debakl v Rusku 1:5. V ten moment byl tým pod těžkou dekou. Jak se tam dostal?

Situace začala eskalovat už nešťastným zápasem s Ukrajinou v Lize národů. Pár dní na to jsme jeli do Ruska, plán byl takový, že do přátelského utkání pošleme čerstvé hráče. Teď vím, že jsem neměl dělat tolik změn, i s ohledem na neúspěch s Ukrajinou do týmu tolik nesahat. A naopak se snažit uhrát dobrý výsledek s tím nejlepším, co jsme měli k dispozici.

Tendence experimentovat vlastně charakterizovala celou vaši dvouletou éru u národního týmu, protočil jste v něm celkem 53 hráčů. Sice jste stavěl nové mužstvo, ale stejně: nebylo těch změn moc?

Ano, bylo. Některé byly vynucené, snad nikdy jsme neměli dvakrát po sobě stejný kádr. Ať už vinou zranění nebo nemocí. Někoho jsme zase chtěli vidět a je potřeba říct, že hráči, kteří za mě poprvé dostali šanci, nyní patří k oporám: ať už je to Souček, Masopust, Jankto nebo Krmenčík. A mohl bych pokračovat… Loni na podzim už jsme měli odehrané nějaké zápasy a v době, kdy začínaly zápasy Ligy národů, už nebylo co zkoušet, šlo o to vytáhnout si správné hráče, co mají formu a osvědčili se.

Symbolem dynamických nominací byl Lukáš Droppa, tehdejší záložník ruského Tomsku, o kterém v Česku nikdo moc nevěděl…

Člověk to ale musí posuzovat v čase, kdy se problém vyvrbil. Tehdy jsme neměli k dispozici defenzivního záložníka, Lukáš hrál pravidelně ruskou ligu. Několikrát jsme se na něj byli podívat. Spousta lidí nám pak jeho nominaci vyčítala, ale my jsme s ním špatný výsledek neudělali. Možná snad domácí remízu s Ázerbajdžánem, ale neřekl bych, že by padala na jeho hlavu. Naopak jsme s ním porazili třeba Nory.

Vaši pozici výrazně oslabilo zatčení a následná rezignace tehdejšího předsedy fotbalové federace Miroslava Pelty z května 2017. Jak jste tohle turbulentní období vnímal?

Nic příjemného to nebylo. V první řadě pro něj, ale i celkově. Tahle kauza narušila atmosféru kolem národního týmu také, co si budeme povídat.

Už jen proto, že se faktickým šéfem fotbalu stal místopředseda Roman Berbr, který vás následně na tiskové konferenci mimo jiné veřejně obvinil, že se necháváte ovlivnit fotbalovými agenty…

Samozřejmě to byl totální nesmysl, který mě poškodil jak po lidské, tak profesní stránce. A když to řekl, šlo přesně o ten moment, kdy jsem to měl zapíchnout. Nejde dělat v atmosféře, když o vás někdo takovým způsobem pochybuje. Ano, osobně považuju za velkou chybu, že jsem funkci okamžitě nepoložil. V minulosti bych to udělal. Ale já pořád věřil tomu, že to nakonec dohromady dáme a splníme cíl, tedy dostat se na mistrovství Evropy. Roman Berbr pak začal brát svá slova zpátky, jenže už bylo pozdě.

V klubech se trenéři točí, ovšem neúspěch v reprezentaci vnímá celý národ. Je to cejch, který uškodil vašemu jménu?

Může být. Uvidíme, jak se to vyvine. Je to rok, co jsem bez práce. Mohl jsem někam naskočit, ale nechci brát cokoli. Angažmá mi musí přinést radost a smysl. Nebo se na to radši vykašlu. Na houby chodím, na ryby možná začnu, jako kluk jsem rybařil. Ale… Teď už by mě to asi moc nebavilo. Zajímavé to je, jen když berou. Já potřebuju něco akčnějšího.

Třeba muškaření je akční dost, ne?

Budu o tom přemýšlet. (smích)

Pojďme od vody zpět k reprezentaci. Během vašeho působení u reprezentace se do médií dostaly částky, které členové realizačního týmu brali. Ve vašem případě to bylo 640 000 korun. Setkal jste se kvůli tomu s negativními reakcemi?

Možná s jednou ano. Na FAČR mi přišel dopis, jeho autorem byl pán ze severní Moravy. Psal, že je to dost a jestli bych se s ním nerozdělil. 

Myslíte, že by se měly zveřejňovat platy reprezentačních trenérů a představitelů sportovních svazů?

Pokud ano, tak by asi měly být veřejné všechny platy, aby to bylo fér. Vám by bylo milé, kdyby všichni věděli, kolik berete?

Mně by ale zase tolik lidí asi nezávidělo. 

Neměl jsem o nic víc ani míň než mí předchůdci. To i trenér San Marina má vyšší mzdu než kouč české reprezentace. A to nikdy nikam nepostoupí.

Klidná práce bez nervů. Vzal byste ji?

Určitě ne. Ani za ty vyšší peníze. Když se připravujete na zápas a víte, že jedinou otázkou je o kolik… Ne. Když jdu do čehokoli, vždycky mám na prvním místě sportovní výsledek. Přece angažmá nevezmu jenom proto, že z toho budu něco mít. Pokud se k něčemu rozhodnu, chci být úspěšný.

A už se něco rýsuje? Co třeba váš oblíbený Blízký východ?  

No, taky jsem nedávno dostal nabídku, ale nešel jsem. Ne za každou cenu. Musím přiznat, že jsem se namlsal během svého angažmá v Al-Ahlí. Klub hraje ve městě Džidda, asi nejlepší lokalitě pro život v Saúdské Arábii. Rijád je fajn, ale jste ve vnitrozemí. V Džiddě máte Rudé moře u nosu, fanoušci jsou tady výborní. Na druhou stranu jsou v Saúdské Arábii kluby, v nichž bych se zbláznil. Do pouště mě to zrovna netáhne.