Praha - Možná nevíte, že si Usain Bolt pro své olympijské medaile v roce 2012 doběhl na čarokrásném stadionu, jehož střechu projektoval český architekt.

Domů teď zaskočí jen občas, Vladimír Mašinský žije především v Londýně . A věřte, že  o moderních stadionech opravdu něco ví.

Když hledal řešení tréninkového centra Manchesteru City, potkal přitom poněkud překvapivě Alexe Fergusona z konkurenčních United.

Díky nespokojenosti Seppa Blattera, tehdy úřadujícího šéfa FIFA, se vzhledem nového stadionu Spartaku Moskva dostal Mašinský zakázku na to, aby právě její fasádě vylepšil estetický vzhled.

Trochu se diví, proč z projektu uvažovaného velkého Národního stadionu v Praze nejsou všichni v zemi zrovna nadšení. Když si nechal vysvětlit české reálie spojené s problematickou důvěryhodností osob ve vedení fotbalové asociace a se špatnou zkušeností ze stavby vysočanské arény, Vladimír Mašinský poznamená: "Všechny ty věci spolu souvisí. Nikdo si nemůže myslet, že postaví obrovský stadion - a najednou začne všechno fungovat."

Lehce pokrčí rameny. "Když lidi budou fotbalu důvěřovat, zvýší se jejich zájem o něj, bude větší šance, že přijdou v hojnějším počtu na stadiony. A také nastane větší předpoklad, že by kvůli fotbalu zaplnili i ten velký stadion, třeba pro 40 nebo 50 000 diváků. Ale ta stavba sama o sobě by musela být začleněna do většího smysluplného celku, který by mimo jiné vychovával další a další fanoušky. A všechno by pak do sebe začalo přirozeně zapadat."

Toho chlapa znám, to je Ferguson

Obklopit stadion relax-zónou, sportovním parkem pro volný čas. To je základní myšlenka, u jejíhož uplatnění byl v Londýně, připravoval ji v Manchesteru a vnímal ji i v Moskvě. "Když jsme pracovali na zakázce pro Manchester City, mířili jsme jednou na prezentaci na vedení klubu. Přicházíme - a proti nám zrovna vycházel ze dveří nějaký člověk. Byl mi ohromně povědomý. A najednou jsem si uvědomil, že je to Alex Ferguson. Zjevně se snažil, aby byl rychle pryč a nikdo ho tam neviděl," usmívá se český architekt.

"Nicméně si myslím, že ho tenkrát pozvali právě kvůli plánům spojeným s koncepcí jejich tréninkového centra. I to je důkaz toho, že se ty věci mají řešit v širších souvislostech, v linii koncepce sportovního rozvoje celého města. I proto nad plány přizvali největšího experta z tábora svého úhlavního rivala," přemýšlí Mašinský.

Řešení, které pro Manchester navrhoval, nakonec v konkurzu neuspělo. "Ale i vítězná varianta použila stejnou koncepci," podotýká architekt. V zásadě šlo o to, prolnout v jednom velkém prostoru tréninková hřiště klubu s volnočasovou zónou pro další manchesterskou mládež. "V plánu nescházela ani malá střediska, kde by si ti kluci mohli zahrát třeba s kapelou. Anebo další plácky, kde by se dalo volně sportovat, hlavně hrát pochopitelně fotbal," vypráví Mašinský.

Mládežničtí trenéři by měli spousty dalších kluků přímo před očima, žádný talent by neutekl. A ti ostatní by si zvykli na klubové barvy natolik, že by z nich zcela přirozeně vyrůstaly další a další generace fanoušků klubu.

A když takovým příznivcům přibudu roky a zbytní konto, mohou si ti nejvěrnější a movitější z nich pořídit i bydlení poblíž stadionu svého oblíbeného klubu. Samozřejmě tehdy, pokud s tím původní architektonické plány počítaly. "V Londýně i jiných anglických městech už to tak v některých případech funguje, stadiony jsou obklopeny obytnými zónami, fanoušci považují za čest bydlet právě v nich, poblíž svého Tottenhamu nebo podobně. Výraznou kapitolou je v tomto smyslu samozřejmě Highbury, což je někdejší slavný stadion Arsenalu. Právě oblast Highbury se po odstěhování klubu na moderní Emirates Stadium proměnila  v zónu rezidenčního bydlení," připomíná Mašinský.

Stadion na atletiku a fotbal? Jako limuzína s dodávkou

Ten pochází ze Slavkova u Brna. "Architekturu jsem studoval nejprve v Česku a pak v Holandsku. Zajímala mě vždycky kombinace digitálních technologií a architektura, která reaguje na pohyb."

Odtud nebylo ke sportovním stadionům daleko. Dosavadním vrcholem Mašinského tvorby je každopádně zastřešení Olympijského stadionu v Londýně.

"Přišli jsme k tomu v momentu, kdy se ukázalo, že původně navržené řešení střechy je nereálné. Tak jsme začali nanovo, z původní verze zůstaly jen sedačky a prstenec kolem dokola," popisuje.

V zásadě musel splnit tři úkoly. "Základ je, aby na diváky nepršelo, aby na plochu svítily přesně předepsané luxy, to aby byla správně vidět reklama. A třetím aspektem je pak akustika. Je důležité udržet zvuk uvnitř, jednak aby se mohla vytvořit správná atmosféra a jednak aby ze stadionu nešel zvuk ven a neunikal do rezidenčních čtvrtí vně stadionu."

Londýnský stadion lze jako skládačku přestavět do tří základních modů. Na atletiku pojme 60 000 diváků, na fotbal 54 000 a na rockové koncerty při plném zaplnění až 80 000 osob. Olympiáda v roce 2012 tu nabídla atletický program, zásadní přeskupení přišlo na řadu po ní. Dnes se na stadionu hraje hlavně fotbal, stadion jako své domovské sídlo začal využívat West Ham United.

"Přeskupovat stadion z atletického na fotbalové nastavení, to je jako předělávat limuzínu mercedes na dodávku," usmívá se Mašinský. "Základ je v tom, že najednou máte jinak nastavenou geometrii. U atletiky vás hodně zajímá cílová rovinka, ve fotbale zase střed hřiště a branky. Ty úpravy bylo proto poměrně komplikované. Změnit musíte i úhly nasvícení, aby vám světlo nešlo přímo do kamer."

Kde je stadion? Za ledovou horou

V létě se nejlepší fotbalisté Evropy potkají na Euru ve Francii, za dva roky by se mělo hrát mistrovství světa v Rusku. I stadiony pro tento turnaj už se připravují. A počítá se mimo jiné se zápasy na novém stadionu Spartaku Moskva.

Z toho důvodu se o jeho přestavbu intenzivně zajímal i Sepp Blatter, v té době ještě bezvýhradný fotbalový král, prezident Mezinárodní fotbalové federace FIFA. "A Blatter tehdy řekl Leonidu Fedunovi, majiteli Spartaku, že původně realizovaná podoba stadionu se mu vizuálně moc nelíbí. Moji kamarádi tehdy pro Fedunova syna navrhovali hotel, tak se ty věci potkaly v čase - a dostali jsme zakázku na to, abychom tu fasádu stadionu vylepšili," vypráví Mašinský.

"Pamatuju se, že jsme tam přijeli - a vůbec jsme se nemohli ke stadionu dostat. Museli jsme v minus dvaceti nejdřív překonat snad sedmimetrovou horu zmrzlého sněhu, Rusko je opravdu trochu specifická země, nikdo tam ten napadaný sníh neuklízel," usmívá se Mašinský.

Za víkend připravil jeho tým základní koncept, který Blatterovi vyhovoval. "Hodně jsme se v našem návrhu inspirovali ruskými kostely s těmi jejich typickými šindelovými střechami. A to celé jsme překryli logem klubu, což je kosočtverec, který kombinuje červenou a bílou barvu. Vyprávěli nám, že se na to Blatter podíval a řekl: To je přesně to, co chci."

Pokud by se použila moderní 3D technologie, již užil třeba v Londýně, byl by si Mašinský jist, že by se "nepřestřelily" ani náklady na pražskou fotbalovou arénu. Ať už by se stavěla na Strahově, či v Letňanech. Nebo by šlo o přestavbu Edenu, jak o tom uvažuje čínský spoluvlastník Slavie.

"Stadiony se v Česku stavějí takové malé, šedé, obyčejné. Když už by se něco nového, velkého opravdu připravovalo, byl bych samozřejmě rád, kdyby to byla pěkná stavba. Každopádně bych doporučoval přemýšlet v širších dimenzích, nevnímat stadion jen jako stavbu, v níž se chodí dovnitř a ven. Ale jako součást něčeho většího, co dává smysl jako celek," vzkazuje expert z Londýna.