"Nečekal jsem, že to dotáhnu tak vysoko. Mám za sebou dvě těžké operace kolene a v juniorce jsem téměř nehrál," připomíná těžkou cestu vzhůru fotbalista vyznačující se spíše basketbalovým pohybem.
Při své pouti musel překonat víc než jen zdravotní trable. Rodák ze Skalky začal po fotbalovém míči pokukovat již ve třech letech, když se za ním proháněli starší kamarádi. "Bylo super, že mě vzali mezi sebe a já se mezi nimi pletl," vzpomíná.
Na tréninky pak musel dojíždět do Prostějova, i tam se však fotbal potýkal s problémy. "Podmínky nebyly ideální. Převlékali jsme se v autě a nesekali nám trávu. Někdy byla třeba patnáct centimetrů vysoká," popisuje.
Přesto si jej v devíti letech vyhlédla Sigma. Jenže Chytil s rodiči nechtěli nic uspěchat a opouštět dobrou prostějovskou partu. Dva roky jezdil jednou týdně na trénink a na občasné turnaje: "Chtěl jsem si nejprve vyzkoušet, jak se mi tam bude líbit a jestli mě kluci vezmou mezi sebe."
Potom už přestoupil i na školu. V Prostějově neviděl budoucnost. "Byl čas se posunout dál. Kdyby tam byly podmínky jako teď, asi by se mi rozhodovalo hůř," porovnává.
A v Sigmě mu to šlo. Jenže na přelomu šestnácti a sedmnácti let přišla první rána. V utkání s Teplicemi si otočil koleno a praskl mu přední zkřížený vaz. "Šel jsem na hřiště jako střídající hráč a asi jsem byl špatně rozcvičený," lituje zpětně.
Ale nevzdal se. Pracoval na návratu i na síle a po půl roce byl zpět: "Byl jsem v té době hodně hubený, tak jsem posiloval. Myslím, že se mi to vyplatilo a těžím z toho i teď."
Jenže v prvním utkání po návratu při turnaj na umělé trávě uslyšel zachrastění v koleni, křupnutí a přišla další pauza. Tentokrát to kromě vazu odnesly i meniskus a chrupavka. "Nic jsem neuspěchal. Cítil jsem se dobře už po čtyřech měsících, ale doktoři mě brzdili a já vydržel celého půl roku," nechápe důvody dalšího těžkého zranění.
Vypadalo to dokonce na konec kariéry. "Hned jsem volal tátovi. A on mi řekl, že končím s fotbalem, ale já jsem si to nepřipouštěl. Fotbal bych hrál, i kdyby to mělo být jen rekreačně," tvrdí.
Následovala další rekonvalescence a ještě těžší návrat. V juniorském týmu totiž pro něj nebylo v ofenzivě místo. A tak došlo i na epizodu, kdy si vyzkoušel pozici stopera. Po změně trenéra se vrátil zase nahoru.
"Neodehrál jsem tam špatné zápasy, kdyby bylo nejhůř, tak bych tam ty souboje uskákal asi i teď. Ale vždycky jsem chtěl dávat góly," přiznává vytáhlý útočník či ofenzivní záložník.
A to se mu začalo dařit. V již zmiňované MSFL přetavil čtrnáct startů v osm branek a to jej vystřelilo až do áčka. "Neskutečně mi třetí liga pomohla. Obouchal jsem se v soubojích, protože ty jsou skoro stejně náročné jako v lize. Ta je jen o dost rychlejší," ví dvacetiletý fotbalista.
"Mojmír má specifický pohyb. Moc hezky se na něj nedívá, ale sbírá body. Jsou na něj fauly, dává góly a umí na ně přihrát," přibližuje mládežnický kouč Lukáš Staroba hru bývalého svěřence.
Na podzim však ještě paběrkoval. Nasbíral pouhých 192 ligových minut, ale v jarní části jich má na kontě po čtyřech odehraných kolech už 337 a ve všech vyběhl na trávník v základní jedenáctce. Šlágr se Spartou dokonce po výtečném výkonu rozhodl.
"Zlomilo se to už na konci podzimu. Dařilo se mi a cítil jsem se výborně. Přes zimu jsem si formu udržel a dostal jsem šanci, kterou se snažím využít," věří Chytil, že dostojí svému jménu a v sestavě se chytí.
A jestli si ho všimne i trenér reprezentace do jednadvaceti let Karel Krejčí? "Jestli to přijde, budu rád, ale nechci se zbytečně dostávat pod tlak," uzavírá.
