Je sobota dopoledne a v útulné restauraci Sokolovna Kokonín začíná být rušno. Ve vedlejším sále se večer bude konat akce a v kuchyni už probíhají přípravy. Ošizena však nesmí zůstat ani každodenní expedice obědů, kterou má dnes na starosti Milan Fukal senior.
Poté, co do auta naloží přepravky s připravenými pokrmy, se tatínek blonďatého beka vydá na jemu velmi dobře známou cestu do blízkého Rychnova a do sousedního Jablonce. Tam všude už na speciality z kokonínské restaurace čekají.
"Hitem rozvozu jsou buchtičky se šódó, ale oblíbené jsou také karbanátky, holandské řízky nebo čevabčiči. Na objednávku umíme skvělá kolena a řízkové mísy. Na dnešní akci ale připravujeme typické menu, tedy kuřecí směs, tatarák, nějaké ty řízky nebo plátky," popisuje Milan Fukal mladší, dvojnásobný český šampion.
Jeho slávu připomíná několik zarámovaných dresů, které visí na stěnách. Ať už vlastních, nebo slavných soupeřů, proti kterým Fukal nastoupil. Protilehlou zeď zase zdobí fotografie z historie veřejného života a sportovních aktivit v Kokoníně. Restaurace ani po vkusné rekonstrukci neztratila svůj genius loci, dál funguje jako místo komunitního setkávání místních obyvatel. Pravidelně se tu konají besedy se zajímavými hosty, nedávno do Kokonína zavítal například legendární hledač pokladů Josef Mužík.
Restauraci sokolovny si oblíbili i jablonečtí fotbalisté. Když se Fukal vracel v roce 2006 z Mönchengladbachu do Jablonce, jako zápisné uspořádal ve svém podniku pro své staronové spoluhráče posezení. Vznikla z toho tradice, kterou na severu Čech přežila více než patnáct let: po každém domácím zápase se celý mančaft sešel v Kokoníně, jeden čas dokonce fotbalisty doprovázely i jejich manželky a přítelkyně.
"Bylo to moc fajn, a i když jsem pak už v Jablonci nehrál, kluky jsem moc rád vídal. Bylo znát, jak tehdy tým držel při sobě. Naše tradice bohužel skončila poté, co trenér Horejš zavedl povinnou dobu v kabině po každém zápase. Už se to asi nevrátí, čas postoupil a současná generace kluků bude koukat někam jinam," povzdechne si osmačtyřicetiletý Fukal.
Historickou budovu se sokolovnou a restaurací pořídil v roce 2001, tedy v době, kdy odcházel ze Sparty do bundesligovému Hamburku. Zchátralý objekt tehdy koupil za 900 000 korun, ovšem další obrovskou sumu už investoval do jeho rekonstrukce. Když ještě hrával v zahraničí, o provoz se mu starala rodina, především jeho otec se svou chotí.
Před třemi lety se kokonínská sokolovna stala pro Milana Fukala nejen zdrojem podnikání, ale také jeho domovem. Po rozvodu s manželkou Veronikou prodal dům ve vedlejší vesnici a s přítelkyní Martou nyní bydlí v rozlehlé budově, která pochází z roku 1936. "V rámci vypořádání po rozvodu jsem musel dát dohromady značnou sumu a bývalou ženu vyplatit i z podílu v sokolovně. Konec našeho manželství byl pro mě ohromným životním zklamáním. Já bývám hrozně rád optimistou, ale s některými lidmi nehnete ani při nejlepší vůli," vrací se k těžkému životnímu období.
Jen co se mu podařilo situaci po rozvodu do určité míry stabilizovat, přišly další rány: jako první pandemie onemocnění covid-19, která víc než kohokoli jiného zasáhla provozovatele restaurací a společenských akcí. "Díky bohu jsem nemusel platit nájem, ale skoro všechno jsme tu zakonzervovali, tedy kromě vývozů obědů. Ty nás udržely při životě, takže jsme to ufinancovali i přes tak bezprecedentní situaci."
Měl štěstí, někteří jeho kolegové zavřeli své podniky už v průběhu pandemie koronaviru. Jenže v současnosti padají další, a to zejména v menších obcích, tradičních hospod na vesnicích rapidně ubývá. Jejich provozovatelé museli bojovat s vysokými cenami za energie a nyní s drahými potravinami, navíc přišli o zákazníky: lidé v současné době šetří víc než dřív.
"Nejsem typ, který by si stěžoval. Problém s cenami energií se týkal každého, počínaje majiteli garsonek a konče těmi, kteří vlastní třeba nějaký hangár. V našem případě jsme byli na jaře asi na 240 procentech oproti cenám z října 2021, což dělá statisíce ročně," říká Fukal a rozhlédne se po ohromném sálu sokolovny. Žádná legrace ho v zimě vytopit.
Myšlenky na to, že by celý objekt i s přilehlými pozemky prodal, se mu prohnala hlavou už několikrát. Ale jen co je připustí, už zase nadšeně mluví o přicházejícím létu a o akcích, které bude moci pro návštěvníky uspořádat venku před restaurací, na terase nebo u hřiště. Spolu s partnerkou Martou budou dál dřít na tom, aby kokonínská sokolovna s restaurací ustála další krizové období.
"Budeme pokračovat dál, jinak to prostě nejde," prohlásí Fukal odhodlaně.
