Komentář - Tyhle tři body bolely, ale stojí za to. Sparta zvládla ostrý zápas v Ostravě a nenechala si trhnout své dva největší rivaly, Plzeň a Slavii.
Pražané podali v dohrávce 8. kola fotbalové ligy kompaktní výkon, velmi dobře zahrála obrana v čele s Radakovičem. A samozřejmě Tetteh, jenž ukázal, proč už teď se na něj na Letné vyptávají velké zahraniční kluby.
A hlavně se Pražané nenechali vyprovokovat zbytečně tvrdou hrou domácích. Konečně přijela Sparta, která hrála a nefňukala, ocenil její výkon i sám ostravský trenér Bohumil Páník.
Kdo ovšem zápas nezvládl, to byl rozhodčí Pavel Královec. Zatímco drobné zákroky pískal úzkostlivě, hrubé fauly alibisticky přehlížel. Takový Dame Diop neměl v první půli dostat červenou, ale rovnou fialovou kartu.
S podobně vřelým přijetím se setkala Slavia na Slovácku, byť to dlouho vypadalo, že si do Uherského Hradiště přijela pro poklidné tři body. O to nepochopitelnější byl závěr zápasu, ve kterém domácí rozjeli soutěž o Zlatou kosu, při níž Coufal a po něm Traoré málem přišli o nohy.
Do finále se nominoval Filip Kubala, teprve devatenáctiletý mladíček, jehož faul na obránce Slavie byl asi tím "nejpozoruhodnějším", co ve své kariéře zatím předvedl. Druhý pak kapitán Slovácka Vlastimil Daníček, který v pozápasovém rozhovoru kriminální zákroky obhajoval, navíc ještě nezapomněl přidat něco ze svého protipražáckého komplexu.
Řeči o přemotivovanosti jsou jen alibi, závěr zápasu Slovácko odehrálo zákeřně. Ne-li prasácky.
Bílek vystupuje ze stínu
Věčně zadumaný trenér Michal Bílek to neměl s fanoušky nikdy moc jednoduché. A zmačkaná image se rovná pomalu, je to dlouhá, náročná cesta.
Přestože měl jako trenér Sparty absolutní podporu majitele Daniela Křetínského, s příznivci letenských barev bojoval pořád. "Mě Křetínský nevyhodí a já sám také nepůjdu. Ale potřebuji okamžitě výsledky, kterými umlčím naštvané fanoušky," uvědomoval si Bílek po necelých dvou letech na lavičce Sparty.
Přesto šel. Sparta v roce 2008 přenechala titul Slavii a po 29. kole přišel Bílek o místo.
Stejná situace se opakovala o pět let později i u reprezentace. "Bílek ven!" Nemilosrdný pokřik provázel každý zápas nároďáku, časem postupně sílil, až se v kvalifikaci na mistrovství světa 2014 stal tak hlasitým, že ho vyslyšeli i na Strahově. "Michal se tak styděl, že se bál vylézt z domu," popisoval Ladislav Vízek těžké chvíle svého kamaráda.
Lidská zášť je sice bodavá a nakažlivá, ale čas její ostny většinou obrousí, hrany se odrolí pod vlivem dalších událostí. A dalšího vývoje.
Reprezentaci Bílek opouštěl jen pár měsíců poté, co s týmem dokráčel do čtvrtfinále mistrovství Evropy. A teď to porovnejme se současným totálním zmarem, v němž se nároďák plácá… Trochu sci-fi, ne?
Nároky šly výrazně dolů i na Spartě. Po hubených letenských letech zní double z roku 2006, které Bílek vybojoval, jako pěkná pohádka. A ani následné druhé místo už v intencích čerstvé sparťanské historie nevypadá zas tak marně.
Mezi fotbalovou veřejností Bílka předchází pověst férového chlapa a trenérského odborníka. Že na tom něco bude, to třiapadesátiletý trenér dokazuje ve Zlíně. Rozložený tým, který se na jaře stěží zachránil, znovu postavil na nohy.
Jistě, je odehráno teprve osm kol, Ševci měli leckdy i štěstí. Ale stejně: Kouč Bílek je zpět mezi trenérskou elitou.
