A to ještě Sparta může být ráda, že se v závěru vzpamatovala. Kdyby Plzeň proměnila penaltu, mohla to být ostudná porážka 0:4, výsledek 1:3 je o poznání přijatelnější.
Po poločase 0:3 už nebylo skoro co řešit, Sparta měla nějaké šance až později, možná mohla porážku zmírnit, ale na konečné prohře by se asi těžko něco změnilo. Musím však ocenit, jak Plzeň dokáže v důležitých momentech zabrat. Mančaft ukazuje sílu, nechce prohrát, nechce ztrácet body. Práce trenéra Adriana Guľy se mi moc líbí, přes značnou obměnu kádru předvádí Viktorka nadále sympatický fotbal.
Koronavirová pandemie kosí hráčské kádry, ale také způsobila, že na lavičku usedli nečekaně jiní trenéři, kteří u mančaftu celou dobu nejsou. V Olomouci za potrestaného Radka Látala vedl asistent Jiří Neček, to není takový zásah, ale Baník koučoval trenér rezervy Ondřej Smetana, v Jablonci (za koronavirem nakaženého Petra Radu, pozn. red.) dokonce Džimis Bekakis, jenž vede dorost.
To je velký zásah do mužstva. I když se záskok seznámí s mužstvem, vede nějaký trénink či přípravu, je to jako kdyby přišel úplně někdo cizí. Haló efekt, že rázná změna prospěje, je účinný většinou u týmů, jimž se nedaří a potřebují psychicky nakopnout. To však nyní nebyl tento případ.
Jablonec mi je pořád blízký, to nebudu zakrývat. Po dlouhé pauze, kdy se řešilo, zda se hrát bude, nebo ne, přichází zápas, kdy máte doma 'slabšího' soupeře, přičemž nechci kvalitu Zbrojovky Brno nijak znevažovat. A celý realizační tým, na nějž jsou hráči zvyklí, nemůže mužstvo vést. To je obrovský problém. Do hlav hráčů najednou pronikne mnoho naprosto nečekaných a nezvyklých podnětů, psychicky to zvládnout je velmi těžké. Bylo to v utkání hodně znát, i ten gól dokladoval, jak nejednou nikdo nevěděl, co má dělat, kam se postavit.
A zvláště úloha Petra Rady, který je znám svou impulzivností a tím, jak zápasy prožívá, je téměř nezastupitelná. V takových zápasech rozhodne většinou jediný gól, jediná chyba. Jablonec ve druhém poločase se hledal, neodpadl fyzicky, ale mentálně, hráčům nefungovala hlava. Petr Rada by takhle mužstvo spadnout nenechal, ví dobře, co na něj platí, kdy a jak ho zvednout. Všiml jsem si, jak nejzkušenější hráč Hibš (Tomáš Hübschman, pozn. red.) koukal po ostatních a jen kroutil hlavou. Vůbec si nebyl jistý, zda na tom jsou mentálně dobře.
Podobné hrozbě čelila i Ostrava, kde také (kvůli covidu) chyběl celý realizační tým, ale Příbram jí to hrozně ulehčila. Konkrétně kamerunský stoper Oliver Kingue. Nechal se tak nesmyslně vyloučit, to se nedá pochopit. Za jaké zákroky - chycení rukou v situacích, které nebyly vyložené - a také v jaké minutě, na začátku utkání.
Milan Fukal
Věk: 47 let
Někdejší důrazný stoper. Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil celkem šest sezon - nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Za národní tým nastoupil k 19 reprezentačním zápasům.
Trenéři nám obráncům říkali: I kdyby padl gól, tak máte ještě dost času něco se zápasem udělat, otočit ho. Pořád jste silným protivníkem. Ale mít o chlapa míň, to už je složité. A nelze takhle mužstvo oslabit, nechat v tom parťáky vykoupat. To je na pokutu, na velmi důrazný pohovor. Pavla Horvátha na příbramské lavičce je mi hrozně líto, protože v pauze na mužstvu hodně zapracoval, a pak přijde tohle.
Velice příjemně mě překvapil Slovan Liberec, který s vybrakovaným kádrem vyhrál v Teplicích. Teplice možná nejsou v úplné pohodě, ale vyhrávat venku je těžké vždycky. A Liberec přijel s hodně prořídlým mužstvem. Navíc pár dní předtím dostal v Evropské lize v německém Hoffenheimu příděl, klobouk dolů, jak se z toho dostal. Trenér Pavel Hoftych je frajer, na nic se nevymlouval, přijal situaci, jaká byla, a hlavně odpovědnost - já mužstvo stavěl, já vyslal hráče na hřiště. Jak říkám, frajer.
Slavia jako obhájce se vrátila na první příčku, já si však především přeju, aby o titul bojovalo co nejvíce týmů a liga byla zajímavá. Fanoušci se na fotbal hodně těšili, přestávka byla dlouhá, tak ať se pořád něco zajímavého děje.
