Slyšel jsem, že rozhodčí měli, nebo ještě mají pravidlo v prvních pěti minutách nevylučovat, aby se nepokazil zápas. Ostravský Martin Fillo šel na Slavii ven už ve třetí… Jeho úlet vůbec neobhajuju a nechápu, jak si dovolí takhle oslabit mužstvo. V situaci, která vůbec nic neřešila. A on nejprve Bořila dvakrát žďuchne, a pak mu ještě dá loket. Neodpustitelné!
Martina znám, je to zkušený fotbalista, nemám však pro jeho počin vysvětlení. Jen se domnívám, že tam mohla být nějaká osobní averze vůči Bořilovi. Znají se z Mladé Boleslavi, střetávají se na hřišti už dlouho. Ale i když něco mezi nimi je, a jakmile ho vidí, má kruhy pod očima, tak tohle nemůže udělat. Kdyby si počkal na souboj o míč a víc ho nabral, tak možná. Nemůže ale ohrozit mužstvo.
Poločas pro Slavii pohodový, vede dva nula, soupeř v deseti, vypadalo to na klidnou výhru. A najednou se bála o výsledek. To je přesně ono. Znovu se potvrzuje, že nikdy nemůžeš slevit z koncentrace. Musíš hrát naplno, i kdyby proti mně stálo sedm chlapů, a zápas odpovědně dohrát. Můžu se porazit jen sám, nebo přijít hloupě o body, protože soupeř za těchto okolností už vlastně prohrál.
České Budějovice podlehly doma dosti smolně Mladé Boleslavi. Nedaly penaltu, stane se. Gól, který je definitivně zlomil, dostaly v prodloužení až skoro výsměšně do prázdné branky, když brankář šel na útočnou standardku, aby se pokusil o vyrovnání. I když domácí nakonec vypadali až hloupě, tyhle výpravy brankářů beru. Už není co ztratit, jestli prohraješ 1:2 nebo 1:3, to je skutečně jedno.
I když případů, kdy se to povede, není mnoho, ale proč se nepokusit. Vzpomínám si, jak jsem jako dvacetiletý mladík hrál za Děčín ve třetí lize v Lázních Bohdaneč, které pak postoupily za krátký čas až do nejvyšší soutěže. Domácí vedli o gól, náš trenér poslal brankáře na roh a Jirka Kobr, známé jméno, vyrovnal. Všichni jen koukali. Někdy to vyjde, jak říkám, není už co ztratit.
Francouzský útočník Jean David Beauguel o sobě prohlašuje, že chce být nejlepším střelcem ligy. Nepovažuju to za frajeřinu, naopak tyhle hráče, kteří se nebojí vysokých cílů, uznávám. Vyhlášení střelci jako David Lafata nebo Horst Siegl neustále prokazovali, jakou mají víru ve své schopnosti.
Milan Fukal
Věk: 47 let
Někdejší důrazný stoper. Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil celkem šest sezon - nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Za národní tým nastoupil k 19 reprezentačním zápasům.
Beauguel už v naší lize prošel více kluby, střídal výborná období s vysloveně slabšími, ale slyšel jsem také o něm, jaký to je poctivák. V Plzni je na útočníky velký tlak, velká konkurence na základní sestavu, musíš dávat góly. Teď šlape, pálí mu to, rozhoduje zápasy. Pro Plzeň jen dobře.
Vidím na něm, že potřebuje důvěru trenéra, a pak ji dokáže splatit. Ještě před nedávnem se mi zdál trochu nemotorný, mám pocit, že zhubnul, teď mi připadá pružnější. Jeho rozhodující gól proti Olomouci jde jasně na triko stoperů, je to absolutní chyba bránících hráčů. Špatně ho zdvojili. Takhle z otočky ho nemůžou pustit, byla to jediná jeho možnost, jak zakončit.
Teplice skórovaly proti Opavě vlastně z prvního útoku. Přitom nešlo o propracovanou akci, spíše o náhodný nakopnutý míč do vápna a teč. Opět nekoncentrovanost, špatná soustředěnost na začátek utkaní, nepřipravenost. Nevzpomínám si, že bych v jakémkoli mančaftu v kariéře dostal gól tak brzy.
To není otázka trenéra, věřím, že Radek Kováč jim to zdůrazňuje. Ale můžu se zbláznit, když si někdo připustí, že se zápas nějak rozjede a řekne si, že nějaký bezvýznamný centr do vápna nemůže nic způsobit. Ale to je přesně ta chyba. Koukáte na sebe a co teď s utkáním? A může na lavičce sedět Kováč nebo Trapattoni, je to v hlavě hráčů.
