"Na fotbale neřeším vůbec žádný problém. Přijdu na trénink nebo zápas, všechno zmizí a hlava se mi vyčistí," říká v podcastu Fantiš. "A takhle jsem to měl už od dětství. Akorát když pak trénink skončil, tak jsem se třeba rozbrečel, protože jsem nechtěl domů."
Důvodů, proč se mladému fotbalovému talentu už od útlého dětství často nechtělo zpátky k rodinnému krbu, bylo více. Tatínek se potýkal se závislostí na alkoholu, maminka zase bojovala s následky drogové závislosti (původní příběh si můžete přečíst ZDE).
"Já jsem si jako malý neuvědomoval, že je situace takhle špatná. Jako každé dítě jsem vzhlížel k tátovi a měl jsem k němu respekt. Nebylo to, že bych vyrůstal v hrozných podmínkách. Ale pak se to zvrtlo, to mi bylo nějakých sedm osm let a mámě začalo být špatně," líčí Fantiš.
Právě v těchto chvílích se pro něj stal silnou oporou fotbal, ke kterému se čím dál častěji upínal jako k jedné z mála jistot, které v životě měl.
"Vím, že kluci z party v Příbrami chodili krást nebo se opíjet na hřbitov, a to jim bylo deset nebo jedenáct. Já jsem místo toho šel na trénink a nestalo se, že bych tam nešel. I když mě tam nikdo nenutil ani mě tam nevodil. A to ve mně zůstalo až do pozdějšího věku, kdy mi sport pomohl, abych žil normální život," tvrdí Fantiš.
Zajímal se Celtic i Mnichov 1860
Fantiš ale během svého dospívání nežil tak úplně normální život. Ve dvanácti letech se rozhodl odstěhovat se od závislé matky k babičce a současně si umínil, že prorazí ve fotbale. "Já jsem ve fotbale vždycky chtěl něco dokázat," říká dnes devětadvacetiletý fotbalista Zlína.
A povedlo se. V pouhých 16 letech už hrál ligu za Příbram, stal se s Hřebíkovou partou vicemistrem Evropy do 19 let, o pár let později už byl oporou ostravského Baníku. Během té doby se o něj začaly zajímat slavné zahraniční kluby, jenže námluvy s Celtikem Glasgow a později Mnichovem 1860 nakonec nevyšly.
Svoji roli v tom sehráli i manažeři a nároky na peníze, které nakonec zahraniční kluby odmítly naplnit. "Kdyby jeden z těchto dvou přestupů vyšel, mohlo být všechno úplně jinak," přemítá Fantiš, který dodnes doporučuje mladým fotbalistům, aby se obešli bez agentů co nejdéle.
"Já třeba ani nebudu chtít, aby můj syn měl manažera. Vím jak to chodí, když kluk neví, jak to chodí nebo je absolutně bez zázemí, tak si s ním můžou dělat, co chtějí," varuje Fantiš, který dokonce kvůli jednomu prohnanému "pomocníkovi" přišel o byt po mamince v Příbrami.
"Stalo se to v mých 17 letech. Mámu tehdy odvezli kvůli záchvatu na léčení do Dobřan. Ona dlužila za elektřinu a další věci v bytě a pamatuju si, že ten člověk za mámu zaplatil tyhle dluhy ve výši třeba sta, dvou set tisíc korun, mamka na něj přepsala byt a ten ho měl v 18 letech přepsat na mě. A to se pak bohužel nestalo a já jsem přišel o byt. Tohle bylo velké svinstvo," říká Fantiš.
Fotbalovou kariéru mladého supertalentu ale nakonec nezbrzdily jen neuskutečněné přestupy. V trápícím se Baníku jako by ho znovu dohnala minulost a rozháraný rodinný život v dětství.
"Když to tak vezmu, tak jsem se vychoval sám. Babičce, u které jsem v Příbrami žil, vděčím za strašně moc, ale nikdy jsem moc neměl chlapský vzor. Takže když jsem viděl, že v Ostravě jdou chlapi na pivo, tak jsem chtěl být jako oni," líčí Fantiš v podcastu období, kdy byl čím dál častěji hostem v populární Stodolní ulici.
"Nikdy jsem nebyl svatoušek. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si nikdy nedal pivo. Ale i když jsem v té Ostravě začal bláznit, tak jsme vždycky na tréninku do toho dal maximum. S odstupem času ale vím, že to nestačí," dodává pražský rodák.
Díky svým trablům pomáhá ostatním
Naštěstí pro Fantiše se tou dobou seznámil se svojí dnešní manželkou, se kterou vychovává děti a žije na rozdíl od svého dětství docela klidným rodinným životem. A s narozením první dcery se vrátila zpátky na koleje i jeho stagnující fotbalová kariéra, s níž se i kvůli zraněním už pomalu začínal loučit.
"Tam se to ve mně zlomilo a řekl jsem si: takhle ne, kamaráde. Chtěl jsem Nelince dokázat, aby si o mně nemyslela, že jsem to úplně promrhal. Já jsem tehdy chodil na hranu bolesti, bral jsem týdně třeba dva tři auliny. Chtěl jsem jí dokázat, že ještě nekončím," vzpomíná Fantiš. "A nějakým způsobem jsem se dokázal vrátit do ligy."
Fantiš má i díky tomu, že svůj příběh publikoval na webu Bez frází, lepší vztah s maminkou, otec bohužel stále bojuje se svými démony. "Tátovi jsem vždycky chtěl pomoct, ale bohužel, jemu už asi pomoct nejde. Ale u mamky se mi to povedlo," říká zlínský fotbalista.
A pomáhá také kolegům z fotbalové kabiny. Založil si firmu, která pomáhá fotbalistům zejména při zdravotních problémech.
"Kvůli všem těm zraněním - třísla, kolene, kotníků, kyčle, těch operací bylo dost - díky tomu mám dost kontaktů na doktory. Takže jsem schopen domluvit klukům péči a zařídit jim pomoc. Takže mě napadlo udělat firmu, která bude sportovcům pomáhat. Od operaci přes fyzio až po stravu jsem schopen zařídit všechno. A to mě baví," uzavírá Fantiš.
