Ozývaly se hlasy, že v derby má konečně Sparta možnost slávistickou několikaletou dominanci zlomit a já s tím souhlasil. Sparta mi totiž po delší době připadala dostatečně silná, sebevědomá. Přijela ve velké pohodě, věřila si. Podle aktuální formy se bát nemusela.
Skutečně jsem tedy viděl možnosti obou týmů na výhru stejné, jak se říká padesát na padesát. I když Slavia hrála doma, kde dlouho neprohrála, jede Evropskou ligu, jasně vládne domácí soutěži. Ale nemyslel bych si, že by jí případná sparťanská výhra mohla ještě titul vzít, potenciální náskok pěti bodů by byl pro ni pořád dostatečný.
Pro Slavii pak derby bylo klasické pohárové utkání s důrazem na výsledek, v němž bylo důležité neprohrát, udržet si odstup, nenechat Spartu přiblížit. Nakonec vyhrála, postavení si ještě vylepšila. Je o zápas méně a konec ligy se blíží. Ale pro ligu to nedopadlo dobře, nezdramatizovala se.
Oba slávistické góly padly po nádherných střelách, ale dalo se jim zabránit. Tedy tomu, aby domácí vystřelili. Řeknu to natvrdo - sparťanské bránění bylo trestuhodné, příšerné, doslova mě to štve! Snažím se být přitom slušný… Krásné střely, ale jinak laciné góly. Holi (Holeš) to udělal skvěle, navedl si to a bum. A stačilo k němu přistoupit rychleji, jít proti, nenechat ho v klidu vypálit.
Stejně tak Standa Tecl. Vyřešil to ze své pozici nejlépe, jak mohl, ale bylo jasné, že se bude otáčet, že nic jiného dělat nemůže. A koukněte se na Vitíka a Sáčka, jak ho nechají. Jasná nedůslednost. Vitík měl spoluhráči, který má Tecla zády na sobě, pomoct. Musí se přece zdvojit.
Skláním se před Tomášem Holešem. Znám ho osobně, vím, jaký má příkladný charakter. Fotbalový i lidský. Přišel do Slavie jako typický krajní bek, univerzálního hráče z něj udělal trenér Trpišovský. Zvládá defenzivního záložníka, prosadil se na tomto postu až do reprezentace, v Londýně navíc ukázal, že si troufne i na stopera.
Přesunout se do středu obrany není jednoduchá úloha. Zvláště pro něj, neboť je menšího vzrůstu. A najednou anglický tým. Ale vyrovnal se s tím a ještě s přidanou hodnotou možná zlatého vyrovnávacího gólu. A další životní trefu přidal v derby.
Milan Fukal
Věk: 47 let
Někdejší důrazný stoper. Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil celkem šest sezon - nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Za národní tým nastoupil k 19 reprezentačním zápasům.
Brno vyhrálo v Budějovicích a dost s bojem o záchranu zamíchalo. Dost mě to překvapilo, protože nevypadalo, že by mohlo uspět. Nebylo lepší, v prvním poločase mohli dát domácí minimálně dva góly, kvalita byla na jejich straně. Brno to však nebalí a neodepisoval bych ani ostatní z konce tabulky. Jedna taková výhra a mohou znovu pomýšlet na to, že se udrží. Ještě máme před sebou osm kol, pořád je šance něco s tímto stavem udělat. Boleslav a Teplice se musejí mít pořád na pozoru.
Znám české uvažování: když se střetnou dva týmy během krátké doby v lize a poháru, tak si zápasy rozdělí podle toho, kdo co víc potřebuje. Jako nyní Teplice s Mladou Boleslaví. Když Teplice v poháru uspěly, hned bylo mnohým jasné, že liga dopadne obráceně. Nechci být pokládaný za blbce, ale odmítám tyhle kalkuly přijímat, pořád se snažím dívat na náš fotbal čistýma očima.
Nemyslím si, že by Teplice za postup do dalšího kola, který nemusí vůbec nic znamenat a nic jim nemusí přinést, natož získat trofej, riskovaly, že v lize budou mít potíže. Jsou tam teď tak namočené, že to musí všechny děsit. Hřiště je přímo příšerné, pro technickou hru, kterou mužstvu ordinuje trenér Radim Kučera, absolutně nevyhovující. Na něm se fotbal hrát nedá. Hodně si to teď zkomplikovali a Brno získalo najednou naději.
Až se mi zvedl žaludek při zákroku pardubického Proska na Schumachera z Bohemians, když ho ve výskoku kopl do hlavy. Tyto vražedné zákroky se nyní množí, každý se otřepe při vzpomínce na zákrok Roofa na brankáře Koláře v utkání Rangers proti Slavii, nešetrně šel i Sima do opavského Digani. Nemyslím si, že by to byl nějaký trend, jenom se to nyní sešlo. Souhra náhod. Ale jsou to hrůzné zákroky.
Nevybavuju si, že bych někdy něco podobného ve své kariéře spáchal, dával jsem si pozor. Nemám pro to vysvětlení. Nemyslím si ovšem, že by šlo o úmysl cíleně soupeře zranit. Snad zarputilost, snaha zasáhnout míč. V případě Proska však v situaci, která naprosto nic neřeší. Jeho chabá výhra je, že odkopne balon, přitom může protihráče zlikvidovat. Riziko obrovské. Pro mě přímo hnus. A hráč může po takovém střetu přijít o kredit, potáhne se to s ním ještě dlouho. Pro mě nepochopitelné a především neodpustitelné.
