Praha - V hodně vyostřené atmosféře se nesla středeční tisková konference s Michalem Bílkem po bezbrankové remíze české fotbalové reprezentace v úterním zápase kvalifikace MS proti Bulharsku.
Trenérovi českého týmu bylo vytknuto, že jeho svěřenci v pěti z posledních šesti zápasů nevstřelili gól a že začnou útočit vždy až po hodině hry. Na internetových diskuzích se navíc opět začaly šířit petice za jeho odvolání.
Bílek však ke svému odvolání žádné důvody nevidí, pět získaných bodů ve třech zápasech kvalifikace a třetí místo považuje za dobrou výchozí pozici pro jarní cyklus.
"Ty tlaky na mé odvolání jsou od začátku mého tříletého působení u týmu. Logicky se vám pracuje líp, když cítíte všeobecnou podporu, já ji nemám, ale už jsem se s tím naučil žít. Přiznávám ale, že to není jednoduché a na hráče to dopadá," řekl Bílek novinářům.
Pane trenére, šéf svazu pan Pelta před domácím dvojzápasem s Maltou a Bulharskem říkal, že pokud český tým dvakrát neuspěje, začne tzv. bolení hlavy. Nebojíte se proto, že se teď na Výkonném výboru FAČR bude projednávat vaše pozice u týmu?
Nevím, na co narážíte, navíc znáte pana Peltu. Mě by velmi překvapilo, kdybych byl odvolán, nerozumím tomu. A že by mi pan Pelta začal mluvit do nominace hráčů? Do toho mi nebude mluvit nikdo, to je moje pravomoc, pokud jsem trenér. Nevěřím navíc, že by se pan Pelta k tomu uchýlil.
Jak tedy hodnotíte současnou situaci v kvalifikaci Vy?
Situace v naší skupině je ještě pořád dobrá, pořád nejsme ve špatné pozici. Nesouhlasím s kritikou, že je teď naše výchozí pozice špatná. Chceme na mistrovství světa, cílem jsou body, kvalita nebyla, nemohla být proto dobrá hra, ale výsledky jsou, proto nesouhlasím s tak drtivou kritikou.
Proč se vám tedy nepovedlo proti Bulharsku vyhrát?
Bulhaři sem jeli pro remízu a také si ji odvezli. V ofenzivní fázi nám chyběla kvalita, neumíme se prosadit proti týmům, kteří brání. Skončil Baroš, zranil se Necid, Chramosta, před tím i Krejčí, nemáme Rosického, Pilaře a Koláře, až se vrátí, budeme zase hrát jako na Euru. V zimě budeme silnější.
Do řeči Bílkovi vstupuje reprezentační manažer Vladimír Šmicer: Je obrovský rozdíl hrát s Rosickým a bez něj. Zeptejte se hráčů, sami vám to řeknou. Je mi smutno z toho, co se tady rozpoutává. Neobviňujte hráče, že nenechávají na hřišti všechno. Připadá mi to, že vytváříme neúnosně velký tlak zbytečně, nechápu, že v českém fotbale nejsme všichni na jedné lodi. Fotbal je sport, ne logika. Nemůžete nic plánovat dopředu.
A co zkusit hráče z jednadvacítky, kteří se v útoku prosazují?
Jsou tady ještě hráči jako Kadlec, Tecl, Wagner, ale ti by nám v této chvíli ještě nepomohli. Konkurence v útočné fázi bohužel není taková, jakou bychom si představili. Čekáme návrat zraněných hráčů.
Ale například Plzni se daří i bez hráčů jako Pilař nebo Jiráček. Její hra je pořád stejná...
Myslím si, že i Plzni někteří hráči chybějí a nemají výsledky, jaké by si představovali, takže nesouhlasím s tím, že Plzeň hraje dál svou ofenzivní hru, kterou hrálo před rokem. Navíc nechci zabřednout do diskuze srovnání našeho týmu s jinými ligovými týmy, to přece není možné. Týmy na klubové úrovni spolu jsou celý rok, my se vidíme dva tréninky a tam toho moc neuděláme. V zápasech rozhodují góly a tím útočná kvalita, která tu teď není.
Dobře a proč ve Vašem týmu hraje třeba František Rajtoral úplně jiný fotbal než v Plzni?
Franta Rajtoral hraje v lize dobře, ale to je liga, reprezentace je ale o několik tříd někde jinde, a proto už se tam neprosazuje. My se vůbec neumíme prosadit proti soupeři, který úporně brání, nemáme kvalitu, abychom se v koncovce prosadili, myslím si, že po návratu ofenzivních hráčů góly střílet budeme.
Proč tedy držíte v útoku stále Tomáše Pekharta, i když se mu nedaří?
Pekhart nám v baráži hodně pomohl, hraje Bundesligu, s Maltou dal gól, proto jsem mu věřil i proti Bulharsku, neprosadil se, tak jsem na jeho pozici dal rychlejšího Matěje Vydru, což byl správný krok. Pokud by Pekhart nehrál dobře delší dobu, ze sestavy by vypadl jako kterýkoliv jiný hráč.
Proč se ale nedaří prakticky všem Vašim ofenzivním hráčům?
Naši hráči nemají stabilní místo v základní sestavě, Jiráček, Gebre Selassie, Pekhart, až se usadí napevno v sestavách svých klubů, pak budou hrát lépe i v národním týmu.
Jak si ale vysvětlit, že se vám podaří dostat soupeře pod tlak, ale vždy až po hodině hry?
Na konci zápasu hrajete na větší riziko než v úvodu zápasu, navíc soupeřům docházejí síly, proto si vždycky vytvoříme tlak až v poslední půlhodině a máme gólové šance.
Proč tedy nezkusíte víc riskovat a hrát třeba od úvodu na dva útočníky?
Jen dva týmy hrály na Euru na dva útočníky. Takže nesouhlasím s tím, že je vždy důležité postavit dva útočníky. Je to o útočné fázi celého mužstva a tam chybí kvalita.
Nebojíte se toho, že když si budete brát s Bulharskem a Dánskem body za remízy, že nakonec do baráže nepostoupí žádný z těchto týmů?
Víme, že mužstvo z druhého místa s nejnižším počtem bodů do baráže nepostoupí, ale věřte, že na jaře po návratu zraněných hráčů ty body uděláme.
