reklama
 
 

Snad nás tam přivítají česky. Krejčíková o Singapuru, finále Fed Cupu i vyhrožování

18. 10. 2018 7:36
V pouhých dvaadvaceti letech má Barbora Krejčíková doma už dvě grandslamové trofeje, společně s kamarádkou Kateřinou Siniakovou vytvořila nejlepší deblový pár světa. Nyní míří do Singapuru, na první setkání s tenisovou smetánkou na tradičním Turnaji mistryň. V rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalá svěřenkyně Jany Novotné promluvila nejen o touze dál vítězit.

Jak je na tom momentálně vaše levá ruka, kterou jste si poranila na US Open pádem do umpiru? Všechno stoprocentně zahojeno?

Ano, už je v pořádku. Sice mě občas pobolívá, ale to je vzhledem k takovému nepříjemnému typu zranění asi normální. Každou modřinu si tělo pamatuje. Snažím se o ruku a tělo starat, abych byla připravená na závěr sezony.

Po US Open jste si chtěla především odpočinout, stihla jste to a jak se momentálně fyzicky cítíte po náročné sezoně?

Po návratu z Ameriky jsem měla pár dní volno, užila jsem si je s rodinou a kamarády. Dodalo mi to strašně moc energie. Další týdny už jsem se připravovala na asijskou tůru. Teď jsem pořád v Číně, zatím je to fajn, ale už se moc těším do Singapuru.

Turnaj mistryň už je za dveřmi, s Kateřinou Siniakovou na něj pojedete v roli nejlepšího páru letošní sezony. Přitom půjde o vaši singapurskou premiéru. Jak tento paradox vnímáte? Cítíte tlak, či se spíše těšíte na tenhle tenisový svátek?

Především se hodně těším. V Singapuru jsem zatím nebyla ani na letišti. Těším se na město i na samotný turnaj. Hlavně na slavnostní zahájení. Šaty, boty, make up, to je vždy výjimečná událost. Baví mě cestovat a poznávat nové kultury, takže to bude nová a příjemná zkušenost. Nemůžu se dočkat, už odpočítávám dny.

S jakými sportovními cíli do Singapuru odcestujete?

Přála bych si, aby se nám dařilo. Titul by byl super, ale bude tam dalších sedm nejlepších dvojic. Bude to nesmírně těžké a vyrovnané. Na kurtu nad tím ale přemýšlet nebudu. Nechám tam všechnu svoji sílu a energii, abychom došly co nejdál.

Necelý měsíc zbývá do finále Fed Cupu. Už máte nějaké náznaky od nehrajícího kapitána, zda s vámi na duel proti Spojeným státům americkým počítá?

Ano, pan Pála mi volal. Určité informace ohledně družstva mám. Záleží ale na kapitánovi, kdy to zveřejní. Zatím nevyšlo nic oficiálního, finální sestava stále známa není.

Co by pro vás případná nominace znamenala?

Obrovskou poctu a výzvu. Bylo by speciální reprezentovat po celé sezoně Česko a ještě k tomu doma, ve finále, v atmosféře českých fanoušků. V aréně to bude nepředstavitelné. Byl by to splněný sen.

V dubnu jste psala na sociální sítě o zvláštním pocitu, který máte z českých fanoušků a jejich neustálé kritice, zmiňovala jste i negativní titulky v tisku. Přetrvává pocit, že v tuzemsku nejsou současné úspěchy českých tenistek dostatečně doceněny, ani teď po vašich triumfech na French Open a Wimbledonu?

Tohle sociální sdělení byla zajímavá zkušenost. Hodně lidí se vyjádřilo k mému příspěvku. V první řadě, nesměřovala jsem to ke sportovním fanoušků. Těm jsem naopak děkovala. Fanoušci totiž podporují ať se daří nebo ne. Bez nich by sportovní výsledky nebyly. Bylo to o určitých kriticích, kteří si neváží, že Česko, náš malý stát, má tolik úspěšných sportovců, nejen v tenise. Lidé je za monitorem v diskusích urážejí a při prvním nezdaru se někdy i posmívají. Mrzelo mě, když jsem četla v novinách, že druhé místo už není úspěch. Je to neuctivé. Většina sportovců sportuje, protože to milují a sport je baví a naplňuje.

Ta do jisté míry anonymní kritika přišla se sociálními sítěmi, mnoho hráček i hráčů už zažilo útoky například od zhrzených sázkařů. Jaké zkušenosti máte s tímhle problémem a je nějaké řešení, jak tomu uniknout?

Mám s tím plno zkušeností. Ale asi to k tomu patří. Někdy je těžší to skousnout, jindy se tomu zasměji a jdu dál. Lidé, co píší takové věci, si moc neuvědomují, že tím ubližují. Je opravdu děsné vyhrožovat lidem, které osobně neznáte, jen proto, že jste si na ně vsadili. Je hrozné, že to tak je, ale patří to k dnešní internetové době.

Český ženský tenis se stále pyšní unikátní bilancí, v Singapuru si zahraje šest nebo dokonce sedm českých hráček. Jaký je to pocit být vlastně nově součástí této výjimečné generace?

Je to super. Je to skoro takové republikové mistrovství. Bude nás tam opravdu hodně. Doufám, že pro nás v Singapuru připraví i český program s přivítáním v češtině, českými nápisy a tak podobně (smích).  

Jaké máte cíle do dalších sezon, co se týče čtyřhry i dvouhry?

Být zdravá, to je hlavní cíl. Důležité je, aby mě tenis bavil a užívala jsem si ho. Ráda bych hrála singl, debl i případně mix. Přála bych si prokousat se do první stovky ve dvouhře. A ve čtyřhře přidat ještě nějaký grandslamový titul.

S Kateřinou Siniakovou to máte podobně, prioritou má být singl. Znamená to, že v příští sezoně nějak omezíte deblové účasti na turnajích?

Záleží na naší individuální dohodě, aby to pasovalo našim programům. Jelikož mám nižší žebříčkové postavení, tak se musím spíš já přizpůsobit těm velkým turnajům. Je těžké obětovat dvouhru kvůli čtyřhře, ale když z toho jsou dobré výsledky na velkých turnajích, tak to bolí o trošku méně.

Jak moc vám tahle oběť škodí ve snaze posunout se výše v žebříčku dvouhry?

Je těžké se v singlu posouvat, když hraji málo turnajů. V letošní sezoně jich mám na kontě mnohem víc deblových, takže je těžké nasbírat potřebné body. Je rozdíl hrát kolem třiceti turnajů v singlu, jako hrají ostatní hráčky kolem mě na žebříčku a nějakých šestnáct, což je zatím můj počet pro letošní rok.

Kam byste se co se týče singlu ráda posunula třeba už v příští sezoně?

Na příští rok si žádné žebříčkové místo jako cíl nedávám. Ráda bych se kvalifikovala na grandslamy a WTA turnaje a uhrála tam nějaká kola.

Momentálně se mluví o stále větší konkurenci v ženské tenisové špičce. Jakým tenisem se dá v této konkurenci docílit posunu v rankingu?

Určitě agresivním stylem. Hráčky se snaží mít situaci ve svých rukách a útočí ze všech pozic.

Co osobně potřebujete ve hře nejvíce zlepšit, v čem podle vás samotné spočívají vaše slabiny a naopak silné stránky?

Myslím si, že musím zlepšit úplně všechno. Vždy je na čem pracovat.

Občas je k vidění zajímavý paradox. Hráčka má silné stránky, ty se snaží rozvíjet, stavět na nich svou hru a není tím pádem tolik komplexní. Naopak se může zaměřit na slabiny a silné stránky se pak mohou zase o něco zhoršit. Jak to máte vy? Na čem momentálně pracujete více a na čem třeba o něco méně?

Tam je důležité najít ten správný poměr a pracovat na silných i slabých stránkách současně. Já pracuji na všem stejně. Snažím se hrát dvouhru i čtyřhru, takže musím umět hrát rychlé údery od základní čáry, mít rychlou reakci na volejích a umět správně podávat i returnovat. Nemůžu nic vynechat.

autor: Aleš Vávra | 18. 10. 2018 7:36

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama