Co pro vás znamená, že budete mít svou pamětní minci?
Pro mě to bylo velké překvapení a moc si toho vážím. A nejvíc toho, že na tyhle mince jdeme dohromady. Pro mě je Honza Kodeš osobní i tenisový hrdina. Byl na mě hodný, pomáhal mi. Je to vynikající osobnost. A je jeho zásluha, že to vůbec vzniklo. Nikdy jsem na něčem takovém nebyla, vím jen o nějaké známce z Paraguaye, na které jsem měla podobiznu.
Je to pro vás o to významnější, že něco podobného vzniklo právě v České republice?
Určitě. Já jsem pořádně ani nevěděla, na co jsem kývla. Honza se mě jen zeptal, jestli přijedu, tak jsem řekla, že jo. Až postupně jsem začala zjišťovat, že asi půjde o něco důležitějšího.
Vnímáte, že vás tady lidé navzdory dávné emigraci pořád uznávají?
To cítím, když chodím po ulici a někdo mě potká a kývne. Což mám ráda, nijak mi to nenaruší osobní prostor, ale vím, že mě poznávají. Samozřejmě v Řevnicích je to něco jiného, tam jsem včera potkala spolužačku a hned na mě volala "Ahoj, Martino".
Sama říkáte, že není příliš předmětů, na kterých byste byla zvěčněná, ale vaše jméno nese například pohár pro vítězný deblový pár na Turnaji mistryň…
Ano a to je krásný pohár, jsem tam každý rok a vidím na těch hráčkách, že si opravdu váží, když ho vyhrají. To je moc dobrý pocit. Už jen proto, že to existuje už teď, že nemusím být mrtvá, aby se něco takového pojmenovalo po mně. (smích)
O pořadatelství Turnaje mistryň stojí i Praha, co byste říkala na to, kdyby se hrálo tady?
Samozřejmě držím palce, uvidíme, jak to dopadne. Jde teď hlavně o finanční stránku. Praha by byla fantastická. Když tu byl Laver Cup, tak byl hodně úspěšný. Turnaj mistryň by tu určitě publikum také podporovalo a byla by plná hala, což je pro mě nejdůležitější. Navíc by bylo super, kdyby se hrálo v Evropě kvůli časovým posunům. Bylo by super, kdyby se to povedlo, a já sem aspoň mohla jezdit častěji.
Jak vůbec vnímáte ženský tenis v době, kdy se obsazení světové jedničky neustále mění?
Je to zajímavé, ale myslím, že až se Serena vrátí po mateřské, bude zase jedničkou ona. Sice nemůžu předvídat, jak na tom bude, nikdy jsem v takové pozici sama nebyla, navíc jí je 36 let. Ale zatím vždycky zvládla, co chtěla.
Jak dlouho se v České republice zdržíte?
Už večer odlétám, protože zítra zase dělám něco v Londýně. Byla jsem za sestrou Janou, neteř chodí do školy u Hluboké, tak přijela taky na víkend a společně jsme slavili. Dali jsme si svatomartinskou husu v pátek večer, v sobotu zase kachnu. Díky bohu, že mi ještě jsou kalhoty. (smích)
