Praha - Už nosí na zádech sedm křížků, přesto je zase a znovu středobodem tenisového světa. Tak jak byl zvyklý po většinu své aktivní kariéry. Ilie Nastase o víkendu v rumunské Constantě rozpoutal peklo, jaké umí rozpoutat snad jen on, a postaral se o jeden z největších skandálů historie Fed Cupu.
Kontroverzní poznámky na adresu nenarozeného dítěte Sereny Williamsové, sexistické narážky na britskou kapitánku Anne Keothavongovou a pak sobotní bouře nejvulgárnějších možných nadávek směřovaná převážně na ženy, to vše poměrně věrně dotváří obraz legendárního tenisty z divokého těsta.
Muže, který nikdy neseděl v koutě a slušnost pro něj byla povětšinou něco zapovězeného, něco, co bral spíše jako slabost než cokoli jiného.
Nejstarší historka o Nastasem pochází z doby, kdy coby třináctiletý chlapec podával na kurtech míčky svým slavným předchůdcům. Konkrétně Ionu Tiriacovi. Na mistrovství Rumunska v roce 1959 mu podle toho, co se traduje, měl někdejší osmý hráč světa říct: "Co se děje? Ty se mě bojíš, viď?" A malý černovlasý kluk měl tehdy odpovědět: "Nebojím, pane. Já se nebojím nikoho a nebudu se bát ani vás."
Později to Nastase dotáhl ještě o dost výš než Tiriac. Stal se světovou jedničkou a na začátku sedmdesátých let vyhrál dvakrát grandslamový titul. V roce 1972 US Open, o rok později Roland Garros. Bok po boku s mužem, kterého se jako malý nebál, dostal Rumunsko třikrát do finále Davis Cupu.
Diváci ho milovali. Do tenisového dění totiž přinesl něco, co do té doby příliš k vidění nebylo. Dělal show, dráždil, provokoval, bavil publikum, předváděl nezkrotné emoce. Byl vtipný, i když urážel ostatní.
A byl snad světovým rekordmanem ve sbírání přezdívek. Bukurešťský klaun, Nasty boy (Nechutný, chcete-li protivný kluk), Čaroděj, Král, to byly jen některé z nich. Nastase se svého stylu nehodlal vzdát a dokola vysvětloval:
"Copak je to možné, aby se na tenise lidé pořád tvářili jako v kostele? Borg vypadá jako účetní, který ví, co bude z tenisu mít. Já přicházím bavit. Sebe i druhé. Že to někdy sklouzne dál, než jsem zpočátku myslel? Víte, vám přece nemusím vysvětlovat, že tenis je hrozně napínavá hra."
US Open, rok 1979. Právě tehdy v New Yorku předvedl Nastase svůj největší skandál. A to se na otevřené mistrovství Spojených států vracel po dvou ročnících trvající absenci. Byl z turnaje diskvalifikován za opakované urážky rozhodčího a nevhodné chování.
A návrat to byl spektakulární, v intencích Nastaseho pověsti a povahy. Už v prvním kole dlouhovlasý Rumun naplnil stránky všech novin, když si během utkání převlékl přímo na kurtu šortky. To si do té doby nikdo nedovolil. Nastase se opět dostal do centra dění a jako soupeře do druhého kola dostal domácího mladíčka Johna McEnroea, v tu dobu už světovou dvojku. Na to, co se v tomhle duelu přihodilo, svět tenisu nikdy nezapomene.
Rumunský živel rozpoutal nefalšované tenisové povstání. Napěchovaná hala Louise Armstronga od začátku sledovala Nastaseho, který nebyl soustředěný. Těšil se z obnoveného zájmu o svou osobu, zdravil diváky i legendy v hledišti. Neustále se hádal s rozhodčím. A přehnal to. Po jedné z hádek se cítil poškozen a odmítl pokračovat ve hře. Na kurt se začaly snášet plechovky od piva.
"Ukliďte to," křičel Rumun na pořadatele. A během úklidu bavil diváky fotbalovým žonglováním s tenisovými míčky a taky vzájemnými urážlivými gesty, jimiž se s McEnroem častovali. Fraška pokračovala, dlouho se nehrálo a přísný rozhodčí při dalším zdržení, které bylo podle všeho vinou obou hráčů, přisoudil Nastasemu trestný fiftýn. To Rumuna rozlítilo ještě víc. Následoval trestný gem. A pak dokonce konec zápasu.
"Zavolejte ředitele," řval Nastase na celé kolo. Celá hala pískala a Rumun nakonec dosáhl svého. Ředitel posoudil rozhodnutí umpirového jako příliš ukvapené a přísné a nominoval nového sudího. Zápas se dohrál, unavený Nastase prohrál 1:3 na sety.
Vždycky věděl, že kdyby byl na kurtu vážnější a neubíral si energii, vyhrál by toho ještě mnohem víc. Ale nikdy nelitoval. "Užil jsem si a vyhrál přitom i velké zápasy," vyprávěl.
Jeho osobní život byl přinejmenším stejně divoký jako ten sportovní. Časopis Maxim ho zařadil mezi desítku největších žijících sexuálních legend. Tenista měl podle vlastních odhadů během svého života spát s 800 až 900 ženami.
I tak měl dostatek času na čtyři svatby. Jeho první ženou byla belgická modelka Dominique Graziaová, druhou americká herečka Alexandra Kingová, třetí rumunská modelka Amalia Teodosescuová. V roce 2013 se pak oženil s další krajankou a modelkou, Brigitte Sfatovou.
Muž, který čtyřikrát ovládl Turnaj mistrů a je v tomto ohledu pátým nejlepším tenistou historie po Rogeru Federerovi, Petu Samprasovi, Ivanu Lendlovi a Novaku Djokovičovi, se v osmdesátých letech věnoval spisovatelské činnosti. Napsal například detektivní román z tenisového prostředí, nazval jej Break Point.
V roce 1990 vstoupil do politiky, o šest let později neúspěšně kandidoval na starostu Bukurešti. V roce 2012 byl zvolen do rumunského Senátu. Jako člen armádního klubu Steaua Bukurešť byl zaměstnancem ministerstva obrany, v současné době se pyšní hodností generálmajora. V Rumunsku je nedotknutelným hrdinou. Před rokem obdržel nejvyšší státní vyznamenání Řád rumunské hvězdy.
